Zbyněk Haase, člen kapely Aleš Brichta Project, patří k těm kytaristům, jejichž stylový záběr je velice široký. Najdete ho jak na rockových pódiích, tak i třeba za katedrou jeho vlastních kytarových kurzů (od roku 2001 učí na ZUŠ v Chabařovicích), a ale také i v divadle, jako člena orchestru Severočeského divadla a baletu v Ústí nad Labem.
Dnes pětatřicetiletý kytarista, který vystudoval obor analytická chemie, je mj. i absolventem teplické konzervatoře, oboru klasická kytara, což ho ještě více inspirovalo k tomu živit se hudbou. A že s hudbou začal, jak to jen šlo. Na kytaru totiž hraje od pěti let a prošel řadou kapel, kdy můžeme jmenovat například Hydrarrgyrum, Motorband, Sedmá vlna, The Chruščov, New Black Jack, AB Band, Karamel..., ale také, jak jsem již uvedl, orchestr Severočeského divadla či Big Band teplické konzervatoře (BTK). Vedle členství v kapele Aleše Brichty působí i jako člen skupiny Iny Urbanové.
Své kytary přelaďuje, Framusku do drop-C ladění, SG ladí v sadách strun GHS Boomers .011-.070 do H, E, A, d, g, h, Les Paula pak podlaďuje o tón ke standardu, tzn. do D, G, c, f, a, d1. Na Gibsonu i Framusce má struny GHS Boomers .010-.060.
Čím čistíš své kytary?
Naším baskytaristou. Nemůže se totiž koukat na to, jak je nečistím, a dělá to za mne.
Jaké části si na pódiové sestavě ceníš nejvíce?
Určitě Framusky se snímačem DiMarzio a pak pro mne nenahraditelného zvuku ze stacku ESH.
Používáš totéž ve studiu?
Jen Framusku a aparát. Nic víc.
Jaké další nástroje či aparáty používáš?
Klasickou španělku R. Moreno, elektroakustiku Hohner Jumbo, dvanáctistrunnou Turner, mandolínu, ukulele, čtyřstrunné bendžo, SG od firmy Bach, pak také kombo Hughes & Kettner Attax 80.
A nejhorší zážitek z koncertu?
Několik hodin na mrazu na Uhelném trhu v Praze na předvánočních trzích s otřesným zvukem a bez zázemí a nakonec i bez honoráře. Po koncertě jsem ani nevěděl, jestli mám prsty...
