Sibelius 5 - ztmavnutí Sibelia - tmavomodrý svět ve verzi číslo pět

Je tomu zhruba rok, co pan Vilém Lipold na stránkách Muzikusu otestoval Sibelia čtyřku . Učinil tak výstižně, svižně, aniž opomenul cokoli podstatného.

Zpochybnil tehdy tvrzení výrobce, že jde o intuitivní program, a správně uvedl, že intuitivní využití je možné až poté, co se seznámíte s jeho funkcemi. Což není zase tak lehké, uvážíme-li, že Sibelius neumí česky, a pokud chcete naplno využít možnosti, které nabízí (jinak ani nemá cenu si jej pořizovat), musíte se doslova prohryzat množstvím situací, kdy budete přemýšlet, jak napsat to a ono, či kde hledat takovou a jinou funkci. Copak o to, samotné psaní not je snadné, numerická klávesnice slouží ku zadávání notových délek, posuvek (včetně čtvrttónových) a některých artikulací (akcenty, staccata, tremola...) a klávesami (A, B namísto H, C, D, E, F) se píší notové výšky (dá se samozřejmě nahrávat i po MIDI). Horizontálními šipkami v notovém záznamu navigujeme a vertikálními měníme výšku noty (včetně oktávy – Ctrl + Up/Down). Potud je to cool‘n’easy, česky jasnačka-česnačka, byť se stále dá zpochybnit onen výraz „intuitivní“. Notové písmo je totiž té povahy, že tak trochu prostředkuje – jeho uživatel musí vědět, co že to chce zapsat. Výrobce a producenti chtěli možná poukázat na to, že Sibelius nemusí být využíván zdaleka jen profesionály, kteří přesně znají svůj konkrétní záměr, ale poslouží i jako prostředek okamžité imaginace, sám o sobě tvůrčí. A touto cestou, postupně, může okouzlený uživatel objevovat (často náhodně) další a další funkce a ještě se přitom naučí anglicky. Kdo chce ale intuici rozjet hned a naplno, tomu bych přece jen doporučil jiné programy, které nestojí apriori na profi hudební bázi – notovém písmu. Z mého pohledu jsou opravdu, ale opravdu intuitivní třeba Fruity Loops – to je hračička par excellence a není nutné umět noty.

Nová verze Sibelia přináší kromě vzhledového přechodu z azurové do tmavé modři několik podstatných inovací. Jsou to sice všechno věci, které byly řešitelné už dříve (zveřejnil jsem několik receptů např. na využití VST a MIDI automatiky v seriálu o sekvencerech), ale od teď mnohá nouzová řešení odpadají, program je zase o kus dál. Vyvstávají tím ovšem, jak už to tak bývá, nové problémy a nové výzvy.

Nejprve jmenujme to, co je opravdu inovativní. To je hlavně sada integrovaných zvuků Kontakt Playeru 2 a podpora VST a AU (Audio Units pro Mac) instrumentů a také možnost ovládání funkcí virtuálního mixeru a okna Playback pomocí MIDI kontrolérů, což se dá definovat ve vstupní mapě v nastaveních (Preferences). Zvuky v Kontakt Playeru 2 jsou určitě lepšínež zvuky z běžné integrované zvukovky ve vašem počítači (a další se dají přikoupit), ale zase taková sláva to není. Stačí si poslechnout vzorky (www.sibelius.com/products/sibelius_sounds/essentials.html) a už kvantum použitého dozvuku na některých nástrojích prozradí, že producenti jsou si sami vědomi tradičních nedostatků vzorkovaných nástrojů – hlavně těch s bohatším spektrem vyšších harmonických – tedy žesťů a smyčců, obzvláště sólových. Tradičně v pohodě jsou ovšem dřeva a perkuse, které jsou, jak jest všeobecně známo, pro vzorkování méně problematické. Inu což, můžeme to nakombinovat, vždyť si můžeme pozotvírat véestéček, kolik jen procesor utáhne, a použít třeba mnohem povedenější žestě z VST Edirol Orchestralu (jakkoliv „laciná“ technologie je tu použita – vizte jen velikost zvukové banky, žestě jsou kupodivu dobré a opravdu použitelné). Ostatně Sibeliové nižších řad znali specifické rozložení programů mnoha zvukových modulů (včetně Edirol HQ Orchestralu), tak teď jen najít patřičnou zvukovou sadu (sound set), ať nemusíme pracně nastavovat čísla bank a programů... Tady ovšem narazíme. Zvukových sad je tu jen maličko – asi osm. Zbytek je nutné si postahovat či poshánět všelijak jinak. K vytváření nových zvukových sad si můžeme zdarma stáhnout Sound Set Editor, v němž si jednou pro vždy nadefinujeme vlastní konfiguraci a nebudeme muset v každé nové partituře znovu zápolit s nastavením zvuků. Sibelius podporuje i ukládání a vyvolávání presetů jednotlivých VST nástrojů. K využití jsou kromě VST a AU instrumentů i efekty, pro něž je v mixeru vlastní okno. Je tedy možné dát například několika použitým plug-inům jednotné dozvukové prostředí a nebýt odkázáni na mnohdy nekvalitní integrované reverby. No, na to jsme my Sibeličníci přece už dlouho čekali, ne?

