Mojí milí příznivci domácího nahrávání, v našem seriálu to doposud šlo poněkud ode zdi ke zdi. Co tím myslím? Vezměte si např. zpěv. Zpěváky jsme z počátku dosti zanedbávali, později jsme se jim věnovali až až. Tak to bude i nadále, takže se netěšte na nějakou promyšlenou cestu „od někud někam“. Pojďme se ale zase jednou zabývat něčím jiným než zpěvem. Otázku bicích či obecně rytmických smyček už jsme v minulosti nakousli, dá se toho ale k nim ještě říct mnoho. Tentokrát bych chtěl vaši pozornost obrátit k fenoménu zvanému „beat slicing“. Jak si jistě sami přeložíte, znamená to něco jako „krájení“ rytmu na menší úseky či jednotlivé údery. K čemu je vůbec taková věc užitečná? Představte si následující situaci. Našli jste smyčku, která přesně vystihuje náladu vaší písně či jiné kompozice. Má jen jeden drobný problém - je ve zcela jiném tempu, než potřebujete. Vy nevěšíte hlavu, protože znáte fuknci „time-stretching“, tedy mechanické „natažení“ či „smrštění“ samplu, aniž by došlo ke změně výšky tónů (i když se v případě smyček většinou o tóny v pravém slova smyslu nejedná). Jenže narážíte na omezení tohoto přístupu - obzvláště pokud má být cílové tempo pomalejší, musí být jen o něco málo pomalejší, jinak dochází k prudkému poklesu kvality a výsledkem je něco, co byste nechtěli mít ani na nejobyčejnějším „demáči“. A právě v takovou chvíli přichází ke slovu beat slicing.
Jedná se totiž o automatickou detekci jednotlivých úderů a následné „rozřezání“ samplu na menší samply, jejichž vzájemná vzdálenost pak určuje tempo. Samply samotné se však nijak „nenatahují“, tedy nedochází ke změně kvality. Jediné, co libozvučnost výsledku ovlivňuje, je, zda se podařilo smyčku rozřezat citlivě (zkrátka jestli nejsou střihy až příliš slyšet). Pokud byste však beat slicing používali pouze ke změně tempa, využívali byste pouhý zlomek možností této metody. Když už totiž máme smyčku „nakrájenou“, proč z výsledných jednotlivých úderů neposkládat smyčku novou? To můžeme udělat buď manuálně, nebo lze využít automatických algoritmů, které údery zpřehází za nás. Např. Stylus RMX dokonce umožňuje generovat smyčky inteligentně náhodně generované, mohou se navíc i postupně měnit a nikdy tak nebýt dvakrát stejné! Možností je opravdu mnoho a záleží jen na času, který nad slicingem strávíte.
Vhodných programů či plug-inů je dnes již víc než dost - automatická detekce úderů a slicing jsou už dokonce zabudované v Cubase 6. Další programy, které stojí za zmínku, jsou např. Native Instruments Intakt, Bitshift Audio Phatmatik Pro nebo GForce Beat Burner. A samozřejmě bychom neměli zapomenout na prapředka beatslicerů s názvem Recycle. Všechny uvedené programy poslouží k danému účelu výborně. Beat slicing se může stát opravdu kreativní činností a navíc je to další z mnoha metod, jak se vyhnout programování rytmických smyček „na zelené louce“. Lenost je, jako vždy, matka pokroku!
