„Nevím, proč bych měl dávat přednost velkým kytarám jumbo. Jsou jako baculaté ženy. Někdo to tak má rád, ale já ne.“ Takto hodnotí svou pódiovou sestavu z turné z minulého roku Ian Anderson, určující osobnost Jethro Tull.
No jo, ale sorry, nějak jsem teď přeslechl, že si říkáte: Cože? Tohle má být nějaká sestava? Co to má znamenat? Nic jiného, přátelé, než že tento seriál už bude končit. Ne sice úplně, máme připravené specifické pokračování, ale světová scéna je pro nás, v rámci tohoto seriálu, uzavřená. Kdo ví, možná, že prozatím. V každém případě vás čeká v příštím, oficiálně posledním, díle jedno překvapení...
Nuže ale pojďme k této „složité“ sestavě. Základem jsou dvě akustiky, kdy ta hlavní je vyrobena Andrewem Mansonem, anglickým kytarářem z Devonu. „Takhle malé kytary v rocku a popu vůbec nejsou běžné a na takhle malou kytaru na pódiu snad nikdo nehrál. Vždyť jde o tříčtvrteční velikost návrhu Louise Panorma, který vznikl kdysi před sto padesáti lety, zhruba ve 40. letech 19. století...“
Oba nástroje jsou snímány Fishmany, Zoom 504 slouží jako pre-amp signálu.
A ještě jednu lahůdku si uvedeme, když už jsme dnes tak trochu nekonformní. Proč vlastně Anderson hraje hlavně na flétnu? „Když jsem jako teenager slyšel hrát Erica Claptona, došlo mi, že nikdy nebudu tak dobrý. A tak jsem vyměnil tehdy svého Fendera Stratocastera za padesát dolarů a koupil jsem si flétnu. Pokud je mi známo, Eric Clapto, ani Jimi Hendrix a ani Jimmy Page nehráli nikdy na flétnu. Takže jsem se ocitl v oblasti hudby, kde jsem mohl být velká ryba v malém rybníce. Vlastně tak musím poděkovat Ericu Claptonovi za to, že jsem začal hrát na flétnu. No a k akustické kytaře jsem se o pár let později vrátil a občas na některé skladby jsem použil i elektriku. Ale to je vše.“
