Namíchat správnou kombinaci dřev je jako práce vinaře – výrobní reportáž
V Praze na Spořilově žije muzikant, kytarář a odborník na elektrické kytary, který se podílel na řadě projektů v české výrobě.
Dnes, tady, v malém rybníčku přecpaném importovanými kapry tvoří ve svém Custom Shopu obdivuhodné kousky, které mne tak zaujaly, že jsem se rozhodl navštívit jej a přiblížit kytaristům, basistům a vůbec čtenářům Muzikusu.
Ondro, jak to vlastně všechno začalo? Co tě vedlo ke stavbě kytar?
Roku 1968 jsem hrál poprvé za prachy. Bylo mi 16 let a zničil jsem mnoho kytar ve snaze předělat je a samozřejmě vylepšit, což se začalo částečně dařit až od poloviny 70. let. Kytar ze západu bylo v našich luzích a hájích tehdy velmi málo a byly drahé, žádný servis, žádné zkušenosti. Prvního gibsona (Les Paul Special z roku 1957) jsem měl roku 1974 za tehdejší výdobytek socialismu - novomanželskou půjčku. Pak přišly samozřejmě další gibsony a fendery a bylo nutno se o ně starat. Cestováním po republice s kapelou jsem se dostal i do míst, kde se v té době s větším či menším úspěchem kytary vyráběly. O produkci samozřejmě rozhodoval bolševik, nicméně pracovníci byli často vzdělaní a zruční. Od těch jsem tahal rozumy a konfrontoval s tím, co jsem už o kytarách věděl. V té době mi jich (prvoligových) prošlo rukama asi více než jim. Nejdřív mi nástroje stavěli kamarádi z Krnova (nyní Rieger Kloss), pak jsem se osmělil i já. Po roce 1989 přestali hrát téměř všichni, kdo do té doby hráli, tedy i moje maličkost. No a to byl asi rozhodující moment, kdy jsem musel vážně přemýšlet, co dál.
No a co tedy bylo dál?
V roce 1991 jsem se dověděl o truhlářské a kytarářské dílně v Břevnově. Další rozumy jsem získával od kolegů v této minitovárně (Jirka Kadet a Pavel Weiner) a především od pana Pechara, houslaře a emeritního pedagoga z Lubů u Chebu, který bydlel za rohem a chodil k nám pookřát a nasát vůni dřeva. Jeho okřídlená věta byla: "Chlapci, děláte to báječně, ale já bych to zkusil takhle" - a tak to mělo bejt a tak to bylo správně. V devadesátém třetím nám zvedli chamtivci nájem a bylo po továrně. Pak nějakou dobu to byla práce doma, pak asi šest let servis v Aleximu (Takamine, Jasmine, Shark, Gibson, Fender, Music Man atd.) a spolupráce na vývoji kytar Lee Hooker, pro firmu George Dennis servis Fender a opravy, opravy, opravy... Občas jsem spáchal něco vlastního, ale jen kusovky, žádná velkovýroba.
Co zajímavého jsi postavil? Kdo hraje na tvoje nástroje?
Především já. Je vždycky podezřelé, když si výčepák chodí do jiné hospody pro pivo. S Jirkou Kadetem jsme postavili obě elektrická cella pro Michala Pavlíka z Čechomoru, další raritkou naší spolupráce byl dlabanej Les Paul s originálním zvukem - mám ho doma. Mám tak trošku problém s loučením se s některými svými kytarami. Měl jsem holt být rentiérem s hezkým koníčkem. Ale zpět k vyrobeným nástrojům - jedno pětistrunné cello - také elektrické, nějaká basa pro Gumu Kulhánka, Petera Pavlíka z Yo Yo Bandu a pár dalších, ale hlavně kytary (Michal Ambrož, Bohouš Zatloukal, Tonda Kny a další). Nemám bohužel příliš dokonalou evidenci ani paměť.
Viděl jsem i některé nástroje u tebe v obchodě vystavené, některé mi dost připomínaly známé modely věhlasných výrobců...
