První část tohoto dílu bych rád věnoval alespoň zběžnému seznámení s různými tablovými styly a školami. V Indii se tradičně všechny formy umění předávají ústní formou, z učitele na žáka, učitel - guru je (na rozdíl od nebohých učitelů ve zdejších končinách) velmi vážená a uctívaná osoba a žáci jsou mu vděčni za poznání, které jim předává. Důležitým pojmem je tzv. gharana (doslova domácnost), používaným ve smyslu "škola" neboli linie předávání znalostí z generace na generaci. V tradici hry na tabla se všeobecně uvádí šest základních gharan neboli tradičních stylů, označovaných podle místa působnosti: 1. Delhi gharana, 2. Ajrara gharana, 3. Lucknow gharana, 4. Benares gharana, 5. Farukhabad gharana a 6. Punjab gharana.
V dřívějších dobách byly tyto školy izolovány, a tudíž se stylově značně odlišovaly, postupně však docházelo ke stále většímu prolínání a vzájemnému ovlivňování, takže v současné době je jen několik hráčů, kteří stylově čistě reprezentují určitou konkrétní tradici. Nejstaršími žijícími legendami jsou mistři Kishan Maharaj (*1923) a Sharda Sahai (*1935), kteří naprosto čistě interpretují ve stylu Benares gharany. Sharda Sahai je navíc i pokrevným pokračovatelem této linie (gharanu založil Ram Sahai před zhruba 150 lety) a jeho synovec Sanju Sahai (můj učitel, viz foto) je jeho nástupce. Dalším (a posledním) pokrevným nositelem je Sabir Khan, pokračovatel tradice Farukhabad. Samozřejmě nemohu opomenout absolutně nejslavnějšího tablistu Zakira Hussaina, který vychází z tradice Punjab (po svém otci Alla Rakhovi), je však schopen hrát i v mnoha jiných stylech, dokonce adaptoval pro tabla i jihoindické rytmy (viz některý příští díl). Asi největším současným tablovým centrem je bengálská Kalkata, tam působí fenomenální Kumar Bose (žák Kishana Maharaje), Anindo Chatterjee, Shankar Ghosh, jeho syn Bikram Ghosh a mnoho dalších. Na západě se usadil například Swapan Chaudhuri, který vycházi z tradice Lucknow, Sukhvinder Singh Namdhari (rovněž žák Kishana Maharaje), výše zmíněný Sanju Sahai a mnoho dalších.
A nyní opět trochu praxe, podíváme se na další kaidu. Je to jedna z nejznámějších a zároveň nejstarších kompozic, pochází z Delhi gharany, proto se jí často říká Delhi kaida. Obsahuje novou frázi, tvořenou pouze neznělými údery - terekite. Téma vypadá takto:
+ Dhati DhaGe NaDha terekite
2 Dhati DhaGe TunNa ke Na
o Ta ti Ta ke Na Ta terekite
3 Dhati DhaGe DhinNa Ge Na
Opět je možno kompozici adaptovat pro bicí soupravu, v prvním příkladě opět nahrazujeme basový bayan velkým bubnem, Na Ta hrajeme na snare, ti levou rukou na malý tom, terekite rozhodíme do tomů + bass drum (ke) a Tun můžeme hrát na kotel.
Jiná možnost je hrát kaidu pouze rukama například na dva tomy, stejným rukokladem, jako na tabla. Podobným způsobem se v indii paličkami hraje na kotlíky naqquara.
A aby nohy nezahálely, můžeme na bass drum a hihat hrát nějaký ostinát, např. sambový, nebo rumbový patern.
Příště se podíváme opět na pár variací k této "kaidičce".
