Od Bacha až k rocku
V tomto díle se budeme zabývat barokním skladatelem Johannem Sebastianem Bachem (1685-1750) a jeho zásadním přínosem pro melodii, hudební teorii a formu. Je téměř nemožné najít hudbu v jakémkoliv žánru, která jím není nějakým způsobem ovlivněna. Pojďme na chvíli cestovat v čase a podívejme se, čím se Bach zabýval. Ukážu vám také, jak lze jeho postupy použít k okořenění vašich riffů a sól.
Dva svazky Bachových skladeb mají zvláštní význam: Dobře temperovaný klavír 1 a 2. Byly původně zamýšlené jako didaktický materiál pro studenty hry na klávesové nástroje. První kolekce byla sestavena v roce 1722 a druhá následovala o dvacet let později, v roce 1742. Každá sada obsahuje dvacet čtyři párů preludií a fug ve všech dvanácti tóninách. Tato díla byla nesmírně zásadní z několika důvodů. Především v nich Bach zavedl systém ladění, kterému říkáme "rovnoměrně temperované", a díky kterému všechny tóniny zní podobně. Starší systémy té doby, jako např. středotónové ladění, zněly skvěle v několika tóninách, ale s přidáváním křížků a béček začínaly znít velmi rozladěně. Rovnoměrně temperované ladění vyrovnává všechny tóniny a je dodnes systémem, ve kterém je psáno devadesát osm procent západní hudby. Dobře temperovaný klavír položil základy tvorby harmonie a melodie pro veškerou západní hudbu, která přišla po něm. Tyto skladby jsou také považovány za vrchol hudební formy zvané fuga, kde je melodický námět manipulován tak, aby tvořil základ celé skladby. Právě tento proces budeme nyní podrobně zkoumat.
Příklad 1
Pojďme se podívat na první dva takty Fugy v c moll z prvního svazku. Fuga začne expozicí melodie, které říkáme "téma". Všimněte si, že téma je zde v harmonické stupnici c moll (c, d, e♭, f, g, a♭, h, c). V rámci této linky lze rozpoznat krátký hudební nápad či motiv, který se znovu a znovu objevuje v průběhu celé skladby: C, H, C v taktech 1 a 3. Bachovy melodie jsou neuvěřitelným příkladem rovnováhy a úspornosti. Linka nikdy nevystoupá příliš vysoko, ani neklesne příliš nízko, a vždy má několik pěkných motivů, které se opakují a objevují i v jiných částech fugy. Termín fuga znamená v doslovném překladu "útěk". Melodie, které pronásledují jedna druhou a vzájemně si odpovídají, zatímco vyplňují harmonii, jsou základním charakteristickým rysem fugy.
Příklad 2
Zatímco skladba pokračuje v taktech 3-6, v sopránu se objeví odpověď (v podstatě téma o kvintu výš) a střední hlas utvoří doprovod zvaný protitéma. Protitéma obsahuje nový melodický materiál a má za úkol doprovázet téma. Cílem protitématu je harmonizovat odpověď ve stupnicích, které mírně mění směr skladby a vyplňují harmonii. Tonalita přejde také do G na konci fráze této odpovědi. Během fugy jsou tonalita a rytmus často modulovány, aby dodaly skladbě na rytmické a harmonické zajímavosti. Bach dovedl improvizovat fugy v libovolných tóninách až s šesti hlasy a při dodržení velmi přísných pravidel kompozice. Kdyby byl dnes naživu, kdo ví, jak by zněly jeho improvizace! Jedna věc je jistá: je velmistrem našeho západoevropského harmonického systému a je velmi důležitý pro moderní hudebníky v každém žánru.
Příklad 3
V taktech 5-6 máme krátkou mezihru, která se skládá z materiálu pocházejícího z tématu a protitématu. Všimněte si, jak onen první C, H, C "riff", o kterém jsme mluvili v příkladu 1, je upraven tak, aby se hodil do odlišné harmonie, která se zde posunula o tón výš. Doprovod zde kopíruje postupy z protitématu a přidává důležité noty ve stupnicích, které "malují" harmonii. Na každou dobu dochází k transpozici tóniny: E♭, Fm, Gm, A♭. V teorii o fugách existuje ještě několik důležitých pojmů, jako jsou epizody, na které zde nemáme dostatek prostoru. Doporučuji vám proto, abyste si další teorii o fuze nastudovali sami. Doporučit vám mohu např. knihu The Study of Fugue od Alfreda Manna. Pro naše účely teď pojďme vzít to, co jsme se naučili, a podívat se, jestli dokážeme vnést trochu intelektualismu do našich brutálních rockových sól. :)
Příklad 4
Máme štěstí, že žijeme několik set let po Bachovi, protože dnes nemáme žádná přísná pravidla o tom, co můžeme a nemůžeme v hudbě dělat! Podívejte se na příklad 4. Uprostřed rozvášněného sóla se občas vrátím o čtyři sta let zpět a zahraju něco takového: Vzal jsem postupy a rytmy z našich předchozích příkladů, a vytvořil jsem "rockovou fugu". Zůstaneme většinou v dórské stupnici C (c, d, e♭, f, g, a, b♭, c). Ponechal jsem si motiv z příkladu 1 a levou rukou improvizuji ve stylu protitématu Bachovy fugy. Až to budete poprvé zkoušet, prostě se do toho položte a nedbejte příliš na přesnost. Velmi doporučuji naučit se všechny preludia a fugy z obou Bachových svazků. To bude znamenat revoluci ve vaší hře a vy začnete myslet podobně jako on. Díky všem těm tóninám to z vás rovněž udělá výborného listaře.
Příklad 5
Zde je zjednodušená linka v rychlejším tempu hraná jednou rukou. Jsme zde v harmonické stupnici c moll (c, d, e♭, f, g, a♭, h, c), stejně jako na počátku Bachovy fugy. V tomto příkladu vezmeme jednoduchý čtyřtónový motiv vycházející ze zmíněné stupnice a posouváme ho v tónových intervalech dolů, dokud nedospějeme k tónice. Jon Lord z Deep Purple hraje podobnou linku v Highway Star. Jon byl velmi zapálen do klasické hudby. Poslechněte si album Machine Head od Deep Purple. Myslím, že toto album je skvělým studijním materiálem pro to, o čem jsme zde mluvili... Sledujte, co se stane, když se s tímhle vytasíte několikrát za koncert. Vaši přátelé půjdou do kolen!
