Na řadě je tedy vlastní notace. Můžeme tak dobře navázat na minulý díl, protože jeden ze způsobů notového zápisu využívá možnosti basového klíče (viz obr.). Abychom si osvojili různé možnosti zápisu (i když to není v náplni tohoto sloupečku), uvádíme pro srovnání i záznam pod dalším, pro perkuse speciálně užitým klíčem (viz obr.). Oba zápisy jsou identické i v dalších, souhrnných příkladech. U vlastní notace pak uvádíme i způsob, který jsme konzultovali s Paulem Schenzerem, autorem Beat Generation a Rock Drums (viz obr.). (Díky, Pavle.)
Samozřejmě, že bicí nástroje uvedené v příkladech (viz CD) a (viz CD) nemusí být takto rozepsané do několika osnov. Jejich použití v partiturách vyžaduje (už jenom kvůli místu), aby byly zapsány v osnově jediné. I tento příklad je zde uveden. Ale pokud bychom zde nechali klasické noty u všech součástí sady, stal by se tento zápis občas dosti nepřehledný. A nestačil by fakt, že vlastní bicí mají nožičky dolů a „plechy“ nahoru. Proto se různí autoři uchylují k různé výšce zápisu jednotlivých komponentů nebo zvolí jinou značku aspoň pro činely a hi-hat. Viz příklady na CD.
Poznámky: Uvedli jsme u malého bubínku, u snare drum, název céčko. Zlé jazyky tvrdí, že toto pojmenování vzniklo v podstatě z vlastního zápisu tohoto nástroje. Když se podíváte na osnovu, tak virbl se povětšinou zaznamenává jako nota E. Od toho může být nejen základ dalšího názvu, totiž „esák“, ale v každém případě je to původ pojmenování „céčko“, které tedy vzniklo mylným přečtením zápisu (na tomto místě je v houslovém klíči nota c1).
