Sám doma 43 - Proč se vyplatí přistupovat k ekvalizéru jako ke krabičce poslední záchrany?
Už je to poměrně dlouho, co jsme se v našem seriálu do hloubky zabývali používáním ekvalizéru (někdy se používá zkratka EQ) při mixáži. Pojďme si proto v následujících několika epizodách shrnout hlavní tipy a rady při ekvalizaci jednotlivých stop (frekvenční úpravu výsledného mixu, tedy „master EQ“, si necháme na jindy). Tento díl však bude věnován pouze zásadě jedné a nejdůležitější. Když si ji vezmete k srdci, hodně tím svým nahrávkám prospějete. Dala by se shrnout následovně: Nemějte pocit, že musíte ekvalizér použít vždy a za každou cenu. Také si nemyslete, že ekvalizér napraví hříchy, kterých jste se dopustili při nahrávání.
Říkáte, že každou stopu lze frekvenčně vylepšit? I kdyby to byla pravda, tohle jste měli řešit při záznamu zvuku (náběru). Pokud bych to celé chtěl dotáhnout do extrému (a to já chci), poradím vám následující: Nahrávejte všechny zdroje zvuku tak, jako byste již neměli možnost je později upravit ekvalizérem. Když zaznamenáte každý nástroj, zpěv či jiný zvuk co nejblíže zamýšlené finální podobě, budete mít při „míchačce“ mnohem méně práce a zároveň bude znít celkový výsledek mnohem lépe. A jak toho docílit? Pokud se jedná o zdroj snímaný mikrofonem, hraje největší roli volba mikrofonu a jeho umístění. S přibývající snímací vzdáleností také roste důležitost akustiky místnosti. Můžete-li, vyberte „dobře hrající“ místnost.
Pokud jste odkázání na jeden prostor a nejste spokojeni s jeho akustickými vlastnostmi, snímejte raději zblízka. Umožňuje samotný nástroj frekvenční úpravu (např. kytarový aparát či syntezátor)? Nastavte hned na začátku vše tak, jak byste to rádi slyšeli ve výsledném mixu. Všechny tyto rady vycházejí z jednoho zásadního předpokladu, který je v hudbě snad vůbec nejpodstatnější: Musíte vědět, čeho chcete dosáhnout. Čím konkrétnější máte představu o konečném výsledku, tím větší je pravděpodobnost, že plody vaší práce budou za něco stát.
Možná se ptáte, proč proti ekvalizérům tak brojím (já to naschvál trochu přeháním, ale...). Hlavním důvodem je, že i u nich se jedná o situaci „něco za něco“. Agresivní práce s ekvalizérem zpravidla přináší fázové posuny, které někdy mohou znít efektně, jindy naopak. Často budete mít pocit, že je se zvukem něco špatně, aniž by byla zjevná příčina. Je to obzvláště znatelné u vyšších frekvencí. Naopak u těch nejnižších je používání ekvalizéru relativně „bezpečné“. Právě proto bych chtěl ze svého varování proti „přeekvalizovanosti“ vyjmout ořez extrémních basů, který je žádoucí téměř u každé stopy. I tehdy je ale nejlepší provést tuto operaci ještě dříve, než se zvuk dostane do našeho DAW - např. použitím high-pass filtru mikrofonu. Zmíněným fázovým problémům se nelze vyhnout ve světě analogu, ale mícháme-li pouze v počítači (tzv. metoda in the box - ITB), což u čtenářů tohoto seriálu předpokládám, můžeme sáhnout po jednom z plugi-inů tzv. linear phase EQ. Ty sice fázové posuny řeší, ale zase nemají výrazný charakter či barvu. Mnohým přijdou zvukově sterilní. Je proto dobré mít k dispozici jak klasický ekvalizér, tak linear phase EQ, a vždy nechat v konkrétním případě rozhodnout naše uši. Jak jsem ale již mnohokrát zdůraznil, nejlepší je, pokud nahraná stopa výraznější zásahy ekvalizéru nepotřebuje...
