Tato sestava pochází z období Randyho působení u Ozzyho Osbournea. "Randy měl rád výrazný, ale přitom jemný tón," vzpomíná Max Norman, jeden z jejich producentů. "Byl to vynikající technik, rád si hrál s tónem, ale přitom měl lehkou ruku a při všech těch jeho rychlých bězích a technických finesách se nechtěl na pódiu zdržovat tím, že mu nějaký tón nevyjde jenom proto, že dostatečně razantně nezmáčkne nějakou strunu. Proto si již u Quiet Riot oblíbil sílu a výraz Marshallů, jejichž zvuk zjemňoval MXR distortionem. Neměl tam moc nastavené zkreslení, jenom to tak lehce přikrmoval." Randy si vůbec oblíbil krabičky MXR: "Nezní studeně," řekl v jednom interview, "není v tom chemie, jsou osobité a přitom nezničí přirozený tón kytary."
U wah pedálů se orientoval na dvě značky, Jim Dunlop Cry Baby a Vox V846. Pedály na svém pedalboardu měnil, ke konci svého života hrál na pódiu více na V846, ve studiu spíše na Cry Baby. Zajímavostí v jeho efektovém řetězci bylo klasické Roland Space Echo: "Randy ho nikdy nechtěl vyměnit, tvrdil, že lepšího dozvuku už nikdy s žádným jiným zařízením nedocílí," vzpomíná Norman. Vedle páskového echa Korg Randy zapojoval i různé delaye, nejvíce od firem MXR a Yamaha. Ovládání těchto rackových přístrojů se u něj dost měnilo. Buď měl jejich zapnutí na starosti jeho technik v zákulisí, jednu dobu se také spoléhal zcela na zvukaře a nakonec si do svého pedalboardu nechal nainstalovat spínače, kterými sám ovládal jejich zapnutí a vypnutí. Space Echo bylo zapnuté skoro pořád, delaye pro druhý stack byly zapínány jen občas. Před svým posledním turné si nechal na pedalboard nainstalovat bypass spínač, kterým se mohl kompletně odpojit od všech efektů, takže jeho signál šel pak z kytary přímo do Marshallů.
"Roku 1977 se všemi důležitějšími koncertními a klubovými scénami našeho města přehnaly dvě kytarové smrště. Ta první přilétla z krku kytary Eddieho Van Halena (Van Halen) a druhá na nás vtrhla ze strun Randyho Rhoadse (Quiet Riot). O těch dvou určitě ještě uslyšíme..." (Los Angeles Music Week News, leden 1978)
