„Kolej Yesterday znamenala můj skutečný comeback. To prostě bylo ono. Teprve po Koleji jsem byl tam, odkud jsem odcházel, když jsem natočil Město ER,“ vzpomíná Michal Prokop na jedno ze skutečně zásadních alb české, potažmo československé rockové a populární hudby.
„A mohlo to pokračovat dál tím, že jsem začal dělat věci přístupnější širokému publiku. S tvůrčím týmem, který se dal dohromady, jsem je mohl rozvíjet na dalších deskách. Kolej Yesterday pro mě byla skutečně klíčovým momentem mého comebacku.“ V žádném případě se navíc nejedná o album spjaté pouze s polovinou osmdesátých let, které splnilo svůj tak říkajíc „dějinný úkol“ a zůstalo součástí tuzemské
hudební minulosti. Naopak, skladby jako titulní Kolej Yesterday či Bitva o Karlův most, V baru jménem Krásný ztráty, Blues o spolykaných slovech nebo Odjezd jsou trvale v posluchačském povědomí stále oblíbené a vyhledávané. A tak nepochybně stojí za to vrátit se o více než tři a půl dekády zpět a společně s Michalem Prokopem si zrod této mimořádné desky přiblížit.
Na samém počátku příběhu zvaného Kolej Yesterday je nezbytné zmínit jméno textaře, zpěváka a producenta Ladislava Kantora. Právě on měl totiž výraznou zásluhu na tom, co se okolo tohoto alba začalo odehrávat, i na tom, že vůbec vzniklo. Michal Prokop vysvětluje: „To bylo tak. Já jsem Láďu oslovil v roce 1983. Znali jsme se sice, protože asi deset let předtím jsme společně hráli v Semaforu v Kytici, ale nic jiného jsme spolu nedělali. Netušil jsem, že s ním budu jednou pracovat jako s producentem. Tehdy to byl kolega, který zpíval s C & K Vocalem v Kytici. A pak jsem si je vypůjčil na desku Holubí Dante, kde nazpívali klasické sbory. Můj kolega, klávesista Lubor Šonka, mi poradil, abych Láďu oslovil, že je to takový koncepční člověk. A já pořád hledal nějaký další krok, který by mi pomohl k opravdovému návratu na rockovou scénu. Cítil jsem, že Holubí Dante, což byla moje první deska po deseti letech od Města Er sice návratem je, ale spíš jen napůl. Sešel jsem se s Láďou a on mi doporučil systém práce, který jsem od té doby dodržoval. A dodržuji ho dodnes, pokud je to ještě možné, protože někteří lidé, které mi tenkrát doporučil, mě bohužel postupně opouštějí. Řekl mi tenkrát vlastně dvě věci: Zaprvé, že nemůžu být na všechno sám, že v kapele potřebuji nějakou osobnost, která sama o sobě už má v muzice určité jméno. Nejen dobrého hráče, ale někoho, kdo reprezentuje nějakou hudební filosofii. A zadruhé, že bych okolo sebe měl mít autorský tým. Desku Holubí Dante, tedy její hudbu jsem napsal celou sám, ukázalo se, že to sice dokážu, ale že to není dost silné, že je potřeba to trochu autorsky namíchat. Byly to principy, které jsem akceptoval, i když to pro mě nebylo zpočátku úplně jednoduché.“
Na doporučení Ladislava Kantora začíná Michal Prokop spolupracovat s houslistou Janem Hrubým, který byl v dané době, díky zákazu Mišíkových Etc... bez práce. Společně s Janem Hrubým začíná tedy budovat novou podobu kapely. A je to opět Kantor, kdo dá Michala Prokopa dohromady s Petrem Skoumalem a básníkem Pavlem Šrutem, kteří budou mít zásadní vliv na jeho příští repertoár.
