Sestava tohoto výrazného hardrockového a bluesrockového virtuóza pochází z osmdesátých let. Tehdy sice byla již jeho hvězda, naplno zářící v sedmdesátých letech mj. i díky takovému albu jako Bridge of Sighs, lehce na sestupu, ale počátek let devadesátých zaznamenal opět zvýšený zájem nejen o jeho tvorbu předešlou, ale i o jeho nejnovější projekty.
Trower je až na zanedbatelné výjimky zcela ve znamení kytar Fender Stratocaster: "Na konci šedesátých let mi je doporučil Martin Barre a ukázalo se, že to byla dobrá volba." Vedle uvedených modelů můžeme z jeho rozsáhlé sbírky uvést např. ještě dva straty z roku 1966 s dropped D laděním, patří sem i kytary, osazené HB Bill Lawrence, vlastní i nejnovější série. I když dva z jeho nejhýčkanějších stratocasterů řady '62 Reissue mají palisandrový hmatník, dává přednost spíše javorovým hmatníkům: "Mají sladší zvuk." Na svých kytarách upřednostňuje třícestný přepínač snímačů - a to i u většiny novějších modelů.
Od sedmdesátých let natahuje struny Ernie Ball, poslední dobou používá hybridní potah o síle .012, .015, .017, .026, .038 a .048: "Aspoň si rozmyslím každý tón..."
Efektová řada pak jen vypovídá o jeho zálibě ve vintage zvuku a orientaci na klasickou rockovou muziku. Vedle dnes již raritního fuzzu Fender Blender stojí určitě za zmínku wah pedál Tychobrahe Parapedal, který si už od 70. let svým velmi vyrovnaným a povlovným náběhem efektu se zvýrazněnými středovými frekvencemi podmanil celou řadu kytaristů (za všechny můžeme jmenovat Tonyho Iommiho či Stevea Howea). V současnosti pro wah efekt zapojuje Trower spíše Jim Dunlop Cry Baby či Vox wah.
Oba custom předzesilovače jsou dílem jeho technika a mají zabudován i noise gate.
