V dnešním dílu si provedeme, podobně jako minule u problematiky ladění, takové malé shrnutí hlavních bodů v tematice zapojení elektrické kytary.
Výběr snímače: Je třeba brát v potaz styl, jaký hrajeme a kam chceme celkový zvuk kytary směřovat. U snímačů pak sledujeme zejména jejich korekční hodnoty uváděné výrobcem (basy, středy, výšky) a jeho výstupní hodnotu („sílu“, hlasitost). Jako vodítko pro nás může být vybavení a nastavení našich kytarových vzorů, jejichž zvuk se nám líbí. Pamatujme na to, že ne vždy je třeba mít tu největší sílu na výstupu, a nezapomínejme na řešení typu minihumbucker a taktéž mysleme na alespoň základní zvukovou vyrovnanost použitých modelů v jednotlivých polohách, tj. krk - střed - kobylka, krk - kobylka apod.
Výškové seřízení snímačů: Dva základní přístupy:
1. touha po co nejvyšší hlasitosti, kdy dotyční kytaristé umisťují své snímače co nejblíže ke strunám, tzn. silný, konkrétní signál s perkusivním atakem, ovšem jakoby s menší dynamikou a barevností danou vlastnostmi samotného nástroje. Pozor na případné negativní jevy při příliš blízko umístěných snímačích: možné negativní ovlivňování ladění tónů, „přiskakování“ strun k pólovým nástavcům při pohybu pákou, sustain tónů.
2. snímače umístěné dále od strun, kdy jde hráčům především o jistou přirozenost, pocitově větší dynamiku (souvisí to i s možnou menší používanou mírou zkreslení), přenesení vlastností a barevných nuancí nástroje do celkového zvuku.
Většina kytaristů se pohybuje někde na pomezí mezi těmito dvěma přístupy. Tady nezapomínejme na vyrovnanost snímačů mezi sebou a taktéž basových a tenkých strun mezi sebou. Stejně tak si pohlídejme jistou herní rezervu při stisku strun ve vyšších polohách.
Varianty zapojení: Na internetu je dnes k dispozici velké množství schémat (např. na http://www.dimarzio.com/support/wiring-diagrams nebo u tuzemského výrobce snímačů na http://www.rmpickups.cz/schemata-zapojeni/), včetně rozpojování cívek humbuckerů, potenciometry push/pull nebo push/push či rozpojování cívek humbuckerů přímo v mezipolohách pětipolohového přepínače. Na elektrickém zapojení kytary není nic extra složitého a výrobně obtížného pro někoho, kdo alespoň trochu vládne prací s pájkou a cínem. Samozřejmě, pokud se na danou „operaci“ sami necítíme, svěřme ji někomu, kdo tento úkol zvládne. :-) Pozor na „bakule“ cínu a „studeňáky“, příliš krátké dráty apod., které by nás mohly nečekaně potrápit.
Potenciometry: Zvolme správnou hodnotu potenciometrů - nezapomínejme, že i v poloze naplno nám průchod signálu přes ně lehce ubírá vysoké kmitočty, což je někdy k dobru věci, někdy nutně nemusí být, 250 kΩ nám je tlumí lehce víc než 500 kΩ.
Hráčská etika: Nezapomínejme v pauzách, a kdykoliv delší dobu nehrajeme, zeslabovat potenciometr hlasitosti na kytaře. Pokud to někteří ještě neumíme, naučme se to. :-)
Příště se podíváme na mechaniky kytar.
