Pojďme se velmi zběžně podívat na zasazení akustických nástrojů do kapely. Nemám teď na mysli bicí, přestože ty jsou samozřejmě akustickým nástrojem také. Liší se ale od ostatních tím, že v případě, že v kapele máme více nástrojů, mohou jako jediné zůstat frekvenčně „rozkročené“, tedy sahat od basů až po výšky. U některých nástrojů máme to štěstí, že přirozeně okupují spíše užší frekvenční spektrum. Příkladem mohou být housle, které se nám do basů rozhodně cpát nebudou, takže budeme mít možná menší práci s ekvalizérem.
Nejčastějším akustickým nástrojem, který nahráváme, je ale kytara, případně jí příbuzné strunné nástroje. A tam narážíme na odvěký problém. Obzvláště kytary s větším korpusem (dreadnought, jumbo) zabírají podobně jako bicí nástroje velmi široké spektrum kmitočtů. Dole to duní, nahoře cinká, uprostřed se toho také děje hodně. Navíc jsou přirozeně poměrně dynamické (i když méně než např. klavír). To všechno je moc fajn, pokud nahráváme samotného písničkáře, případně folkové duo či trio bez bicích, baskytary, kláves či elektrických kytar. Jakmile nám ale začne mix „houstnout“, dostaneme se do problémů. Buď akustická kytara přestane být pořádně slyšet, nebo bude naopak příliš dominantní. Jako by bylo téměř nemožné najít ideální hlasitost. Vám je ale určitě jasné, že v hlasitosti jako takové není hlavní problém.
Jde o to, že akustická kytara často téměř v celém svém frekvenčním rozsahu musí s něčím soupeřit. V basech je to nepřekvapivě basa, ve středech elektrické kytary a klávesy, ve výškách např. hi-hat. Když akustickou kytaru vymýšleli, opravdu s něčím takovým nepočítali. Občas se skoro zdá, jako by akustická kytara byla do hustšího mixu nevhodná. Ve skutečnosti ale může hrát roli, kterou ostatní nástroje snadno plnit nemohou. To, že mívá sklony se mezi ostatními nástroji ztrácet, lze využít ku prospěchu věci.
Někdy například máme pocit, že je potřeba zvuk ještě trochu vyplnit, ale téměř vše, co zkusíme, mix „zahustí“ až příliš. Právě měkký zvuk akustické kytary lze lehce přimíchat tak, že jej sotva slyšíme, ale právě tu roli výplně bude hrát znamenitě. Samozřejmě platí, že je dobré kytaru odspoda „oříznout“, protože přehnaně dunivý zvuk mixu prospěje málokdy. Pokud ale chceme, aby akustická kytara hrála hlavní roli, je dobré sáhnout po starých osvědčených fintách. Frekvenčně nastředovat, silně (ale citlivě) zkomprimovat. Jindy si můžeme frekvenční „kuchání“ usnadnit tím, že použijeme nástroj, který je kmitočtově omezenější sám o sobě. Výborně někdy fungují mandolíny nebo třeba kytara, na kterou natáhneme pouze vysoké struny z dvanáctistrunky (tomu se někdy říká „Nashville tuning“ nebo „high-strung tuning“). A také kytary s malým korpusem je často snazší nahrát.
Experimentujte, stojí to za to!
