David Bartošek už nějakou dobu na české scéně působí. Dá se tedy říct, že je to ostřílený groovový bubeník. Působil s kapelou Cocotte Minute, v současnosti hraje například v Simple Muffin. Je to jeden z bubeníků, o kterých určitě ještě uslyšíme.
Jaké jsou tvé hudební vzory?
Na konzervatoři to byla klasika: Chambers, Wekl, Blackwell... tím jsme si prošli všichni. Ovšem postupem času mě tyhle ufouni přestali bavit a vyhledával jsem spíš bubeníky, kteří hrají „písničky“ (Mark Schulman, Mylious Johnson, Daniel Adair...). Ovšem po celou tu dobu až do teď je pro mě mistrem Roman Lomtadze. Viděl jsem ho poprvé a spadla mi čelist. Ne kvůli pekelným groovům a breakům, ale hlavně pro jeho neskutečnou energii, kterou do hraní dává.
Jak jsi začal s hudbou?
Kolem mě vždy hudba byla, pocházím z hudební rodiny. Navíc na začátku mě hodně zasvětil starší bráška, který hrál na kytaru a klávesy. Na bicí jsem začal asi díky bratránkovi, který hrával na našich rodinných sešlostech. Ten nástroj mě fascinoval. Moje začátky jsou spojené hlavně s mažoretkami. Bubnoval jsem jim k příchodu na pódium a odchod z něj. První bicí mi koupili rodiče v jedenácti letech. Byly nádherný...
Máš hudební vzdělání? Jak dlouho jsi cvičil?
ZUŠ jsem přeskočil a šel přímo na konzervatoř Jaroslava Ježka. Cvičil jsem do třetího ročníku asi tři až čtyři hodiny denně. Poté měla délka cvičení klesající tendenci. V druháku mě postihl bubenický syndrom - zánět šlach. Dnes vím, že to bylo spojené se špatnou technikou a nevhodným sezením.
Kde jsi hrál a kde hraješ?
V současnosti je to Lightmotif, Simple Muffin, Jeez a občas Oranice a H-Band, ty jsou z Hranic na Moravě.
Na jaký nástroj hraješ?
Bicí mám Pearl Reference, tomy 10 x 8”, 12 x 8” a floor tom 14 x 14”. Šlapák mám 20 x 18” a snare 14 x 5” - Hanuš a Heřt. Činely mám Anatolian + Paiste. Všechno na rampě Gibraltar. Šlapku používám Pearl Eliminator (double) a hraju paličkami Vater 5B nebo Fusion.
S jakým basákem by sis rád zahrál a proč?
Pro mě jsou světoví basáci ti, s kterými hraju. Moc mě bavil Richard Bona, když tu byl. Hraje neuvěřitelnou muziku. A spojení černýho basáka s moravským „bílkem“ by mohlo být dost zajímavý.
Jsi známější spíš jako groovový bubeník, jaký máš názor na techniku?
Zvládnutá technika je samozřejmostí. Bez ní to nejde. Ovšem není dobrý ji upřednostnit a řešit jen technická cvičení. To cesta rozhodně není. Byl jsem ve stádiu, kdy jsem se u tohoto problému taky zasekal. Dnes je u mě na prvním místě ZVUK soupravy.
Co bys doporučil začínajícím bubeníkům?
Dívat se na nejlepší naše i světové bubeníky, kopírovat je, učit se od nich... a pak si najít svůj vlastní styl. Při hraní v kapele platí pořekadlo: „Kdo nehoří, nezapálí.“
Kontakt:
