Jak začít s blues, díl druhý
Moji drazí kolegové, blues není nic jednoduchého. Jak už jsem ostatně řekl minule.
V minulém díle jsem toho ostatně napovídal docela dost, tak se to dnes pokusím vynahradit činy.
Teoreticky vzato má blues dva typické prvky: formu a melodiku. Pojďme se nejdříve zabývat prvkem druhým:
Většina učebnic doporučuje hrát do blues tzv. "bluesovou stupnici". Bývá uváděna v podobě pětitónové řady (takže se jí říká také "bluesová pentatonika"), případně mívá tónů šest - hráno od c viz obr. 1. Nyní pouze subjektivně. Netvrdím, že tato stupnice nefunguje. Ale osobně ji beru jako velmi zjednodušující pomůcku, neboť, jak už jsem řekl minule, blues je pojem široký. Stupnice nicméně obsahuje tří důležité tóny: Es, Ges a Bb. Mohlo by se zdát, že stupnice "bluesová" je vlastně stupnicí mollovou. Je to ovšem trochu jinak. Bluesová melodika vznikla (prý) tak, že černošští otroci přirozeně intonovali některé tóny jim vnucované evropské durové stupnice níž. Byly to právě velká tercie, čistá kvinta a velká septima (obr. 2). Sníženým tónům v blues se proto říká "blue-tóny". Na obr. 3 si pak můžeme prohlédnout, jak vypadá stupnice C dur obohacená o blue tóny.
Z cvičných důvodů jsem si dovolil sestavit bluesovou stupnici osmitónovou (obr. 4). Nedělám si na ni patent, určitě na ni přišel každý druhý.
Abychom si ovšem mohli bluesovou melodiku procvičit, bude užitečné říci si něco o formě.
Blues, jak zpíval Petr Kalandra, je dvanáct taktů. Nebo-li, z převážné většiny je blues dvanáctitaktová malá forma, harmonizovaná základními třemi harmonickými stupni - tonikou, subdominantou, dominantou. Nejjednodušší bluesová dvanáctka je na obr. 5. Často je ovšem harmonie bohatší (viz obr. 6) o různé mimotonální dominanty a dominantní jádra. (Mimotonální dominanta je v našem případě třeba A7 - nepatří do C dur, ale je dominantou k Dmi, které je v C dur jako doma. Dominantní jádro je název pro postup II-V-I, čísla označují harmonické stupně.)
Je zvláštní, jak to ten Kalandra pěkně zkrátil...
A teď už si jenom něco zahrát. Popisovat, jak se hraje blues, je asi jako popisovat, jaké to je, když přestanou bolet zuby. V blues se vyplatí šetřit notami (jako ostatně vždy...). Šetření se dá cvičit např. tak, že si stanovíme počet not v taktu nebo nejkratší rytmické hodnoty (jakože se vykašleme na všechno rychlejší než osminy). A nebo se prostě budeme snažit hrát co nejvíce pomlk - něco takového naznačuji na obr. 7 - je to vlastně krátké bluesové sólo, v prvním kolečku je harmonie "bluesová jednoduchá", ve druhém "ta s těma akordama navíc".
No. Pro dnešek by to mohlo stačit. Zbývá ještě dodat, že se těším na vaše doplňující dotazy. A že blues se stejně nedá naučit jinak, než že ho budeme poslouchat a snažit se co nejlépe zahrát - jak už jsem ostatně napsal minule...
Mějte se úžasně!
