Mí milí nováčci v oboru „samo-domo“, stalo se mi nedávno něco, o co bych se s vámi rád podělil. Okolnosti mě totiž donutily nahrávat na postarším notebooku, jehož výkon nebyl zrovna ideální pro hudební multitracking. Trochu jsem se u toho navztekal, ale hardwarová nouze mě donutila vzpomenout si na několik zásad, které by se mohly hodit i některým z vás. O tom, jak by měla vypadat hardwarová konfigurace pro nahrávání, jsme už psali. Ne všichni jsme ale tak zdatní bankovní lupiči, abychom měli finanční zdroje na supermoderní nadupaný „kdovíco-book“ a podobně „vychytanou“ zvukovou kartu. A mimochodem, i těm někdy může začít docházet dech, pokud po nich chceme, aby plynule přehrávaly 48 stop, z nichž je každá „obtěžkána“ čtyřmi plug-iny.
V takovou chvíli musíme začít dělat kompromisy. Když pomineme situaci, kdy počítač i periferie vše hravě zvládají, zbývají nám v podstatě dva hlavní scénáře. Buď naše sestava zvládá jen omezený počet stop a plug-inů, nebo se náročnější plug-iny zdánlivě nechytají vůbec. Pokud narazíte na druhou variantu, neznamená to, že musíte s nejbližším nahráváním čekat, než našetříte na lepší počítač. DAW software (Cubase, Logic, Pro Tools...) totiž funguje i na starších přístrojích - pokud se naučíte je zbytečně nezatěžovat. Např. i s méně výkonným počítačem můžete přežít, pokud nastavíte větší velikost bufferu (řekněme „mezipaměti“), a tím pádem i vyšší latenci (zpoždění - opět jsme probírali již dříve). Při přehrávání (např. při mixáži) vám latence nemusí zas až tolik vadit.
Pro nahrávání ale často potřebujete latenci minimalizovat - obzvlášť pokud používáte softwarové syntezátory. Musíte se tedy postarat o to, abyste při nahrávání dalších a dalších stop přehrávali jen ty nejnutnější. Nejradikálnější a nejúčinnější řešení je pro účely nahrávání hezky „postaru“ smíchat základ do dvou stop (klasické stereo), nebo dokonce do jedné mono stopy. Při přehrávání jedné či dvou stop si můžete dovolit latenci o něco snížit - jestli to bude stačit, závisí vždy na konkrétní situaci. Výsledné „dohrávky“ (overduby) pak importujete do „master projektu“ až v konečném stádiu, zvýšíte velikost bufferu a modlíte se, aby počítač mix zvládl. U slabších přístrojů je tedy naprosto zásadní hrát si s velikostí mezipaměti a latence podle toho, jestli zrovna nahráváte nebo mícháte. Mimochodem, život vám může usnadnit freewarový driver jménem ASIO4ALL, který dokáže i z horších zvukovek vyždímat o něco (nebo někdy i o hodně) větší výkon. V krajně nouzových situacích byste tak k nahrávání jednoduchého demáče mohli použít (nedoporučuji, ale...) i zabudovanou zvukovou kartu svého notebooku!
