V dnešním díle se zaměříme na cvičení doprovodných rytmů v různých stylech. To je další základní disciplína hráčů na klávesy, bez které se v praxi neobejdeme. Abychom byli dobrými, univerzálními a pohotovými doprovazeči, je nutné toto cvičit pravidelně a systematicky, nejlépe v návaznosti na poslech a analýzu různých stylů. Ukážeme si stručně, jak na to, opět s použitím not a zvukových ukázek. Aby byla tato lekce pro vás ještě užitečnější, doporučujeme zopakovat si zásady hraní podle akordových značek a používání sazeb v různých stylech (viz druhý a třetí díl našeho workshopu).
Zkusme začít malou úvahou: Rytmické doprovody jsou vždy sestaveny z většího či menšího počtu základních rytmických prvků, které si můžeme z kontextu „oddělit“, cvičit zvlášť a později je také dle libosti kombinovat. Jaké prvky to mohou být? Ty nejzákladnější jsou zřejmě nota (akord) na době (celé, půlové, čtvrťové apod. hodnoty, podle toho, jaké máme metrum a jak počítáme) a nota (akord) mimo dobu (off-beat, může to být osmina, šestnáctina, triola apod.). Z hlediska výrazu je hraní na dobu určitě více „stabilizující“, utvrzuje rytmus a dává mu větší klid a jistotu. Ne nadarmo tento styl hraní najdeme ve stylech vyžadující pevný a šlapající rytmus - pop, rock... Zde se tato pravidelnost odehrává v rámci většinou osminového nebo šestnáctinového dělení. Ale např. ve swingu můžeme hrát ty samé čtvrtky (pouze s trochu kratší délkou, à la kytara), které se ale tentokrát odehrávají v rámci triolového dělení. V zápisu může vypadat obojí stejně (viz Obr. 1), ale všimněte si rozdílu v délce not a samozřejmě také v používání různých sazeb akordů.
A nyní začneme s rytmem trochu čarovat. Pokud tyto čtvrtky přesuneme z doby mimo dobu (budeme je tedy hrát vůči době opožděně), dostaneme se okamžitě stylově jinam. Při posunu o osminu dozadu získáme jednoduchý doprovod à la styl reggae (pomalejší tempo), ska (rychlejší tempo), ale také třeba polka (viz Obr. 2). Samozřejmě že vždy záleží na celkovém kontextu hudby - my hrajeme vlastně stejný part, ale tyto styly od sebe odlišují hlavně doprovody basy a bicích.
Pokud se posuneme o dozadu v triolovém dělení (na třetí notu z trioly), pak získáme doprovod à la styl bounce či další variantu swingu, což vidíme na dalším obrázku. Tato varianta může být zpočátku trochu těžší na cvičení, protože můžeme chybně oscilovat mezi osminou a šestnáctinou. Je dobré začít v pomalém tempu.
Jak zde můžeme vidět, základním a velmi užitečným cvičením rytmického doprovodu je, vzít si nějakou základní rytmickou hodnotu (čtvrtku, osminu, šestnáctinu) a tu posouvat oproti době. To se může zdát lehké při hraní stále jednoho akordu dokola, ale nezapomeňme, že další důležitou součástí tohoto cvičení je hraní správných akordů (včetně stylově správných sazeb) na správném místě a udržení formy. Cvičíme napřed pouze s metronomem, později třeba se složitějším doprovodem (dají se na to výborně využít keyboardy s různými styly nebo doprovodné programy typu Band-in-a-Box). Můžeme cvičit pravou i levou rukou, obojí má svoji důležitost. Levá při hraní v kapele, kdy pravá je volná pro sólo, jiný doprovodný zvuk apod. Nebo pravá ruka rytmicky doprovází a levá ruka hraje basový part, tedy typická situace při korepetici (doprovodu zpěváka či sólisty).
Pokud zvládneme tuto disciplínu, můžeme přejít dále a začít doprovody dále doplňovat a kombinovat akordy na dobu i mimo dobu. Přidáním jedné osminy za druhou dobu (a hraním druhé a čtvrté doby) získáme např. další variantu reggae (v pomalejším tempu) nebo také twist (v rychlejším tempu). Dalším kombinováním šestnáctin získáme bezpočet variant např. do stylu funky (viz Obr. 4).
Trochu složitější přístup k rytmu najdeme v latinách, o kterých jsme již mluvili v předchozích dílech. Zde si ukážeme doprovod s využitím tzv. rytmické rotace, kdy máme společnou rytmickou hodnotu (např. osminy či šestnáctiny), které můžeme ale počítat několika způsoby najednou po různých hodnotách - po dvou, po třech, po čtyřech, po pěti apod. „Normální“ počítání dob v taktu je po dvou, po čtyřech nebo osmi, ale velmi používané je alternativní počítání po třech. Pokud potom tyto dva způsoby počítání zkombinujeme dohromady a rozdělíme různým nástrojům, vzniknou velmi komplexní a zajímavé doprovody. Na Obrázku 5 máme příklad rytmické rotace v latině - sambě - po třech osminách v rámci dvou 4/4 taktů, což je také určitá alternativa doprovodu pomocí clave.
Pro klávesáky potom přibude další součást tohoto cvičení, a to je cvičení těchto doprovodů na různé typy zvuků podle stylů. Jistěže můžeme používat pouze klavír, ale stylovější je použít např. do reggae či funky klavinet či Hammondy, do latin-rocku např. Rhodes, do rocku Wurlitzer apod. Speciální odrůdou jsou potom doprovody pomocí syntetických zvuků (např. synth brass či různé krátké „seq“ zvuky) ve stylech elektropopu apod., kdy vlastně hrajeme naživo rytmické figury, které byly v originále často vytvořeny pomocí arpeggiatoru či sekvenceru. To je skvělá škola na vycvičení přesného rytmu a bude důležitá zejména pro ty, kteří hrají elektronické party naživo či různorodý repertoár včetně těchto stylů např. na plesech.
Cvičení doprovodů může být velmi zábavné, a když se k němu pokaždé znovu vrátíme, můžeme se na něm hodně naučit, porozumět tomu, co tvoří určitý styl, a spojováním základních prvků vytvořit nové varianty či novotvary. Co třeba reggae na 9/8 nebo funky na 3/4?
