Rock‘n’rollový raubíř Nikki Sixx - Bass profil

Na počátku osmdesátých let se na hardrockovém nebi objevila kapela, která svým hudebním i životním stylem navazovala na The Rolling Stones a Aerosmith a jmenovala se Mötley Crüe. Vedle nepochybně svébytného a invenčně pojatého rock‘n’rollu kapela proslula mnoha neuvěřitelnými historkami, které se nejčastěji točily kolem basisty Nikky Sixxe.

Začátky

Nikki Sixx, rodným jménem Frank Carlton Serafino Feranna, Jr., se narodil 11. prosince 1958 v kalifornském San Jose. Z otcovy strany má sice italské předky, nicméně otec rodinu brzy opustil a Nikki Sixx byl vychováván hlavně matkou Deanou Richards a jejími rodiči. Nakonec se jeho matka také odstěhovala a Nikki byl vychováván jen svými prarodiči.

Nedostatek rodičovské výchovy se promítl do Nikkiho chování. V době, kdy se svými prarodiči žil v městečku Jerome v Idahu, se z něho stal vyhlášený lump, vandal, který vykrádal domy a obchody v sousedství, a nakonec byl vyloučen ze školy kvůli prodeji drog.

Jeho prarodiče ho kvůli tomu poslali k matce do Seattlu, kde Nikki žil ale jen krátký čas. Přesto je z našeho hlediska jeho pobyt v Seattlu důležitý, neboť právě tady se poprvé setkal s baskytarou. Je příznačné, že svou první baskytaru si koupil za peníze, které utržil za ukradenou kytaru.

V sedmnácti letech se přesunul do Los Angeles, kde bral různé podružné práce, jako prodavač vysavačů po telefonu nebo v prodejně alkoholu, a mezitím se snažil sehnat nějakou spřízněnou kapelu. Ještě před přesunem do Los Angeles si změnil jméno na Nikki Sixx.

První kapely

Zakrátko byl přijat do první kapely, která se jmenovala Sister. Jeho působení v kapele ale nemělo dlouhého trvání, krátce po natočení demo nahrávky byl společně s kytaristou Lizzie Greyem vyhozen.

Po svém vyhazovu společně založili v roce 1978 kapelu London. V této kapele se během několika let vystřídala spousta muzikantů, kteří se později prosadili v jiných kapelách - Izzy Stradlin (Guns ‘n’ roses), Fred Coury (Cinderella) nebo Blackie Lawless (W.A.S.P.).

Mötley Crüe

V roce 1981 Nikki Sixx odchází z London a společně s bubeníkem Tommy Leem zakládá novou kapelu Mötley Crüe. Na základě inzerátu v novinách se přidává Mick Mars a o něco později přichází zpěvák Vince Neil, kterého přitáhl Tommy Lee (Lee a Neil spolu chodili na střední a hráli spolu v několika garážových kapelách).

Mötley Crüe se vrhli do zkoušení a ještě týž rok vydali na svém vlastním labelu Leathür Records svou první desku Too Fast for Love. Alba se prodalo bez propagace na dvacet tisíc kopií, a zatímco byla kapela na turné po Kanadě, jejich manažer vyjednal nahrávací smlouvu s Elektra Records. Ta vzala původní nahrávku, nechala ji přemíchat Royem Thomasem, a vydala ji v srpnu 1982.

První výraznější výstřelky si kapela začala připisovat na již zmiňovaném kanadském turné Crüesing through Canada Tour ’82. V Edmontonu byli zavřeni na místním letišti, protože jejich pódiové oblečení bylo shledáno jako „nebezpečné zbraně“. Vince Neil si navíc přivezl celou tašku s porno časopisy, což policejní složky označily jako nevhodný materiál. V průběhu samotného koncertu pak někdo vyhrožoval kapele bombou. Vše skončilo tím, že Tommy Lee vyhodil televizor z hotelového pokoje a kapela dostala doživotní zákaz hrát v tomto městě. Přestože turné skončilo finančním propadem, o Mötley Crüe se začalo psát.

