Psal se rok 1976 a Jethro Tull vystupovali na Shea Stadium, na stadiónu, který kdysi nezapomenutelně proslavili Beatles. Ian Anderson a jeho Jethro Tull byli tehdy řazeni do té nejvyšší rockové ligy, kdy měli za sebou superúspěchy s legendárními alby Aqualung, Thick as a Brick, War Child, Minstrel in the Gallery a dalšími. V tomto roce, kdy jezdili americké turné, jim vyšlo další album, ‘’Too Old to Rock n Roll: Too Young to Die! , které sice nedosáhlo na vzácné kovy, ale bylo takovou přestávkou, protože pak měla následovat nádherná série desek Songs from the Wood, Heavy Horses a Stormwatch.
Tehdy kapela hrála v jednom ze svých klasických složení - Ian Anderson (fl, voc), Martin Barre (g), John Evan (key), Barriemore Barlow (dr) a John Glascock (bg). Jak Anderson vzpomíná, kapela už byla na scéně a on přibíhal se svou kytarou po rampě pod částí hlediště, když vtom na něj někdo vylil tekutinu, o které se nejdříve domníval, že je to pivo. Ovšem pak, již při prvních tónech díla Thick as a Brick, si s hrůzou uvědomil, že nešlo o pivo, ale o moč. „A ve vlasech a v kostýmu to zůstalo po celou dobu našeho vystoupení,“ říká Anderson. „Zažil jsem už toho hodně,“ pokračuje lídr jedné z nejvýraznějších skupin vůbec. „Mohl bych zmínit stadion v Denveru, kdy slzný plyn použitý policií na zklidnění fanoušků doputoval na pódium. Mohl bych uvést ,zásah‘ do hrtanu baseballovým míčkem ve Philadephii. Zažil jsem i čerstvě použitý tampon na hlavě. Nebo bouchací kuličky či déšť hřebíků z osvětlovacích ramp, kam se vyšplhalo pár blbců. Ale kýbl plný chcanek...? Už jenom ta představa, že to někdo přinese do hlediště a má to pořád s sebou... Tohle nikdy nezapomenu. Ale když je někdo tak blbej... Chce se to pak tomu zasmát - a, ha, ha, počítat peníze!“
