Automatizovat se dá v softwaru pro DAW v podstatě cokoliv, ale nejčastěji takto postupujeme u hlasitosti jednotlivé stopy nebo celého masteru. Proto se pojďme podívat na to, proč bychom tuto funkci neměli přehlížet. Obzvláště v „polních podmínkách“ se nám totiž může náramně hodit. Troufám si tvrdit, že nejčastěji ji zužitkujeme u stopy zpěvu.
Lidský hlas je bohudík velmi dynamický a expresivní, ale má to svou stinnou stránku. Obzvláště u rockové hudby jdou totiž proti sobě dva principy. Na jedné straně chceme, aby byl hlas slyšet. U tvorby písňového charakteru na sebe připoutává největší pozornost, ať už se to instrumentalistům líbí, nebo ne. Na straně druhé nesmí z kapely příliš vyčnívat. Většinou se nám ale stává, že některé fráze zanikají v hudbě (nebo jiné příliš „čouhají“). V takovou chvíli si většinou na pomoc přizveme kompresor, který při vyšších nastaveních různé části hezky zahladí do roviny. To s sebou však přináší nejrůznější problémy. Ani po kompresi se nám často nedaří najít jednu úroveň hlasitosti zpěvu, která by dobře fungovala v celé písni. Extrémním příkladem by mohly být skladby à la Smells Like Teen Spirit od Nirvany, kterou nyní použijeme jako „šablonu“. Pokud bychom zpěv vyrovnaný kompresorem nastavili tak, aby byl ve sloce nahlas tak akorát, v refrénu by jej bylo příliš málo. Zvolíme-li hlasitost vhodnou pro refrén, ve sloce bude zpěv zbytečně nahlas. Musíme tedy v refrénu zpěv přesunout do jiné stopy, nebo právě použít automatizaci. Je potřeba „nakreslit“ křivku hlasitosti tak, aby byla vyšší v refrénu, kde bicí a kytary rozpoutají hotové peklo. Je však dobré nastavit vše tak, aby náhodou ovladač hlasitosti stopy nebyl zařazen ještě před kompresor, jinak nám to příliš nepomůže.
Na jiné využití automatizace jsem nedávno narazil u bicích. Účastnil jsem se nahrávání v dost „partyzánských podmínkách“. Bicí jsme snímali metodou Glyna Johnse, která využívá pouze dva overheady, plus jeden mikrofon na snare a jeden na velký buben. Takto nahraná souprava většinou zněla skvěle, ale bohužel nebylo v overheadech dostatek tomů. Činely zkrátka v záznamu příliš dominovaly. Měli jsme však štěstí. Klíčová pasáž, která obsahovala doprovod na tomy, byla téměř bez činelů. Pomocí automatizace jsme proto v inkriminované části zesílili overheady tak, aby byly přechody dobře slyšet. Jakmile opět nastoupil doprovod na hi-hat, stáhli jsme je zpět . Problém vyřešen, ani to nebolelo. Pokud máte tu smůlu, že tomy a činely hrají zároveň, automatizací to samozřejmě nespravíte. Potom je každá rada drahá, protože tímto je třeba se zabývat již při nahrávání. Správná pozice mikrofonů a bubeník, který umí při hře danou limitaci zohlednit, jsou pak de facto jedinými recepty na úspěch.