V roce 1983 se Mötley Crüe rozhodli změnit manažera, kterým se stal Doug McGhee (později pracoval pro Bon Jovi a Kiss). I díky jeho manažerským schopnostem se z Mötley Crüe po následujícím albu Shout at the Devil staly světové rock‘n’rollové hvězdy. Také srovnání obou desek vychází jednoznačně - zatímco první deska se dostala na 77. místo v americké hitparádě Billboard a prodalo se jí něco přes milion nosičů, druhá deska se dostala již na 17. místo a získala čtyřnásobnou platinu v USA a trojnásobnou v Kanadě.

Mötley Crüe také naplno vychytali svoji image a životní styl - tedy pokud se dá říci „vychytanost“ o těžké závislosti na drogách, alkoholu a spoustě sexu. Zatímco ostatní skončili u alkoholu a cracku, Nikki Sixx si vypěstoval těžkou závislost na heroinu. Jak sám později přiznal, alkohol, kokain, crack, to všechno byly jen krátké aférky. Teprve setkání s heroinem byla pro něj jeho „velká láska“.

V roce 1985 přicházejí Mötley Crüe s dalším albem Theatre of Pain, na němž vyniká především hitová balada Home Sweet Home. Deska zopakovala prodejní úspěch „dvojky“ a vyšplhala se tentokrát na šesté místo Billboardu.

Po skončení světového turné Welcome to the Theatre of Pain Tour natočili Mötley Crüe další úspěšné album Girls, Girls, Girls, z něhož pochází stejnojmenný hit. Album, které vyšlo v roce 1987, se vyšplhalo zase o pár stupínků výše než to předchozí a dosahuje druhého místa v hitparádě Billboard. Na konci roku, konkrétně 23. prosince, přichází Nikkiho smrt. Po dalším ze série předávkování heroinem (údajně se předávkoval minimálně šestkrát) je Nikki Sixx na cestě do nemocnice oficiálně prohlášen za mrtvého. Doktor, který Nikkiho přijímal do nemocnice, byl ale fanoušek Mötley Crüe, a tak se rozhodl riskovat a píchl Sixxovi do srdce hned dvě dávky adrenalinu. Díky tomuto zásahu Sixx přežil vlastní smrt. Tento zážitek neměl na Nikkiho prakticky žádný vliv, neboť krátce poté se předávkoval znovu.

Během let 1986 a 1987 si Sixx vedl deník o své závislosti na heroinu. V roce 2006 tento deník vyšel pod názvem The Heroin Diaries: A Year in the Life of a Shattered Rock Star.

Tento sebezničující styl života celé kapely nakonec vedl k tomu, že jim jejich manažer zakázal vyjet na evropské turné, neboť se obával, že by se „někteří z nich vrátili v zinkové rakvi“. Celá kapela se pak během roku vyléčila ze své závislosti - Vince Neil, Nikki Sixx a Tommy Lee podstoupili léčbu, Mick Mars se vyléčil ze závislosti sám.

V tuto dobu přišli Mötley Crüe se svým nejúspěšnějším albem Dr. Feelgood (1989), jež se jako jediné z jejich desek umístilo na první příčce hitparády Billboard. Jen ve Spojených státech se alba prodalo přes šest milionů kopií. Z alba pochází hned čtyři hity, vedle titulní Dr. Feelgood jsou to Kickstart My Heart (pro niž byla inspirací Sixxova „smrt“), Without You a Don’t Go Away Mad (Just Go Away).

Ještě týž rok Mötley Crüe vyhodili manažera Doce McGheeho, neboť jim nezařídil vystupování na moskevském festivalu Moscow Music Peace Festival a místo nich tam protlačil jinou kapelu ze své stáje - Bon Jovi.

Krátce po vydání best of alba Decade of Decadence (1991) z kapely odchází Vince Neil a jeho místo zaujímá zpěvák a kytarista John Corabi. Společně s ním vydávají Mötley Crüe v roce 1994 eponymní album, které se sice dostalo v žebříčku vysoko (7. pozice), ale finančně nesplnilo ani zdaleka očekávání kapely.

