Rockové klávesy - Nejskvělejší analogové syntezátory ze 70. let, část druhá
Welcome back, readers. This month we will continue talking about the most important analog synths from the 1970’s. Last month we spoke about the Minimoog and OB Xa and how they offered great relief from the huge and expensive modular systems of the late 60s. This month, we will take a look at two more iconic synths and the impact they had on early synth music.
Arp 2600
The Arp 2600 is called a semi modular synth because patch cables could still be used to patch the different components. It was designed by Dennis Colin for Alan R Pearlman and his company, ARP Instruments. The synth used an imitation of Robert Moog’s ladder VCF. Arp was in direct
competition with Moog in the early 70s. To give competition to their worthy opponents, the Arp 2600 included features like an envelope follower, ring modulator, noise generator, sample and hold LFO functions, and a reverb section. The synth was amazing at making unusual sound effects and was used to make such well known sounds as the voice of R2D2 in the original Star Wars movie and many of the sound effects in Raiders of the Lost Arc. Joe Zawinul, Herbie Hancock, and Stevie Wonder all played the Arp 2600.
Youtube link: https://www.youtube.com/watch?v=iGA86VkFL4Y
Juno 106
This synth works on the same principle as the Juno 60 with a few modifications. The 106 has six note polyphony with one digitally controlled oscillator for each voice. While most synths used multiple detuned oscillators to make the sound fat, the Juno had a chorus effect to achieve this. Because the oscillators were digitally controlled, they stayed in tune much more than the older synths on our list. The Juno 106 was also equipped with very advanced MIDI functions. A great sounding low pass filter with resonance control produced very resonant filter sweeps giving this synth it’s unmistakable sound. The Juno had a great control surface that allowed for quick manipulation of the sounds.
YouTube link: https://www.youtube.com/watch?v=IOjx8wht7TA
Envelope follower: Obvod s tímto názvem má jedinou funkci, kterou však lze použít k velkému množství aplikací. Jednoduše totiž převádí amplitudu vstupního signálu na elektrické napětí. Možnosti využití jsou nepřeberné. Lze např. zapojit do vstupu mikrofon a řídit jím amplitudu výstupního signálu nebo i výšku tónu oscilátoru. Právě tak vznikl hlas robota R2-D2 ve Star Wars. Pozor, nepleťme si follower s funkcí envelope generator, která tvoří obálku, tedy průběh hlasitosti tónu nikoliv na základě vstupního audio signálu, ale tím, že generuje křivku ADSR (attack, decay, sustain, release).
Sample and hold: Obvod tohoto typu zpracovává vstupní signál tak, že na určitou dobu „zmrazí“ hodnotu, která se v daný moment na vstupu objevila, a to až do té chvíle, než po uplynutí nastavené doby znovu „načte“ další hodnotu na vstupu. Výsledkem je tedy křivka, která (na rozdíl od té vstupní) nemá plynulé přechody od jedné hodnoty k druhé, ale de facto dochází ke „schodišťovému“ efektu. Pokud např. k výsledné křivce přiřadíme výšku tónu z oscilátoru, dosáhneme něčeho, co se podobá step sekvenceru s náhodnými hodnotami. Křivku můžeme ale nasměrovat také třeba k frekvenci cutoff filtru apod. Možnosti jsou téměř neomezené, ale v signálu vždy dochází ke skokovým změnám. V 70. letech se tato funkce hojně používala ve sci-fi filmech, kde znázorňovala např. zvuky, které vydávaly počítače.
Digitally cotrolled oscillator: Čistě analogový oscilátor je bohužel náchylný k tomu, že se rozlaďuje, a to především vlivem teploty. Teplota má totiž vliv na odpor dané součástky, což přímo souvisí s výškou tónu, který oscilátor generuje. Digitálně ovládaný oscilátor sice i nadále generuje tón analogovou cestou, ale ladění má na starosti digitální obvod, což problém rozlaďování řeší.
Multiple detuned oscillators: Pokud se dva či více oscilátorů navzájem velmi mírně rozladí, dosáhneme efektu podobného chorusu, ale na rozdíl od něj je výsledný zvuk statický, tedy nedochází v něm k „rozvlnění“. Dnes není díky digitálním pitch shifterům problém dosáhnout podobného výsledku nejen u oscilátorů, ale u jakéhokoli vstupního signálu. Takový efekt se většinou nazývá detune.