Další novinkou je tzv. Ideas Hub (neboli nápadníček). Je to samostatné okénko, v němž je možné vyvolávat motivky a témata, hudební fráze podle stylu a příslušnosti k nástrojové sekci anebo hudební funkci – basové linky, vyhrávky kytar, štěky žesťů, harmonické výplně smyčců apod. K dispozici je několik stovek už předdefinovaných frází (stejně tak nalezneme v Sibeliovi již udělané patterny bicích, ale jinde, v plug-inech). Sibelius už tedy nyní přímo nabízí možnost tvorby prefabrikované muziky, že by tohle byla nakonec ta intuitivní cesta? Transference hudebních myšlenek byla možná i v rannějších verzích, prostě jste si hudební materiál v syrové podobě mohli otevřít v jiném okně anebo na konci partitury, tam ho skladovat a mít k použití. Ale přece jenom je to usnadnění, píšu si bodík.

Dobrým vylepšením je možnost přepnutí do režimu Panorama, která usnadňuje orientaci v partituře. Hodí se to zejména v rozlehlejších skladbách a tam, kde máte více notových systémů na stránce. Panorama zobrazuje prostě jen horizontálně a neztrácíte se tak snadno, jako tomu přece jen bývalo u dřívějších verzí. Navíc tady máte očíslovaný každý takt. Další bodík.

V rámci jedné notové osnovy máte nyní možnost změny nástroje. To je využitelné pro tělesa s hráči, kteří střídají třeba klarinety se saxofony, trombony s baskřídlovkami atp. Dobré.

Kromě vymizivších Sound setů zůstaly všechny vymoženosti zachovány, přibylo několik podporovaných formátů (třeba MusicXML 2.0), rozmnožily se i plug-iny, což jsou v Sibeliovi nástroje pro editaci, ba i přímé kompoziční tvarování hudebních struktur. Nové je třeba dělení taktů, stačí označit tu část, kterou chceme podrobit novému metrickému zařazení, a zbytek se automaticky zataktuje sám (třeba označíme prvé tři osminy ve čtyřčtvrťáku a tak dostaneme jeden tříosminový a jeden pětiosminový takt). Fajne.

Nakonec nelze nezmínit Worksheet Creator (tvůrce pracovních listů). Tato součást Sibelia je určena pro pedagogy, kteří chtějí tisknout studentům výukové materiály, například tématické listy z hudební teorie. Je to ovšem anglicky, tak nevím, kolik učitelů to ocení. Mohli by to ve svém přípravném čase (co z úvazku neproučí) překládat do naší vlahé mateřštiny.

Některé věci mi ale přijdou nesystematické, hlavně z pohledu skladatele. Například račí a zrcadlový postup (retrograde a invert) najdeme logicky v kompozičních nástrojích, ale augmentaci a diminuci (rozšíření a smrštění hudebního úseku v čase – double a halve notes) v sekci na editaci not. To je ovšem typický příklad toho, jak se pro tak velké množství funkcí těžko hledá systemizace. Když jsme u té augmentace a diminuce – mohlo by to umět kromě přísné i volnou, nebo aspoň dělení a násobení i jinými čísly, než dvojkou, To už bych ale asi chtěl moc. To by mi klidně Sibelius taky mohl balit brčka a vařit kafe.

Další už chválit nebudu, už tak učinil u čtyřky pan Lipold. Jen uvedu pro pořádek, že v Sibeliovi můžete komponovat hudbu k videu, skenovat tištěné noty (a přehrávat, opravdu to funguje), program provádí celou řadu údajů psaných v partituře (trylky, repetice i se sekundavoltáží, dynamiku...), i když něco problematicky (glissanda). Obsahuje už desítky předdefinovaných souborů, píše akordické značky (umí je expandovat do doprovodu v notách!) a tabulatury. Zobrazí a vytiskne jednotlivé party, zvládá audio i grafický export. Spíš by se dalo vyjmenovat to, co Sibelius neumí. Jen se s ním naučit pracovat.

Takže výsledkem mého průzkumu je pochvalné mručení. Snad bych i zvesela pohopkával, kdyby mě nebolela noha (gřafl mě do ní pes-zákeřňák). Těm, kdož by se více chtěli Sibeliem zabývat, možno doporučit posledních pět dílů seriálu o sekvencerech, vycházejícího na stránkách Muzikusu. Ty totiž byly o notačním softwaru, přičemž prismatem těchto rétorik byl právě program Sibelius, já pak skromným jejich autorem.