Už několik dílů našeho miniseriálu Sám doma se rýpeme v softwarových plug-inech, které jsou pro domácí nahrávání naprosto zásadní - obzvlášť pokud nepatříte mezi horních 10k. Doposud jsme však poněkud nadržovali kytaristům. Pojďme proto na chvíli odložit kytaru na stojan a přesunout naši pozornost k černým a bílým klávesám. Co si budeme povídat - na každý plug-in pro kytaristy vychází dva až tři virtuální nástroje pro klávesisty. O softwarové syntezátory by se ale neměli zajímat pouze hráči na „klapky“ - jsou to neuvěřitelně užitečné nástroje, kterými můžete okořenit své nahrávky, ať už si s klávesami tykáte, nebo ne. Programovat MIDI stopy je překvapivě snadné a naučí se to rychle v podstatě kdokoli.
Jak se ale vyznat v džungli softwarových syntezátorů? Jednoduché to rozhodně není, protože se nové kousky objevují v podstatě denně. V principu jsou si však většinou dost podobné a řadí se do jedné ze dvou kategorií. Ta první z nich - virtuální syntéza - využívá k tvorbě zvuku matematické modelování. Pomocí nejrůznějších algoritmů tak napodobuje chování nástroje, ať už je předlohou analogový syntezátor nebo třeba i klavír. Druhou kategorii tvoří samplery či ROMplery. Ty zvuk nijak matematicky nemodelují, místo toho přehrávají krátké zvukové soubory (samply). Díky tomu mají teoreticky určitou výhodu při napodobování akustických nástrojů - vždyť samply, které přehrávají, jsou často nahrávkami přesně těch nástrojů, které si ROMpler klade za cíl napodobit. Větší autenticita si však vybere svou daň. Zvukové banky ROMplerů mají mnohdy i desítky gigabytů a jsou náročné nejen na místo na hard disku. Celkově prověří hardware vašeho stroje. Jen si představte, jak musí dát počítači zabrat, když se v klavírní vášni pustíte do arpeggia se sešlápnutým pedálem! To často znamená desítky not znějících v jednu chvíli a pořádnou porci dat na zpracování.
Dá se tedy říct, že by se majitelé méně výkonných počítačů měli soustředit na softwarové syntezátory, které samply nevyužívají? S určitými výhradami ano. A jaké jsou ty výhrady? Hardware dostane zabrat i od virtuálních analogů a podobných matematicky modelujících syntezátorů, jen trochu jinak. Zatímco Achillovou patou ROMplerů jsou velké nároky na odezvu hard disku, „nesamplující“ synťáky významně zatěžují procesor. Nikdo vám tedy nezaručí, že nenarazíte na odporné digitální „prskance“, ať už používáte jakýkoli typ plug-inu. Přesto však moje zkušenost praví, že u syntezátorů, které nepoužívají samply, máte šanci na bezproblémový provoz větší. Pokud tedy máte počítač, jehož parametry jsou poněkud „na hraně“, doporučuji vám, abyste sáhli právě po nich. Navíc s tím vším souvisí velikost bufferu (vyrovnávací paměť) a latence (zpoždění), ale o jejich vlivu si něco řekneme až příště!
