Mike Einziger, nenápadný, ale o to více určující leader skupiny Incubus, "kapely dobrých vibrací", používal tuto sestavu na turné roku 2001. Vedle poměrně dost velkého počtu krabiček zaujme na první pohled jejich zapojení vzhledem k aparátům. Mike totiž nepoužívá efektovou smyčku, ale všechny efekty vedou přímo do vstupu: "Líbí se mi určitá syrovost ve zvuku a jednotlivé efekty zní samy o sobě příliš chemicky. Kdybych je zapojil do smyčky, neuměl bych se zbavit pocitu určité umělosti zvuku. Takhle mám úplnou kontrolu nad výsledným signálem." Toto zapojení by se dalo ještě pochopit, kdyby nepoužíval delay a reverb, anebo kdyby aspoň umístil tento efekt (či rozdělené efekty) až za zkreslovací krabici (to je také hlavní úloha smyček na aparátech). V řetězci ale žádný drive nenajdete, Mike opravdu používá zkreslení v kombech (či ve studiu v hlavách) a otázku takto vzniklého problému s delayem řeší jednoznačně: "No nedá se nic dělat, musím si s tím prostě pohrát a nastavit to tak, aby drive aparátu i delay krabice byly v rovnováze."
Toto seřazení nacházíme většinou u kytaristů veskrze současných a vypovídá to na jedné straně hodně o jejich feelingu, stylu hry a postoji k tónu kytary, ale také na straně druhé i o chuti a schopnosti přicházet na nové způsoby využití a tvorby zvuku (některé kapely k tomu ale vedou jiné, než opravdu umělecké důvody - což samozřejmě není případ Incubus): "Dělal jsem pokusy s jiným propojením mezi krabičkami a vznikaly tam obrovské rozdíly ve zvuku. Toto nastavení prostě pracuje pro mě."
Další zajímavostí je umístění compressoru, ale to Mike také neřeší: "Vím, že hodně lidí zapojuje nejdříve compressor, ale mně se to takhle prostě líbí."
Oba phasery jsou nastaveny odlišně. Boss Delay/Reverb je hlavním a určujícím Mikeovým efektem, prakticky ho používá permanentně. Gain na aparátech má vždy lehce přes poloviční hodnoty a ekvalizéry nastavuje vždy na, jak sám říká, "dvanáct hodin", do neutrálních pozic: "Nikdy jsem nenastavil žádný ekvalizér tak, aby mi vyhovoval výsledný zvuk. Ani to po všech těch efektech nepotřebuju."
Ve studiu hraje také na hlavu Mesa/Boogie Trem-O-Verb a bednu 1 x 12", na což natáčí základní stopy. Ty pak přehrává a dohrává na svých kombech: "Nevím, jaká firma vyrobila tu bednu a je mi to jedno. Ale zní fakt dobře."
Ze všech kytar, které jsem na grafice uvedl, si nejvíce cení Paul Reed Smithe, modelu Archtop (lubovka, klenuté víko).
