Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Zapiš to!
Tak a teď trochu klasiky. Tedy něco z klasického období muziky. A když se řekne klasika, tak musí přijít na přetřes šedesátá léta a hlouběji. V tomto případě jde o The Beatles a Boba Dylana. Na konci srpna roku 1964 totiž jeli Beatles své první oficiální velké turné po Americe. To začínalo v Cow Palace v San Francisku a končilo v Paramount Theatre v New Yorku. Důležitější ale bylo, že z 28. srpna na 29. srpna hráli Beatles na scéně Forest Hills Stadia v New Yorku, kde se poté setkali s Bobem Dylanem. Nebylo prostě možné ani pomyslet, že by se tyto dvě veličiny hudby nesetkaly. Na setkání byl přítomen i novinář Al Aronowitz (působil krátce i jako manažer Velvet Undergound), který všechny zavedl do hotelu Delmonica. Tam si začali povídat a Dylan přerušil konverzaci otázkou, zda už si někdy zkoušeli dát jointa. Brian Epstein (pro ty mladší, manažer Beatles a jeden z tria nejvýraznějších manažerů vůbec) zdrženlivě zareagoval, že Beatles s tím nemají nic společného. Dylan byl odpovědí překvapen, protože si jinak vyložil část písně I Wanna Hold Your Hand, kde si pasáž „I can’t hide“ spletl s „I get high“. Jenže Beatles tehdy neodmítali zkoušet něco nového a tak souhlasili. Lennon si potáhl první, pak to předal Ringovi a Dylan vida, že to jde, podle svých vzpomínek ubalil každému
zvlášť. Říká se, že sám Epstein po nějaké chvíli prohlásil, že „je tak vysoko, že je až na stropě...“ McCartney prý zůstal více filozofický, a aby nepřišel o žádnou svou tehdy vylíhlou myšlenku, požádal jejich road managera Mala Evanse, aby opravdu zapsal každou myšlenku, kterou uslyší...
Teď mne napadla ještě jedna věc. Všimli jste si, že když se narychlo vyjmenovávají členové Beatles, tak u dvou se říkají jen příjmení (Lennon, McCartney), u jednoho jméno celé (George Harrison) a u toho dalšího stačí vždy jen přezdívka - Ringo. Maximálně Ringo Starr. Že je to tak?