Každý má svoje oblíbené modely, které považuje za dokonalé zrovna tak, jako milovník umění necítí potřebu domalovat Monu Lisu. Ano i já mám své oblíbence! Obchod hudebními nástroji (otevřel jsem jej v prosinci 2003 na Spořilově, kde jsem se narodil a kde se nachází i mé obydlí) mi slouží i jako prodloužená ruka mojí dílny. Zákazník si nástroj osahá, vyzkouší a rozhodne se třeba pro nějakou dodatečnou úpravu. Jsou tam i slušné aparatury, takže o zvuk je postaráno. Zpočátku jsem si dělal všechno sám, ale to předpokládá pořádné strojní vybavení a odpovídající prostory, které nemám. Ruční výroba je časově náročná, tudíž drahá. Pokud někdo chce ode mne něco takového, musí počítat s odpovídající cenou. Většinou vyrábím z polotovarů, ovšem od prvotřídních výrobců a dodavatelů (např. Warmoth, WD Music Products Inc., Stewart-Mac Donald, ale i od tuzemské NBE Corporation z Drozdova...). Některé díly a materiály (očkový javor) mám z Kanady, kde žije můj syn. Co nejkvalitnější je samozřejmě i hardware a elektrika, ať už pasivní nebo aktivní, např. Kent Armstrong, Bill Lawrence, Fender, DiMarzio, S. Duncan, Gibson, EMG, PRS, Evans, Van Zandt, Bartolini, MEC, Allparts , atd. Budu muset taky vyzkoušet snímače Lindy Fralin, když je Honza Vlasák tak vychvaluje. Mechaniky a kobylky, či tremola a díly - Schaller, Gotoh, Grover, Wilkinson, Waverly, Sperzel, Fender, GraphTech, Hipshot...
Máš nějaké svoje oblíbené a odzkoušené snímače? Znám tě jako člověka, ke kterému chodí o radu a servis elektroniky kdekdo...
Mám poněkud bližší vztah ke snímačům Kent Armstrong, jednak je sám používám na svém stratu (singly mám rád), mám s nimi dobré zkušenosti na kytarách i basách a znám velmi dobře jejich dunajskostredného výrobce Juraje Turzu. To znamená, že i poměrně speciální požadavky na charakter zvuku je schopen a ochoten splnit za rozumný peníz, což u většiny firem, pro člověka bez světově proslulého příjmení, možné není. Každý by chtěl, aby "single" zvuk byl jako ze starého fendera, ale aby proboha nebručel. Trochu se to samozřejmě daří - pokrok jde mílovými kroky kupředu, ale vždycky je to jen kompromis, což znamená, že já uberu brum, ty zas slevíš ze svého ideálu. Není to přímá úměra, jsou různé způsoby, ale vrátím-li se k žrádlu, uzenej bůček - což mi doufám většina jemných znalců potvrdí - je dobrej, ale není zas "ňák" úžasně zdravej, zatímco sojový maso prý zdravý je, nicméně sebelépe ochucený mi zrovna žíly netrhá a zmíněnému bůčku nesahá ani po "kolenoule". Takže starej dobrej "singl" bude dobře hrát, bručet někde víc a někde míň, ale to je problém sítě, stmívačů, traf, monitorů, prostě místa, kde se hraje - tak ať s tím něco udělaj' a neprasej mi zvuk! Nebo budu muset používat Noiseless, EMG, HS3 atp. a zvuk bude vypadat podle toho, jak byl kdo z uvedených úspěšný.
Co všechno jako kytarář děláš?
