Po zcela klasických nástrojích rockové hudby bychom pak v rámci našeho seriálku rozhodně neměli zapomenout na další nástroje, které se mnohdy nesmazatelně vepsaly do rockových dějin. Z celé plejády instrumentů, často z hlediska jejich zapojení do bigbeatu na první pohled velmi netradičních, pak už jen z hlediska četnosti vyplynuly flétna, foukací harmonika, různé perkuse, saxofon, trubka, housle a violoncello. Z tohoto seznamu se nejvýrazněji zapsaly tři: flétna, foukačka a saxofon. Takže dnes nás tedy čeká flétna, a to flétna příčná neboli velká.
Takže rozsah nástroje. Za základní rozsah je u příčné flétny uváděno rozpětí h-c4. U některých typů bychom mohli narazit na jiné mezní hodnoty rozsahu, kdy nejnižší tón je c1 a nejvyšší až d4.
A nyní vlastní notace. Od 19. století se příčná flétna ustálila na ladění C, u dechových hudeb můžeme zaznamenat i ladění Dchar2. Jako dechový nástroj se dá i tzv. přefukovat, a to do oktávy či duodecimy. V ladění Dchar2 pak psaný tónový rozsah zní o půl tónu výš.
Poznámka č. 1: Flétnu můžeme v rockovém světě vedle z tohoto hlediska zcela určujících Jethro Tull slyšet například u Airforce, Aphrodite’s Child, Blues Project, Canned Heat, Captain Beefheart, Chicago, Cure, Blue Flames, Family, Focus, Genesis, Gentle Giant, Hawkwind, King Crimson, Locomotiv GT, Love, Manfred Mann, Moody Blues, Soft Machine, Supertramp, Tangerine Dream, Traffic, Mothers of Invention a mnoha dalších.
Poznámka č. 2: Vedle příčné a zobcové flétny se z této nástrojové rodiny používá ještě pikola, o oktávu vyšší malá flétna. Dalším základním typem je flétna zobcová, podélná, což je jeden z nejstarších nástrojových typů. Tu dále dělíme na sopránovou, altovou, tenorovou a basovou.
