V minulém díle jsme se zabývali skupinami stop (group tracks) a jejich blahodárným vlivem na hladký průběh naší práce. Tvrdil jsem také, že používat tuto metodu je často v podstatě nezbytné, chceme-li odlehčit našemu zastarávajícímu počítači. Významně tak můžeme snížit počet aktivních plug-inů, které mohou být dost „žravé“ a příliš zatěžovat (nejen) procesor.
Nyní se dostáváme k efektům send, které rovněž mohou pomoci snížit hardwarovou náročnost našeho projektu, a dokonce i prospět výslednému zvuku. V praxi to vypadá tak, že vytvoříme samostatnou stopu pro daný efekt a v různé míře do ní posíláme signál z těch zdrojů, které chceme daným efektem „přibarvit“. Můžeme tak mít otevřený jediný plug-in, který přitom s různou intenzitou ovlivňuje zvuk libovolného množství stop. Opakem jsou efekty insert, které jsou „natvrdo“ umístěné v efektovém řetězci jediné stopy či skupiny (a zvuk jiných stop tím pádem neovlivňují). Mnohokrát jsem se setkal s tím, že nezkušený zvukař používal pouze efekty insert, což často není nejvhodnější. Proč? Jako příklad použijme snad nejpoužívanější efekt, kterým je reverb.
Pokud jsem tvrdil, že někdy není potřeba komprimovat každou stopu zvlášť, u reverbu to platí dvojnásob. Museli bychom mít sakra dobrý důvod, abychom na jednotlivé stopy dávali pokaždé jiný reverb. Proč bychom něco takového dělali? Snad jen ve snaze dosáhnout nějakých bizarních efektů. Je to logické - pokud má reverb simulovat přirozený dozvuk, je to jako byste postavili celou kapelu do jedné místnosti. V tu chvíli je tedy jedna místnost jeden „plug-in“. Teď by mohl někdo namítnout: Proč tedy vůbec používat efekty send? Nestačilo by aplikovat reverb až na výslednou stereo stopu (master bus)? Svým způsobem by to šlo - v minulosti se takto reverb někdy používal. Optimální řešení to ale není z toho důvodu, že nezní přirozeně, když mají všechny zdroje zvuku stejnou míru „dozvuku“. Když budete poslouchat hudbu či mluvené slovo např. v kostele, kde je dozvuk velmi výrazný, zjistíte, že vzdálenější zdroje jsou nejen tišší, ale také je u nich mnohem patrnější složka odrazů neboli reverb. Pokud tedy různé stopy pošlete do reverbu s různou intenzitou, je to jako byste jimi posouvali blíže k posluchači nebo dále od něj. Stopy s menší měrou reverbu se uším budou jevit jako bližší. Tato jednoduchá technika je velmi cenným nástrojem při mixáži a zpravidla funguje lépe, pokud použijeme pouze efekt send a nikoliv různé efekty insert v jednotlivých stopách. Může se tak stát, že si v celém projektu vystačíte s jediným reverbovým plug-inem. Ulehčíte tak hardwaru a výsledek bude působit přirozeněji.
Jako efekt send lze použít jakýkoli plug-in, ale mnohé z nás by nenapadlo takto nakonfigurovat kompresor. Chyba! Ve 39. díle našeho seriálu jsme probírali paralelní kompresi. Do zmíněného textu se však nevešla rada, že jedním ze způsobů, jak komprimovat signál paralelní metodou, je zapojit kompresor jako efekt send. Vždyť efektům send bychom klidně mohli dát název „paralelní“ - jedná se v podstatě o synonyma. Je tu však jeden podstatný rozdíl oproti metodě popsané v onom 39. díle (tam jsem vám radil stopu „naklonovat“ a kompresor použít pouze na jednu ze stop). Do „send kompresoru“ můžeme totiž poslat signál z libovolného počtu stop. Jeden plug-in se tak bude starat o paralelní kompresi více různých signálů. To většinou funguje lépe v případě, že spolu zpracovávané zvuky úzce souvisejí, jako např. jednotlivé komponenty bicí soupravy. To ale neznamená, že nemůže znít zajímavě, pokud do jediného kompresoru paralelně pošlete zdroje nesourodé.
Neexistují žádná pravidla tesaná do kamene. Metoda pokusu a omylu vás může zavést na velmi zajímavá místa! Přeji vám tedy co nejvíce „šťastných omylů“!
