Mílí bratři a sestry ve zbrani, minule jsme se věnovali kompresi a jen tak od ní neutečeme. Probrali jsme, jak a proč používat kompresi paralelní. Dnes se dostáváme k dynamickým efektům s funkcí side-chain. Dnes je totiž tento postup při mixáži velmi oblíbený. S trochou nadsázky se dá říct, že byste těžko našli rockové nebo popové album smíchané v 21. století, které by vůbec neobsahovalo side-chain kompresi. O co tedy jde? Tento efekt zná v jeho extrémní formě snad každý. Byli jste někdy na diskotéce a slyšeli jste, jak se hudba automaticky ztiší, jakmile DJ do mikrofonu prohodí nějakou neuvěřitelně vtipnou cool party hlášku? Jeden ze způsobů, jak tohoto docílit, je právě side-chain komprese. Tak jako na zmíněné „dýze“, jde o to, že se jeden signál ztišuje v případě, že druhý překročí určitý práh hlasitosti. Můžeme je pracovně nazvat „zpracovávaný signál“ a „řídící signál“. Dnes tuto funkci podporuje mnoho softwarových plug-inů i hardwarových kompresorů.
Jaké má taková metoda výhody při mixáži? Jednoduše nám umožňuje přimět jeden nástroj (nebo skupinu nástrojů), aby „uhýbal“ druhému tam, kde to je třeba. Obzvláště dnes se často aranže dělají až příliš zahuštěné (a hlasité) a jeden z mála způsobů, jak si zachovat čitelnost, je zařídit, aby si ve správných místech šly nástroje z cesty. Snad nejčastěji se to používá v případě kombinace velkého bubnu a basy. Basová složka mixu se totiž velmi snadno a ráda hltí, takže je mnohdy třeba umravnit právě ty nástroje, které nízkým frekvencím dominují. Nejjednodušší je prostě jeden z nich ubrat. To ale s sebou může nést dva problémy: jednak Je snadné si takto udělat z basisty či bubeníka nepřítele a druhak nahrávka může poněkud ztratit tlak. Side-chain komprese tuto situaci řeší tak, že velký buben použijeme jako řídící signál při kompresi basy. V momentě, kdy majestátný „dupák“ udeří, se basa na několik milisekund o vámi určenou hodnotu ztiší. Je potřeba nastavit kompresor citlivě - toto uhýbání by nemělo být na první poslech slyšet. I když, pravda, už jsem se setkal i s tím, že někdo side-chain kompresi záměrně pro efekt přehnal. To může znít zajímavě především v elektronických žánrech, kde přirozenost není hlavním cílem. V případě nenápadné side-chain komprese zjistíte, že se basa a kopák tak nějak lépe pojí. Skoro jako by úder velkého bubnu byl atakem tónu basy (pomůže také, když členové rytmiky hrají rytmicky přesně a spolu). Velký buben není potřeba dávat tolik nahlas, a přesto je výborně slyšet. Nahrávka nepřestane „tlačit“ a vám nikdo nenacpe hlavu do kopáku. Všichni jsou spokojeni. Přestože je kombinace basa-kopák nejčastějším adeptem na side-chain kompresi, využití tato metoda může najít v podstatě kdekoli. Mně se např. osvědčilo přimět zkreslené kytary (spojené do skupiny stop - group), aby neznatelně uhýbaly, kdykoli přijde zpěv. Mezi frázemi zpěvu tak kytary burácí v celé své kráse, ale zpěv je i přesto dobře slyšet.
Na závěr se chci zmínit o side-chain gate, který funguje na podobném principu. I zde máme řídící a zpracovávaný signál. Pro zjednodušení lze říct, že takto nastavený gate propouští jeden signál pouze tehdy, když je přítomný druhý. K nezaplacení to může být v případě, že doprovodné vokály svým frázováním přesně „nezařezávají“ s hlavním zpěvem. To zní často skvěle a mnohdy takto sbory aranžujeme naschvál. Pokud bychom ale chtěli, aby vokály začínaly i končily stejně jako sólový zpěv, máme problém obzvláště tehdy, když už vokalisté odešli na pivo. Máme-li ale gate podporující funkci side-chain, nic není ztraceno. Pokud jej aplikujeme na skupinu stop obsahující doprovodné vokály a jako řídící signál použijeme sólový zpěv, docílíme výše popsaného efektu - sbory se budou ozývat, pouze pokud je přítomen hlavní zpěv. Nebudou jej tedy ani předbíhat, ani přetahovat. Asi nemusím zdůrazňovat, že lépe zní přeci jen vokály, které byly od začátku přesně zazpívané. Side-chain gate v tomto případě považuji spíše za „nouzovku“ nebo vylepšení už tak dobrých sborů...
