U softwarových nástrojů je celá situace (tedy vysílání a přijímání, respektive řízení jednotlivých parametrů zvuku) ještě jednodušší než u zařízení hardwarových, o kterých byl minulý díl. Je to způsobeno z velké části možností používat velkou zobrazovací plochu (monitor nebo LCD počítače, na kterém software běží), kam se vejde spousta vizuálních informací. A tak je vždy veškeré nastavování jednodušší. Také je to způsobené tím, že počítače jsou univerzální zařízení, která si poradí s řadou i nehudebních informací a umí s nimi snadno pracovat.
Vzhledem k tomu, že se na počítači vše odehrává virtuálně, je možné snadno provádět různá „kouzla“. Jedno z nich je například takové, že z fyzického ovladače vyšlete hodnotu MIDI kontroléru A, a software to bude chápat, jako kdybyste vyslali hodnotu MIDI kontroléru B. Ačkoliv toto umí dnes již i hardwarová zařízení (která jsou ve výsledku ovládána dnes již také softwarem), v softwarových nástrojích se takovéto nastavení vytváří mnohem snáz než u hardwarového nástroje. Možná se to nezdá, ale je to velice praktické. Pokud používáte dva a více softwarových nástrojů, stane se, že jeden nástroj má jiné parametry než druhý. A stane se také, že budete chtít tyto parametry ovládat ručně (tedy z fyzického ovladače) a budete chtít mezi jednotlivými nástroji poměrně rychle přepínat. Chtělo by se vám v takovém případě neustále přeprogramovávat fyzický ovladač? Mně tedy ne. Pak je vhodné nechat nastaven fyzický ovladač, tak jak je, a naopak změnit nastavení jednotlivých softwarových zařízení. To se často děje velice jednoduše. Pokud je tento software kompatibilní s VST 2 (nebo vyšší verzí VST; funkci ale umí i řada AU a RTAS plug-inů, jakož i stand-alone verze), prostě kliknete pravým tlačítkem myši (nebo na Macu Ctrl + klik) na parametr, který chcete řídit. Ze zobrazené nabídky vybereme Learn (někdy MIDI Learn, také Assign). Pohneme fyzickým ovladačem na hardwarovém zařízení (MIDI kontroléru), kterým chceme tento parametr softwaru ovládat. A to je vše. Nyní je fyzickému ovladači přiřazen právě tento parametr softwarového nástroje. Po otočení potenciometru nebo pohnutí faderu či stisknutí tlačítka, se změní hodnota softwarového parametru. Pochopitelně je možné virtuálnímu faderu přiřadit jako fyzický ovladač otočný potenciometr a opačně. Tlačítkům se většinou přiřazují tlačítka. Jen je potřeba dát pozor na to, aby virtuální i fyzické tlačítko mělo stejný počet stavů – například přepínač dvou stavů (vypnuto/zapnuto) nebo tří (slow/middle/fast). Jinému softwarovému nástroji pak můžeme přiřadit jiný parametr na stejný fyzický ovladač. V takovém případě je nám pak úplně jedno, jaké číslo MIDI kontroléru fyzický ovladač vysílá a jaké číslo MIDI kontroléru má daný parametr, který chceme ovládat. Pomocí intuitivního nastavení vše připravíme a zařízení si to už nějak vyřídí mezi sebou. A vyřídí si to k naší spokojenosti.
Výjimkou nejsou ani nastavení, kdy jedním fyzickým ovladačem řídíme více parametrů, a to třeba i s různou polaritou (pokud na fyzickém ovladači hodnotu zvyšujeme, hodnota virtuálního parametru se může také zvyšovat, ale i snižovat), s různými maximy a minimy parametrů, virtuální ovladače mohou reagovat v jiných pásmech ovladače atd. Naprogramovat lze skutečně sofistikované ovládání a snadno tak vytvářet proměnlivé a živé zvuky.
Software je možné použít naopak i pro řízení hardwarových zařízení. Dnes se k hardwarovým zařízením velice často dodává speciální, přímo na míru hardwaru vyrobený, software pro řízení jejich parametrů, správu knihoven zvuků, editaci zvuků atd. Tento způsob editace nabízí komfort práce se softwarovými ovladači a zároveň možnost práce s hardwarovými nástroji, která je dodnes řadě uživatelům pocitově příjemnější.
