Jaroslav Janecký je nejen kytarista hardrockové klasiky, nadupaných ParadeMarche, ale jeho jméno je mezi kytaristy široce proslulé i z toho důvodu, že staví a upravuje kytary. A osobně mohu potvrdit, že úplně skvěle. V jeho osobě se totiž snoubí výhoda spojení kytarář - kytarista. Ví, co muzikant chce, co by si přál, a hlavně ví, jak se toho dobrat. Zcela postačí, když zmíním, že na jeho kytary hrají třeba Petr Roškaňuk, Michal Pavlíček a řada dalších, baskytaru od něj mají třeba i David Koller (do studia) či Milan Broum... Navíc si stačí poslechnout jeho skladbu na CD Čeští mistři rockové kytary.
Své zkušenosti z pódií a studií aplikuje na úpravy a stavbu kytar. A jsou to skvělé vychytávky. Například - teď budu hovořit netechnicky, jako uživatel - rozpojil mi na mém Gibsonu Les Paulovi můj oblíbený kobylkový snímač SeymourDuncan SH6, a to ne přes nějaký další spínač, ale pouhým otáčením knoflíku Tone (takže se nemusí využívat jen hraniční HB nebo SC, ale lze si stanovit míru zapojení cívek). Funguje to nádherně.
Další vychytávkou, kterou budu zkoušet na nejbližší zkoušce, je eliminace jedovatých výšek z beden. Znáte to všichni - nedá se stát (aspoň já ne) vyloženě před stackem Marshall (nebo jinou lampou), aniž by do ucha nelezly nepříjemné výšky z „pupíků“ reproduktorů. Vždycky jsem si stavěl aparát hned za záda (na malých scénách) nebo jsem lezl signálu z cesty. Janecký mi poradil nalepit na textil, na výplň bedny tlumítka vždy přesně před středy reproduktorů. Velikost? Nejlépe cca tácky pod piva. Materiál? Nejlépe guma (tak 2 mm) nebo kůže... A už nevadí, že vám to zní do hlavy, protože agresivní, rozsypaný písek tam už není!
Další vychytávkou Janeckého je jeho způsob snímání zvuku pro aparát s jedním kanálem. Aby si zachoval svůj zvuk a aby předešel i chybám zvukaře v nastavení poměru sól vůči kapele i beglajtu, tak snímá aparát dvěma mikrofony, které jdou přes předzesilovače do každé šavle na mixu zvlášť, a při potřebě sóla se zapojí ten druhý mikrofon (přes nožní spínač u krabiček) a signál je o to silnější, je slyšet třeba přes monitory po celém pódiu...
Jaký je tvůj nejhorší zážitek z koncertu?
Vždycky, když je zima. Ten pocit chladnutí ruky se dá trochu omezit cyklistickými rukavicemi, u nichž se ustříhnou konečky prstů a vypářou se všechny ty vystýlky. Ale ideální to samozřejmě není...
Takže další vychytávka...
