Seri(ál)ová MIDI komunikace XIX: Standard XG

XG je posledním rozšiřujícím standardem, kterým se budeme v tomto seriálu zabývat (čeká nás ale ještě i GM2). Jedná se o velice propracovaný standard firmy Yamaha (vzniknuvší roku 1994) s mnoha možnostmi. Zkratka XG znamená Extended General MIDI.

Kompatibilita

Standard je kompatibilní s oběma standardy GM a GS, takže lze soubory připravené pro GM nebo GS na nástrojích vybavených XG přehrávat ve 100% shodě s originálem. Problémy by mohly nastat spíše s GS standardem, zejména se System Exclusive událostmi, nicméně řada nástrojů vybavených XG je zároveň vybavena i GS – respektive dokonalou kopií od Yamahay – TG-300B, která umí pracovat i s GS System Exclusive.

Standardem XG byla vybavena dlouhá řada Yamaha nástrojů a dodnes jsou tímto standardem často vybavovány. Jedná se například o známou MU řadu, která byla právě pro XG standard postavena (MU–50, MU–80, MU–90r, MU–100r), ale třeba i nástroje jako QS–300, CS–1X, EX–5, EX–5r, EX–7, přenosné sekvencery QY–700, QY–100, zvukové karty SW–60XG, SW–1000XG a dceřinná zvuková karta DB–50XG (logicky XG zde značí právě standard), ale i keyboardy řady PSR (530, 630, 730, 1000, 4000, 7000, 8000, 9000) a mnohé další. Díky vlastnostem standardů GM a GS by měla být zaručená i částečná zpětná kompatibilita.

Skladby vytvořené pro XG by měly být alespoň přibližně přehrány i ve standardech GS a GM. Tyto starší standardy by podle normy neměly nijak reagovat na události, kterým nerozumí. Takže například volba banky by měla v GM zůstat bez povšimnutí, a ačkoliv bude například zvuk Grand Piano v XG naprogramován pro některou zvukovou variantu (například Soft Grand Piano), která bude uložena právě v nějaké bance, v GM bude MIDI událost volba banku ignorována a následující data budou přehrávána zvukem v základní variantě, tedy Grand Piano. Podobně je tomu i s GS, ale i se System Exclusive událostmi popisující nastavení efektových jednotek atd.

Struktura XG nástrojů

XG nástroje musejí obsahovat alespoň 490 zvuků roztříděných do jednotlivých bank. První (respektive nultá) banka je plně obsazen kvůli kompatibilitě s GM a GS a tabulka zvuků v této bance se tedy naprosto shoduje s tabulkou zvuků v GM režimu. Další banky již nebývají plně obsazeny.

Nemusí se ani shodovat s obsazením v GS standardu, ale pro velkou většinu zvuků shoda platí. V dalších bankách se tedy objevují různé varianty (viz například GrandPiano > GrandPiano Soft > GrandPiano Hard atd.) základního zvuku obsazeného v první (respektive nulté) bance.

K dispozici jsou tři efektové jednotky. Jedna efektová jednotka se stará o efekt reverb (dozvuk), druhá o chorus a třetí o variation (variabilní ). První a druhá efektová jednotka je v podstatě shodná s GS (jen je k dispozici jiný počet těchto efektů), ale nová je třetí efektová jednotka, která kromě efektů obsažených v první a druhé efektové jednotce a jejich kombinací, nabízí například i overdrive (zkreslení), ampl-simulator (simulace zesilovače), 3-band a 2-band EQ (tří a dvoupásmový ekvalizér) a další. Celkem bývá k dispozici čtyřicet tři efektů, z nichž minimálně dvanáct by mělo být reverbů, 14 chorusů a ostatní variation. Ne všechny nástroje Yamaha označené standardem XG jsou ale takto plně vybavené. Například MU–80 a VL–70m nabízejí pouze dest typů chorusu namísto čtrnácti.

Zaručena je opět kompatibilita alespoň v tom, že nástroj nereaguje na události, kterým nerozumí. Při volbě typu reverbu nebo chorusu, který nástroj neobsahuje, je zvolen základní typ reverbu/chorusu. Všechny tři efektové jednotky nabízejí i průchod signálu bez procesování (tedy bypass), aby nebylo nutné na všech MIDI kanálech nastavovat úroveň daného efektu na hodnotu 0. Dokonce je možné i interní propojení mezi jednotlivými efektovými procesory: chorus > reverb, chorus > variation atd.

Všechny efekty jsou plně programovatelné a některé mají až 15 parametrů. Velký počet parametrů mívají zejména kombinované efekty, jako například touch wah + distortion.