Kromě oprav, seřizování, ozvučování akustik, elektrik a bas (největší objem), se zabývám "customizingem", česky snad stavbou nebo úpravami "na míru". Povrchová úprava je poněkud oříšek, protože závisí opět na prostorách a technologiích, takže toto svěřuji odborníkům, kteří tímto disponují a na něž se mohu spolehnout. Prodejna "13" Hudební nástroje zabere poměrně dost času, takže abych měl kdy dělat opravy nebo stavět nějaký nový nástroj, kraluje často kvelbu Jirka Klement, jinak také aktivní muzikant. To je ostřílený kozák, kterého pamětníci znají už z dob Tuzexu. Než zcela skončila hořovická Delicia, podařilo se mi nakoupit nedodělané kytary a basy Dean a basy MTD v různém stádiu rozpracovanosti. Jedná se o velmi kvalitní nástroje a polotovary, které na trhu s hotovými instrumenty mají poměrně vysokou cenu. A to je přesně moment, kdy přicházím já, celý v bílém, a po dohodě se zákazníkem vybraný nástroj osadím zvolenými komponenty, zapojím, seřídím a... hraj! Kromě těchto nástrojů jsem získal také pár polotovarů vyráběných pro firmu RISA Musical Instruments, ke kterým již ovšem nebyl k dispozici hardware. Jedná se o pětistrunná banja a kytary. Protože to je skutečně netradiční a futuristické ztvárnění těchto nástrojů, napadla mne i jejich netradiční elektrifikace. Tak vzniklo pětistrunné MIDI banjo s přidaným elektromagnetickým snímačem (Vojta Zícha - jihočeský multiinstrumentalista, Honza Bártl - Divokej Bill).
Máš nějaké zavedené materiály a třeba kombinace dřev?
Na korpusy dávám podle individuálních požadavků olši, jasan, bahenní jasan u šroubovaných krků - k nim krky buď celojavorové nebo javor s palisandrovým či ebenovým hmatníkem. Mám-li korpus z mahagonu s nebo bez javorového polepu, tak na vlepený krk použiji opět mahagon nebo javor. Na výrobu korpusů s lepeným krkem používám i bahenní nebo evropský jasan. Hodně se dělá i z topolu a lípy. Vizuálně krásný je ořech, ale vyrábějí se z něj pažby na pušky, že prý báječně tlumí a to bychom asi neradi, že?! Použít se samozřejmě dá, ale spíš v malé vrstvě jako polep kvůli kresbě, srovnatelné s exotickými dřevinami, které jsou samozřejmě drahé a jejich domov je tam, kde by se vůbec kácet nemělo. Ale i ořech roste v různých lokalitách a klimatické podmínky ovlivňují i jeho mechanicko-akustické vlastnosti. Krásné jsou také sendvičové korpusy a namíchat jejich zvuk v kombinaci s více materiály krku je úkol srovnatelný s prací vinaře, který se snaží o výborné cuvée. Mám jich pár připravených, ale zatím čekám, až přijde to správné dřevobraní a správně vytříbená chuť.
Na začátku 90. let bylo možno nakoupit v dýhárnách tzv. nožové zbytky exotických dřevin (různých druhů mahagonů, bubingy, limby-coriny atp.). To lze i dnes, ale dýháren je méně a ceny vyšší. Něco jsem tehdy nakoupil a ještě to mám schované. V té době se mi také s pomocí kamarádů podařilo odkoupit cca 12 kubíků žíhaného javoru z Varhan v Krnově. Už tenkrát to byly fošny deset let staré a i z toho něco zbylo. A to je také materiál, ze kterého si nechávám dělat některé polotovary. Nicméně musel bych se v plné svěžesti dožít velmi požehnaného věku, abych při své produkci začal trpět nedostatkem materiálu. Tuto produkci rozšiřovat nechci, stavět tady továrnu nemá smysl. Říše Středu už dávno nestojí na střelným prachu a hedvábí a i ty kytary se dělaj' lepší a lepší. Pro nás snad mluví tradice, zkušenost a zmíněná zakázková výroba.
Než vznikla tahle reportáž, neodolal jsem a nechal si u Ondry postavit moc hezkého stratocastera z opravdu prvotřídních komponentů, který hraje tak jak má. Původně jsem chtěl fendera, ale vážím si práce českých fajnšmekrů a když k tomu připočítám doživotní servis (nemám to daleko) a co jsem si tam všechno navymýšlel, volba byla jasná. A ještě vám prozradím, že než vyjde tenhle článek, tak mi Ondra dokončí telecastera. Teda snad... Takže až někdy na koncertě uvidíte siluetu lišky na hlavě kytary některého z muzikantů, už budete vědět, že byl taky na Spořilově...
