Profesionální baskytarista a kontrabasista, který je schopen zahrát do každého stylu a obrazil nespočet štací u nás i v zahraničí. Do širšího podvědomí se dostal díky účinkování v doprovodné kapele Ewy Farné.
Jak ses dostal k muzice a k baskytaře?
Začal jsem hrát na kytaru, když mi bylo asi osm let, a později jsem docházel na ZUŠ v Novém Jičíně. Po šesti letech jsem přešel na basovou kytaru a začal studovat dálkově na Lidové konzervatoři v Ostravě u špičkového baskytaristy Jaryna Janka. Ve svých osmnácti letech jsem udělal přijímačky na Konzervatoř Jaroslava Ježka a úspěšně ji absolvoval.
Které styly ti nejvíce sedí?
Za tu dobu, co se zabývám a živím muzikou, jsem si prošel v podstatě všemi hudebními styly, od jazzu až po tvrdý HC, a musím říct, že každý styl má své kouzlo. Momentálně hraji ve více kapelách, a dokonce i v jazzovém triu na kontrabas, ale opravdu hodně tíhnu víc k rockové hudbě. Co mě ale momentálně zajímá nejvíc, je budoucí kapela společně s Marcusem Tranem, a tento styl se snažíme vyčlenit od všech, aby v tom bylo něco originálního, víc ale už neprozradím. Zabývám se taky studiovým nahráváním, editací a produkcí, psaním skladeb, takže si procházím opravdu mnoha hudebními styly, což mě hodně obohacuje.
V jakých kapelách jsi hrával a v jakých hraješ teď?
Tak když to vezmu úplně od začátku, tak jsem začínal právě s Marcusem Tranem v Novém Jičíně, kde jsme oba žili. Pak v Praze jsem si prošel jednou funkovou kapelou (Doo Bop) pak taky hardcorovými kapelami (Khosa, Jesus Om), oproti tomu taky různými jazzovými seskupeními. Taky jsem pak hrál v kapele Blind Angie, na kterou tehdy byly hodně velké ohlasy. Dalo by se říct, že pak se každý z kapely dal na sólovou dráhu (dneska Olga Lounová, David Deyl a my jako Embassy). Poté jsem dostal nabídku hrát na zaoceánské lodi, na které jsem strávil zhruba rok, a musím přiznat, že díky tomu jsem si vyzkoušel skoro všechny hudební styly. Když jsem se vrátil, dostal jsem angažmá u začínající Ewy Farné, s kterou jsem koncertoval tři roky. Pak jsme se jako kapela od ní trhli (jen díky tomu, že jsme chtěli dělat něco vlastního) a vytvořili kapelu Embassy, ve které hraju dodnes. Nyní také hraju s jednou německou kapelou v zahraničí a taky s Davidem Deylem. Asi před rokem s kapelou Noid a v průběhu té doby také Marek Ztracený, Niceland.
Jaký byl tvůj největší zážitek spojený s hraním?
No bylo jich rozhodně víc, ale momentálně mě napadá docela vtipná drastická historka, která se udála na koncertě s Ewou. Dost jsme tehdy na pódiu řádili, a já když jsem chtěl vyskočit na dost vysoký prakťák od bubeníka, který měl opravdu ostré a navíc kovové hrany, tak jsem se vší silou trefil rovnou do té hrany kolenem. Úplně jsem přestal reagovat a vzpomínám si, že Ewa se na mě zrovna dívala a smála se na mě a ani to nezaregistrovala. Po koncertě však bylo všem jasné, co se stalo. Vzpomínám si, jak jsem do konce koncertu cítil, jak mi ta krev teče po noze. Dneska se tomu směju.
Co používáš za vybavení?
Momentálně hraju na pětistrunný Fender Jazz Bass, používám Ampeg SVT-CL 300 W, Ampeg SVT 810. Jinak jsem vystřídal spoustu aparátů a taky baskytar (Music Man, Spector...) a musím říct, že tahle kombinace Fender-Ampeg mi sedí zatím nejvíc.
Na jakých nahrávkách tě můžeme slyšet?
CD: Ewa Farna - Ticho, DVD: Blíž ke hvezdám, David Deyl - Počítám, Noid - Rány, Embassy - Svévolná diplomacie, Street69 - Santa Monica, videoklipy: Ewa Farna - Ticho, Cicho, Jaký to je, Boží mlejny a Embassy - Anděl, Černobílá.
www:
