Minule jsme se začali věnovat některým základním pravidlům, kterých je dobré se držet v případech, kdy nemáme k dispozici poradní (chcete-li „producentský“) hlas někoho jiného. Mluvili jsme o hledání ideální pozice, kdy k sobě nejsme ani příliš kritičtí, ani příliš shovívaví. Nazval jsem to „upřímnost sama k sobě“.
Tvrdil jsem také, že bychom se neměli utopit v detailech a měli bychom celou dobu mít na paměti celkový záměr či vyznění díla. S tím vším souvisí i následující rada, kterou jste už možná ode mě slyšeli: Nebojte se určitý part smazat nebo celou stopu vypnout. Právě člověk, který „pro stromy nevidí les“, se často dopustí hudebního a zvukového „přeplácání“. Smutným faktem je, že velká část amatérských (a někdy i profesionálních) nahrávek by zněla o dost lépe, pokud by v nich určitý part zkrátka vůbec nebyl.
Jeden ostřílený český producent mi o své spolupráci s nejmenovaným věhlasným skladatelem řekl: „Vždycky mi přinese projekt, ve kterém jsou tři klavíry, hromada smyčců, celý les perkusí, čtyři kytary apod. Já si ten projekt otevřu a postupně začnu vypínat stopy. S každou další ‚zamutovanou‘ stopou to většinou zní líp a líp.“ Dejme na slovo profesionála! Můžeme si z toho odnést několik ponaučení. Kromě obligátního „méně je někdy více“, což by mohl být podtitulek tohoto seriálu, je taky důležité se příliš citově nefixovat na konkrétní motiv či part. Že vám dal spoustu práce a že jste na něj pyšní? To je moc hezké, ale přispívá něčím podstatným k celkovému vyznění? Ne? Pryč s ním! Často jsem stál na opačné straně „barikády“, kdy jsem já přinesl producentovi či zvukaři svou nahrávku a on okamžitě vypnul někdy i vícero stop.
Na začátku jsem vždy protestoval, opravdu to bolelo. Nesahej mi na moje dítě - ty úžasné sólové vyhrávky (u kterých jsem si nevšiml, že mají tendenci odvádět pozornost od zpěvu)! Nakonec jsem mu téměř vždy musel dát za pravdu. Znělo to lépe bez nich, a to mnohem. Chce to mít zkrátka určitou soudnost a už při nahrávání se vždy ujistit, že daný part/nástroj/zvuk celku skutečně prospívá. Předejdeme tak bolestivým momentům, kdy nám producent - kterým jsme často my sami - vyhodí do koše něco, na čem jsme strávili mnoho hodin práce. Pokud ale zpětně zjistíte, že je dobré něco zahodit, buďte nemilosrdní. Někdy je to o dost těžší, pokud daný part nahrával někdo jiný. „Ty jsi mě vypnul,“ může potom naříkat. Vaše přátelství dostane velkou trhlinu - tedy jen pokud má ten dotyčný nabubřelé ego (což, jak jistě uznáte, my muzikanti máme často).
Poslední dnešní rada je proto jednoduchá: Vybírejte si jako spolupracovníky takové hudebníky, kteří mají soudnost a s nesmyslným partem buď vůbec nepřijdou, nebo v klidu uznají, že je rozumné se ho zbavit.
