Přátelé a příznivci hudby a kytary vůbec, dovoluji si vás přivítat u nového seriálu, jehož téma sice určitě úplně nové není, ale jak se říká a zde neméně platí - opakování je matka moudrosti -, navíc jistou přidanou hodnotou zde budiž to, že podání a forma, jakou se vám tuhle problematiku pokusím přiblížit, dle mého přece jen trochu nová a inovativní bude.
Čím vším se tedy budeme v budoucnu zabývat? Vším, co se týká seřízení, nastavení, naladění a všeho možného i nemožného kolem (především) elektrické kytary - jejích nejrůznějších vlastností zasahujících a protínajících nejrůznější oblasti téměř všeho, s čím se při běžné muzikantské činnosti setkáme. Parametry a atributy zde podávaných informací budou (troufám si říct, jako vždy u mě) - zdravý selský rozum, fakty podložené a v praxi ověřené postupy a návody, konzultace s jinými (rozumnými) muzikanty a „tlumočení“ jejich názorů, jakožto i vyvrácení některých zažitých mýtů a nepravd a poukázání na chyby, jichž se mnozí hráči a muzikanti třeba již roky dopouštějí.
Vše bude probíhat samozřejmě nenásilnou a odlehčenou, „nedogmatickou“ formou. Vůbec se celkově budeme snažit našemu nástroji co nejvíce porozumět, a to ze všech možných úhlů pohledu, abychom si uměli maximálně a veskrze prakticky představit, co se zrovna s naší kytarou děje, provádíme-li, nebo naopak neprovádíme-li, s ní právě tohle či tamto. Abychom se prostě na naši kytaru už nedívali jako na zařízení, kterému jako uživatelé moc nerozumíme, a vychýlí-li se při sebedrobněji od svých běžných vlastností, nedávali ji „do servisu“ nebo ke kytaráři se slovy, že je nějaká porouchaná. De facto téměř všechno, kromě náročnějších elektrikářských úprav snímačů apod. či výměny pražců (i do toho se ovšem někteří z nás horlivě pustí :-)), si totiž můžeme zdárně a poměrně uspokojivě vyřešit sami a svépomocí, pokud víme, jak a chápeme, proč se zrovna to či ono děje či neděje. Budu se snažit dotknout se prakticky všech oblastí, jak již bylo úvodem naznačeno: veškerého a nejrůznějšího seřízení, nastavení všeho možného, kompletně problematiky ladění, stylů hry, typů kobylek, mechanik a kytar vůbec, volby strun, kompletní „hygieny“ a péče o nástroj, prostě všeho, co s tímto tématem může tak nějak souviset.
Důvodem vzniku tohoto seriálu není opět nějaké prvoplánové ovlažení vlastního ega (i když nepopírám, že vlastní článek v časopisu Muzikus je věcí příjemnou :-)), ale prosté zážitky z praxe, kdy se neustále setkávám s kolegy z branže, kteří, byť třeba hrají roky, tak svému nástroji vůbec nerozumějí, mají jej špatně seřízený, přičemž jej správně seřídit často ani neumějí. Navíc právě tito lidé často rozšiřují své mylné názory mezi ostatní, kteří je pak třeba zase posouvají dál, čímž vznikají ony zmíněné a rozšířené mýty a nepravdy. S podobnými situacemi se taktéž setkáváme i v nahrávacím studiu, kde nám takové potíže s nástrojem jednak zbrzdí celý proces prací, a tím potažmo kapele více či méně prodraží celé nahrávání. To se často musí i úplně odložit, např. kvůli tomu, že někdo z muzikantů má na nástroji tak staré, ohrané a nepoužitelné struny, že by to celý výsledek významně degradovalo. Takže - zkusíme tomu alespoň touto cestou takto trochu pomoct. Úvodní „pokec“ je za námi, příště tedy již jdeme na věc konkrétně.