„Stěžejní píseň Kolej Yesterday jsem slyšel už předtím. Lubor Šonka měl takové malé domácí studio, kde nahrával s Petrem Skoumalem, a tam mi tu písničku pustili. Velice mě oslovila ale nedovedl jsem si představit, že bych ji zpíval, protože do té doby jsem byl spíš hodně expresivní zpěvák. Ale Láďa s Honzou Hrubým mě přesvědčili, že to je ta cesta, že právě tohle bych měl udělat. Přijal jsem ji, stala se určitou páteřní věcí, a tak jsem vlastně začal spolupracovat s Petrem Skoumalem a Pavlem Šrutem. Pavla Šruta jsem do té doby neznal. Skoumala ano, ale byl pro mě muzikant z jiného světa, z dvojice Vodňanský-Skoumal, věděl jsem, že je renomovaný skladatel, že dělá filmovou hudbu, ovšem že píše i písničky, jsem do té doby nevěděl. Postupně přibyly další. Pavel Šrut dodal další texty a já na nich začal také sám pracovat. Od té chvíle jsem z drtivé většiny psal písničky na hotové texty. Takhle pracoval Skoumal, takhle vznikly všechny jeho věci a já přišel na to, že pro české zpívání je to optimální metoda. Jednak se člověk nemusí pracně trefovat na přízvuky, jednak od začátku vím, o čem to bude. Začal jsem si vybírat, protože mě ty texty prostě oslovovaly.“
Pochopitelně na albu Kolej Yesterday nejsou pouze zhudebněné texty Pavla Šruta, ale krom jiných třeba i od básníka Jiřího Žáčka, jako v případě proslulé písně Blues o spolykaných slovech, přezdívané rovněž Funebráci nebo Čmeláčci. Už zmiňovaná titulní píseň Kolej Yesterday navíc předchází celému albu jako singl s dalším výrazným hitem na opačné straně desky, s písničkou Bitva o Karlův most. Není bez zajímavosti, že k textu Koleje Yesterday byl Pavel Šrut inspirován zážitky Luboše Pospíšila. „Je to tak. Luboš Pospíšil na rozdíl od Pavla Šruta i ode mě na koleji opravdu bydlel. My jsme pražský kluci, takže nikdo z nás tuhle zkušenost neměl. Jsou to zážitky, nebo spíše kulisy, od Luboše Pospíšila, jako štěně piva ve skříni a některé další věci. To on opravdu vyprávěl. Nicméně Šrut se Skoumalem tehdy nepsali písničky pro někoho konkrétního, pro něj nebo pro mě, prostě je napsali a dali k dispozici a my si je různě vybírali. Pavel předpokládal, že ji bude zpívat Luboš, ale kapela mu ji zamítla. Já jsem ji přes své jisté prvotní rozpaky s interpretací vzal a pochopitelnějsem netušil, že to bude klíčový song mé kariéry.“
Dalším velkým hitem zmiňovaného alba je už řečená Bitva o Karlův most, která vznikla na poněkud překvapivém základě. „Honza Hrubý vypráví, že je to vlastně obrácený Nešťastný šafářův dvoreček. V dokumentárním filmu Až si pro mě přijdou to docela pikantně předvádí. Já se to dozvěděl až později, tehdy mě to nenapadlo, neřešil jsem to. Je to největší hit, který pro mě Honza napsal, skvělá písnička, kterou hrajeme dodnes.“
Ve zmíněném dokumentu jde také řeč o další velmi výrazné skladbě z alba Kolej Yesterday, o písni Odjezd, tedy Petrem Skoumalem zhudebněné básni Josefa Kainara. Ta se na původní desce stejně jako posléze v coververzi na albu Narodíme se jen jednou... pocta Petru Skoumalovi v podání Marka Ebena pohupuje jako letní reggae. Ale zřejmě to nebylo vždycky tak. „Ne, ne, to byla jedna z věcí, kterou Petr Skoumal nahrál jenom s klavírem. Znělo to trošku jako Let It Be nebo tak nějak. Reggae jsme z toho skutečně vyrobili až posléze a myslím si, že docela ku prospěchu věci. Faktem je, že tady byl Skoumal poněkud zaskočen, ale smířil se s tím. V podstatě mu nic jiného nezbývalo, ovšem on byl hodně velkomyslný gentleman, a navíc si vážně myslím, že to sedělo víc tak, jak jsme to natočili.“
