Většina muziky, kterou známe, posloucháme a hrajeme se dá pocitově dělit po skupinkách dvou, tří nebo čtyř dob či beatů. V tom se přirozeně orientujeme, je nám to blízké, posloucháme to odmalička a bez přemýšlení cítíme lehké a těžké doby. Ty jsou zpravidla na první a třetí. Ale občas se můžete setkat s hudbou, která se počítá na pět, na sedm, na jedenáct nebo na cokoliv šíleného, co vás napadne. Dodnes si pamatuji, jak jsem poprvé ve čtrnácti slyšel kapelu Tool a vůbec jsem nechápal, co se děje, myslel jsem si, že hrají špatně. Dnes jsem si pro vás připravil pár tipů,
které vám pomohou se do takto artové hudby vpravit.
Jeden z nejběžnějších způsobů, jak chápat nezvyklé dělení, je rozdělit si celý takt na skupiny po dvou (nebo čtyřech) a někde přičíst jednu skupinu tří, nebo jej rozdělit dělit na tři a někde přičíst dvě (nebo čtyři). Uvedu příklad. Krásná skladba Eleven Wives od Avishaie Cohena se hraje v rychlém jedenáctišestnáctinovém taktu. Počítat však pořád dokola do jedenácti v rychlém tempu je nemožné. Takže když si pozorně poslechnete rytmus klavíru, prozradí vám, že rytmické dělení v této skladbě je po skupinách tři - tři - tři a dvě šestnáctiny, dohromady jedenáct. První z každé skupiny je vždy těžká doba a tyto těžké doby vám tvoří základní puls písně. Většinou tento puls tady hraje doslovně klavír. Občas ho však nehraje nikdo, ale všichni hráči ho neustále bezpečně vnímají. Když se totiž naučíte vnímat takto nezvyklý pulz, nemusíte počítat jedenáct rychlých šestnáctin v každém taktu. Stačí vám čtyři hlavní doby, a to už se dá. Jak se však naučit vnímat takovýto netradiční pulz? Jednoduše. Musíte cvičit. :-)
Jak cvičit netradiční dělení vám asi nejlépe vysvětlím na starých dobrých akcentech. Představte si, že chcete cvičit dělení na pět. Vezměte si jakékoliv cvičení na akcenty, které je v triolách, a ke každé triole přidejte dva údery. Ten první ze dvou pro jistotu akcentujte. Takže máte na každé době skupinku pěti úderů v dělení tři a dva. Pokud budete chtít cvičit dělení na sedm, vezmete cvičení čtyřdobé a ke každé skupině čtyř osmin přidáte tři údery. Ten první opět akcentujete. Takže máte dělení čtyři a tři. Pokud budete chtít cvičit jedenáctišestnáctinový takt, můžete použít dělení tři - tři - tři - dva, nebo čtyři - čtyři - tři. Na takto upravených notách můžete cvičit všechny možné techniky, které vás napadnou, avšak důležité je opět začít pomalu. Cílem je totiž orientace v takto nezvyklých taktech.
Základním principem zvládnutí jakýchkoliv netradičních taktů je jednoduše dělit je na stejně velké skupinky úderů, kromě jedné, která ten základní puls vychyluje a doplňuje počet úderů do požadované výše.
