Možná si budete myslet, že si z vás dělám legraci. Napsat díl seriálu o tom, jak je důležité, aby nástroje ladily, opravdu může působit jako výsměch. Už vidím, jak si říkáte: „No nepovídej! To nám ale sděluješ novinku! A já si přitom myslel, že je lepší, když je všechno rozladěný!“ Já to ale myslím smrtelně vážně. Ani netušíte, kolik jsem slyšel nahrávek, které byly jinak velmi zdařilé, ale kvůli ladění naprosto neposlouchatelné! A několik z nich jsem, ehm, sám vytvořil. Někdy by opravdu muzikant udělal lépe, kdyby se tolik nesoustředil na všechny hardwarové a softwarové vychytávky, a místo toho si nástroj pořádně seřídil. Např. u kytary nestačí jen naladit každou strunu podle ladičky a vrhnout se na věc. Ano, já vím, že o důležitosti ladění v oktávách každý ví. Proč to ale tolik lidí zanedbává? A ladit to prostě musí opravdu vždycky. Nikdy totiž nevíte, jestli právě nenahráváte finální „take“. Několikrát se mi stalo, že se muzikant de facto pouze „rozehrával“ (a nahrávání bylo u toho zapnuté). Možná právě proto, že považoval ten pokus za pouze pracovní, se mu podařilo něco neopakovatelného. Znělo to úžasně - až na ladění. Když se vzápětí nástroj naladil a dali jsme se do nahrávání „doopravdy“, kouzlo bylo pryč. Jindy jsem byl zase ve studiu a hostující saxofonista právě nahrával sólo. To, že je celý saxofon vůči zbytku nahrávky laděním posunutý, jsme zjistili, až když bylo pozdě. Pokusili jsme se to tedy napravit plug-inem auto-tune, ale samozřejmě došlo i ke změně barvy tónu, která už zdaleka nebyla tak krásná jako původně. Ladit ságo auto-tunem je trochu „prasárna“, to vám povím. A více než jednou se mi stalo, že neladily klávesy. Představa, že digitální klávesový nástroj je z tohoto pohledu zcela „bezpečný“, je poměrně naivní. Mnoho z nich má parametr master tune a skutečně už jsem zažil, že s ním klávesák pohnul omylem! A to záměrně nechávám stranou problematiku rovnoměrně temperovaného ladění, přirozených ladění apod. Většině muzikantů bych rozhodně doporučil investici do ladičky, která je přesná, nebo bych možná měl říci „přísná“. Některé z nás totiž chlácholí a tvrdí, že je vše v pořádku, i když není!
Jak to rád občas dělávám, nyní si budu zdánlivě protiřečit. Někdy se to dá se strachem o ladění i přehnat. Je mnoho nahrávek, které jsou z tohoto pohledu kompromisem, ale mají neuvěřitelného ducha. Je na vás, jak moc vás to trápí. To platí i pro zpěv. Často raději vyberu pokus, který je poměrně přibližný, ale má „koule“ (i u zpěvaček). A jsou také nástroje, které stoprocentně neladí v podstatě nikdy, budeme-li přísní. Kytara je jedním z nich. A housle přede mnou raději ani nezmiňujte. Sečteno, podtrženo: Znám i ty, kteří dle mého názoru tuto otázku řeší příliš, ale většina muzikantů by udělala dobře, kdyby se na ladění více soustředila.
Někdy se to fakt nedá poslouchat, sorry jako!