Jakkoliv album Kolej Yesterday vzniká v době stále bdělé cenzurní ostražitosti a může se krom jiného pyšnit i výrazně nadprůměrnou kvalitou textů, nedošlo při jeho schvalování k výraznějším problémům. „Překvapivě, oproti třeba následující desce, která přišla o dva nebo tři roky později, si nevzpomínám, že by byl nějaký větší problém při schvalování. Ten skutečně nastal až u desky Nic ve zlým, nic v dobrým, kde byly texty Vládi Merty, který v té době nesměl vystupovat, i některé Šrutovy texty se musely upravovat, viz například Než přijde dcera z diskotéky, kde dcera nesmí mít měsíčky... Takovéhle kraviny se tam řešily. Nebyl jsem u všeho schvalování, věci do Pantonu chodil dohadovat Láďa Kantor, ale opravdu si nevzpomínám, že by se na Koleji nějaký text musel moc upravovat.“
Album se poté natáčí v soukromém studiu u vyhlášeného mistra zvuku Petra Kocveldy v Praze-Vršovicích. „Bylo to jedno z prvních soukromých studií. Petr Kocvelda ho měl ve Vršovicích dole u Bohemky. Panton nevlastnil svoje studia, a tak už to tehdy řešil tak, že si je v podstatě pronajímal. Točili jsme do osmi stop. Producenta v dnešním slova smyslu, který spoluvytváří zvuk, jsme neměli. To jsme řešili se Skoumalem, Kocveldou a s klukama. Tehdejší role producentů byla něco jiného, než jak se to chápe dnes. Láďa Kantor byl ideolog, tvůrce koncepcí a vyjednavač. To samé byl třeba Hynek Žalčík u Města ER nebo u Flamenga u Kuřete v hodinkách. Nebyl to muzikant a do hudebních věcí nezasahoval. Byl to člověk, který to dal dohromady. Vymyslel si Kainara, přišel s tím, vyjednal ve firmě, co bylo potřeba, taková byla jeho role. A podobně Láďa Kantor. Byl spíš ideolog, pochopitelně v dobrém slova smyslu.“
Jak už bylo na počátku řečeno, vydání alba Kolej Yesterday má pro Michala Prokopa ještě jeden podstatný význam. Představuje jeho zásadní comeback na pozici výrazného a respektovaného rockového zpěváka. Tu si vydobyl už na sklonku šedesátých let, když se prakticky přes noc z neznámého amatéra stal vítězem 1. beatového festivalu a obdivovanou bluesrockovou hvězdou. Toto období zachytila dvě alba - Blues In Soul (1969) a Město ER (1971). Sedmdesátá léta pak s výjimkou účinkování v semaforském muzikálu Kytice znamenala výrazný propad do mlhy normalizační popmusic, z níž se začal vynořovat až v roce 1980 už zmíněným albem Holubí Dante se znovuobnovenou kapelou Framus Five.
„Snažil jsem se najít nějakou spojitost a po deseti letech to nebylo vůbec jednoduché. Jednak publikum, které poslouchalo moje předchozí desky, bylo v té době už někde jinde, jednak já sám se jim úplně vytratil. Řekl jsem si, že už nebudu dělat žádné velké opusy typu Město ER. Zkusil jsem si to, byl jsem první, kdo to tady natočil, ale nechtěl jsem v té cestě pokračovat. Řekl jsem si: ,Ano, normální písničky, normální stopáže, bigbít, tak nějak by to mělo vypadat.‘ Vznikla Holubí Dante a jak už jsem to říkal, byl to takový návrat napůl. Někde přišlo hodně lidí, někde přišlo půl sálu, hledali jsme se. Věděl jsem, že už jsem z popíku venku, věděl jsem, že už mám kapelu, která celkem slušně hraje, ale nebylo to úplně ono, proto jsem oslovil Láďu Kantora. Ale ani s Kolejí Yesterday to nepřišlo všechno hned. Nějakou dobu to trvalo. Samozřejmě, když jsme točili, cítil jsem, že to bude dobré, to člověk pozná. Vždycky jsem říkal: ,Cítím ten vítr v plachtách.‘ Atmosféra byla skvělá. Už když jsme se scházeli u Honzy Hrubého na mlejně ve zkušebně, když jsme začali jezdit, když jsme měli premiéru v divadle v Bráníku někdy na podzim roku 1983 - to už jsem cítil, že to funguje. Ale samozřejm, než se dostavil úspěch u veřejnosti, trvalo to určitě ještě rok dva. Měli jsme třeba dvakrát vyprodanou premiéru v Bráníku, a den na to bylo v kině v Mníšku pod Brdy čtyřicet lidí. Ale už jsem cítil, už jsem věděl, že to je ono. Ale že to bude taková bomba, to jsem samozřejmě netušil. Kantor, ten to tušil. Vsadil se v Dikobaru v Jungmannově ulici, kam jsme chodili, už nevím s kým, a o co, a měl pravdu.“
A za pravdu mu v následujících letech dají další a další reedice i neutuchající popularita a obliba jednotlivých písní, díky nimž má album Kolej Yesterday své stálé, pevné a nezadatelné místo nejen v minulosti ale i současnosti české rockové muziky.
