Moji milí domácí rekordisté (doufám, že toto slovo se brzy stane součástí spisovné češtiny), minule jsem se vás pokusil přesvědčit, že ekvalizér (EQ) není vždy nutný, respektive že není dobré se na něj spoléhat. Dnes se ale konečně dostaneme k situacím, kdy jsme se k použití EQ rozhodli, ať už z jakéhokoli důvodu. Jako vždy a u všeho vytýkám před závorku: Pravidla jsou tu samozřejmě i od toho, abychom je mohli ve správnou chvíli porušit, ale tak jako tak je dobré základní rady znát. A pokud se od nich odchýlíme, měli bychom vědět, proč to děláme.
Nyní si pojďme pro jistotu vysvětlit jeden důležitý pojem: Quality factor, Q factor nebo jednoduše Q. Tato veličina nás zajímá především u parametrických ekvalizérů, tedy těch, kde je možné u každého pásma nastavit centrální frekvenci (u tzv. „grafických“ ekvalizérů je tento kmitočet u každého pásma pevně daný). Q nám říká, jak široké spektrum frekvencí pomocí ekvalizéru ubíráme či přidáváme. Široké pásmo znamená, že ovlivňuje velké množství frekvencí, např. od 500 Hz do 1 kHz, zatímco úzké je např. pouze od 850 Hz do 900 Hz. Pro někoho však může být matoucí, že vysoké hodnoty Q (např. 8,6) znamenají velmi úzké spektrum frekvencí, zatímco nízké hodnoty (jako 0,5) představují široké pásmo.
Když máme nyní jasno v tom, co znamená Q, mohu vás seznámit s jedním z pravidel, které mnoho zvukařů považuje za univerzální. V angličtině zní „boost wide, cut narrow“, což znamená, že je dobré při přidávání frekvencí volit nízké hodnoty Q (široké pásmo), zatímco při ubírání frekvencí bychom měli sáhnout po úzkém pásmu, tedy vysokých hodnotách Q. Toto doporučení platí samozřejmě pouze tehdy, pokud je naším cílem, aby si posluchač neříkal „tam zní něco divně, nepřirozeně“. Chceme-li dosáhnout nějakého speciálního efektu, tedy opaku přirozenosti, můžeme směle zmíněné pravidlo postavit na hlavu.
Další osvědčenou metodou, kterou používá většina zvukařů, je následující: Pokud se pokoušíme identifikovat rušivou frekvenci, které bychom se rádi zbavili, je dobré ji nejprve najít s pomocí výrazného zesílení poměrně úzkého pásma. Nastavíme tedy vysoké Q a silné zesílení (kladný gain pásma). Poté pohybujeme centrální frekvencí pásma zleva doprava, dokud neuslyšíme přesně tu nepříjemnou, rušivou složku zvuku, které se chceme zbavit. Pak už jen zbývá kladný zisk (boost) nahradit záporným (cut) a rozhodnout se, do jaké míry můžeme frekvenci ubrat, aby výsledek nepřestal znít přirozeně. Dobré také je, ujistit se, že máme dobře nastavené Q. A co znamená „dobře“? Důvěřujte svým uším a experimentujte! Jak jsem ale již zmínil, při ubírání zní zpravidla lépe úzké pásmo, tedy vysoké Q.
To by pro dnešek mohlo stačit, dalšími chytrostmi vás zahrnu zase příště. Ještě jednou bych ale rád zdůraznil, že nikde není psané, že ekvalizér musíme použít na každou stopu. Snad jen ořez subbasů je vhodný téměř vždy a tato procedura je tak základní, že ji do „EQ zásahů“ skoro ani nepočítám. Chceme-li, aby nahrávka zůstala čitelná, přenechejme ty nejnižší kmitočty nástrojům, které jsou k zaplnění tohoto pásma určené, tedy především base (ať už akustické, elektrické či syntetické) a velkému bubnu. A dokonce i u nich někdy zjistíme, že je dobré nízké kmitočty trochu „ukrotit“. Přebasované nahrávky mně osobně vadí snad ještě více než mixy s nedostatkem basů...