Po třech letech odmlky zařídili manažeři kapely a Vince Neila společné setkání mezi Neilem, Tommym a Nikkim. Všichni se rozhodli potlačit svoje vlastní ega a začít opět spolupracovat. Výsledkem bylo album Generation Swine, které se sice opět vyšplhalo vysoko na žebříčku Billboard, díky prakticky nulové podpoře od vydavatelské společnosti, ale opět nedosáhlo na vytoužený komerční úspěch.

O rok později proto Mötley Crüe končí u vydavatelství Elektra a zakládají vlastní label Mötley Records. Společně s ukončením smlouvy si Mötley Crüe odnesli i práva na všechny předchozí nahrávky (což nebývá zvykem), a díky tomu mohli později vydat remasterované verze těchto desek.

V roce 1999 z kapely odešel bubeník Tommy Lee, který se rozhodl pro sólovou dráhu - údajně v tom ale byly neshody s navrátivším se frontmanem Vincem Neilem. Jeho místo zaujal Randy Castillo (Ozzy Osbourne, Lita Ford, Brett Michaels). S ním vydali Mötley Crüe v roce 2000 své nejméně úspěšné album New Tattoo. Dostalo se na 41. místo Billboardu a prodalo se ho méně než dvě stě tisíc kusů. Kvůli Castillovu zhoršujícímu se zdraví přijímá kapela na jeho místo záskok v podobě bývalé bubenice Hole Samanthy Maloney.

Po skončení japonského turné se kapela na čas rozchází a její členové se věnují vlastním projektům. V roce 2004 ovšem ohlašují reunion v původní sestavě a vydávají se na několik světových turné po sobě. Náročnou koncertní činnost přerušují jen v roce 2008, kdy natáčejí vynikající album Saints of Los Angeles. V rámci turné k propagaci desky se Mötley Crüe poprvé podívali i do České republiky. Kapela také po vzoru Ozzfestu rozjela vlastní putovní festival Crüe Fest.

Podle posledních zpráv by měli letos vyjet na turné společně s Poison a pracují na vydání nové desky.

Ostatní kapely a spolupráce

V roce 2000 založil Nikki Sixx studiový projekt s producentem Davem Darlingem, kytaristou Stevem Gibbem (Black Label Society) a bubeníkem Bucket Bakerem. Společně vydali desku Diet for a New America.

V letech 2002-2004 působil Sixx v kapele Brides of Destruction. Výsledkem bylo album Here Come the Brides a Sixx se ještě autorsky podílel na následujícím albu, Runaway Brides, nicméně v době vydání desky již nebyl členem kapely.

V roce 2006 založil projekt Sixx A.M., který hudebně doprovodil vydání již zmiňované knihy The Heroin Diaries: A Year in the Life of a Shattered Rock Star. Kniha vyšla v roce 2006 a o rok později ji Nikki doprovodil vydáním alba The Heroin Diaries Soundtrack.

Letos vydala kapela své druhé album This is Gonna Hurt.

Nikki Sixx se jako autor podílel na mnoha dalších nahrávkách jiných umělců - za všechny jmenujme třeba Alice Coopera (na jehož desce Hey Stoopid i hrál), Roryho Gallaghera, Litu Ford, Meata Loafa, Stevea Jonese (kytarista Sex Pistols), Limp Bizkit nebo Pink Cream 69.

Zajímavost:

Frank Carlton Serafino Feranna, Jr. si rozhodl změnit jméno na Nikki Sixx, protože se dlouho nemohl vyrovnat s tím, že ho opustil jeho otec Frank Serafino. Uvědomil si, že nechce nést břímě tohoto jména, které na sobě cítil, a že si chce vybudovat vlastní identitu.

Manželka Bruce Dickinsona

Ve své knize, Heroinové zápisky, Nikki tvrdí, že se vyspal s manželkou Bruce Dickinsona (Iron Maiden). Stalo se to při návštěvě Mötley Crüe v Anglii, kdy měla kapela předskakovat právě Iron Maiden. Nikki Sixx se díval na televizi, když mu zaklepala nějaká žena na okno. Pustil ji dovnitř, vyspali se spolu a ona zase odešla. Že je to manželka Bruce Dickinsona zjistil Nikki o den později, když byli kapele oficiálně představeni.