Mixy, které bychom měli znát! - Where have all the flowers gone? aneb Řekni, kde ty kytky jsou?

Where have all the flowers gone? aneb Řekni, kde ty kytky jsou?

Motto: S poctivostí nejdál dojdeš!

Americká verze: hudba a text Peter Seeger, 1955

Česká verze: text Jiřina Fikejzová, zpívá Marie Rottrová, hraje Orchestr Ladislava Štaidla, SLP Slunci vstříc, 1975, studio Dejvice

Aranžér

Stalinův kanárek spustil

Zpěváka Petera Seegera přezdívali zleva Americká ladička, zprava pak ho častovali Stalinovým kanárkem. Inu patřil k okruhu sdílejícím ideály tzv. sociálně spravedlivé společnosti - než v 50. létech odhalení „Kobova kultu“ způsobilo v USA masový odliv komunistů. I poté si Američan zachoval svou proruskou orientaci.

Tluču, tluču mák

V letadle v notesu objevil text kozácké písně Tluču mák, odkazující na jeho oblíbený Tichý Don od Šolochova. Tři sloky narouboval na ruskou lidovou Koloda-Duda. Později k nim Joe Hickerson  doplňuje sloky další. Pete pak natáčí song v různých konstelacích (naše ukázka je v duu s Tao Rodriguezem), song získává světový ohlas. V Čechách se s ním 1963 popasuje i Jiřina Fikejzová, text přebásňuje pro Juditu Čeřovskou.

Centrál

Kultura ČSSR je v 70. létech typická centralizací. Vše pod kontrolou. Velké orchestry „u vesla“ třídně převychovávají žánry, jež měly stát přirozeně v opozici. Vznikají neuvěřitelné paskvily. Tím hrozí být i „trpaslíkově angažované“ SLP Slunci vstříc, na kterém dostává prostor Marie Rottrová. Díky ženským duším zpěvačky i textařky končí výsledek paradoxně jinak!

Zvukomalebný...

V úvodu ctí paní Jiřina originál: Where have all the flowers gone, long time passing? Where have all the flowers gone, long time ago? ... / Řekni, kde ty kytky jsou? Co se tady mohlo stát? Řekni, kde ty kytky jsou? Kde mohou být? ... Co do obsahu se striktně drží podkladu, ale dokáže jej malebněji přenést do mateřštiny. Zatímco Seeger pracuje jen s vrstvením nosového n a g (gone, long), česká textařka zvukově úročí ká, té i em (kde-kyt, ty-tky, moh-moh).

Američan pokračuje spřaháním totožných přesmyček (gone-long, gone-one): Where have all the flowers gone? Young girls have picked them everyone... Naše básnířka je přímější (dne-do jedné): Dívky je tu během dne otrhaly do jedné... Důsledněji propojuje témbry a perfektně rytmicky jí klape: Kdo to kdy pochopí? (kdo-kdy, po-pí).

... i epický!

I u dalších strof Seeger dodržuje půdorys ruské lidové - na unifikovanou otázku rozvádějící odpověď: ... all the young girls gone? Gone for husbands everyone... all the husbands gone? Gone for soldiers ... all the graveyards gone? Gone to flowers... Pí Jiřina zde zvolila formu volnější, dějovou: ... muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli... muži v plné polní jdou, do války zas’je zvou... řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu... Její slova jsou obohacena o silnější impresi i hlubší výpověď.

Modulace, ta ségra gradace

V americké verzi jsou sloky zakotveny v jedné tónině (B dur), stejně v beatové nahrávce Judity Čeřovské (F dur). Tonální strohost ale rozbila Marlene Ditrich v Sag mir, wo die Blumen sind. Aby podpořila gradaci, stěhuje sloky o půltón výš (C, C#, D) a po dosažení vrcholu zrcadlově zpět (C#, C). Tenhle trojúhelník byl rovněž převzat do verze Marie Rottrové, jen začíná od G#. Zatímco u Ditrichové jsou modulace řešeny skokem, česká aranž mnohem nápaditěji využívá spoj přes dominantu (z A přes F na B) či 2. stupeň (z B přes hmi, D, E na A) - viz Obr. 2.

České špek(áčk)y:

Špek 1: Paní Marie volí proti pí Marlene polohu o malou sextu výše. I tak se pohybuje u své dolní hranice, navíc jsou její spodní (dyšný, hebký) a vyšší (zvonivý) rejstřík barevně odlišné (to striktně neodpouští operní zpěv!). Ale právě pomocí rejstříků získává zpěvačka zásobník dramaticky bohatších výrazů.

Špek 2: Seegerovy verze vynikají výbornými vícehlasy, leckdy až Elvisovsky podbízivými (s přepjatě sladkým tremolem), paní Marie jednohlasně syrově vypráví - a je věrohodnější!

Špek 3: Ve 4. sloce - A kde jsou ti vojáci? - aranžér předvede, že neexistují jen kvintakordy, ale i synkopická figura stavící na prodlevě a v houslích zahušťující 4., 6. a 9. stupněm - viz obr.1 - blok významově upomene klusající eskadronu - palec nahoru!

Špek 4: Změny tónin přinášejí obvykle orchestru problémy s laděním. Na určitých akordech (s prázdnými strunami) se tak rozchází intonačně elektrická kytara s klávesami, na horních pražcích ční baskytara nad tónem, nemluvě pak o plavajících, porůznu dotahujících smyčcích. Žádná zásadní překážka! Naopak (a vůbec proti dnes instantním samplům) to vnáší do písně živost! A zpěvačka dokáže intonací vprostřed „rozjeté vrstvy“ propojit.

Zvukař

Stokrát jinak

Píseň matadora Pete Seegera byla zpracována mnoha hudebníky. Vybrali jsme autorovu verzi z počátku 60. let a tuzemskou Marie Rottrové z roku 1975, ta nese rukopis pianisty Vladimíra Figara.

Doprovody

Basovou linku tvoří subtilnější kontrabas (35%R), který plní pouze basovou funkci a barevně se nepouští do vyšších frekvencí.

Harmonické party obstarávají tři kytary. Seegerova Kytara 1 (80%L) vybrnkává akordy, zatím co Kytara 2 (80%R) hraje plné akordy. Stejnou techniku vyznává i mírně potlačená Kytara 3 (35%L), která se snaží vyplňovat mezeru ve stereobázi.

Zpěvy

Plný a přítomný sólový zpěv Petera Seegera (75%L) je situován do místa, odkud zní i jeho kytara. Další zpěvy jsou umístěny na opačném křídle stereobáze; 2. hlas (25%R) a 3. hlas (65%R). Většinou zavřenými ústy podporují sólový zpěv a v důležitých frázích jej doplňují na trojhlas.

Prostory

jsou tvořeny jedním plným a barevným hallem, jímž jsou kromě kontrabasu okořeněny všechny nástroje a zpěvy. Hall vznikl v dozvukové komoře a je nedílnou součástí barvy nahrávky.

Špek 1: Z dnešního hlediska nedostatečné výšky jsou dány dobovou zvukovou technikou.

Špek 2: Z nahrávky je zřejmé, že basa, kytary i zpěvy byly natáčeny současně.

Špek 3: Nestandardní pozice ve stereu zřejmě vyplývají z rozmístění hudebníků během nahrávání.

Základy

VB (Center) je snímán v duchu 70. let, tudíž má méně těla a je spíše tušen. MB (Center) má příjemné středy, díky nimž se prosadí i v bohatší aranži. Také HH (Center) má přirozený zvuk. Spolu s ní tvoří osminový pohyb Conga (95%R).

Spodek nahrávky je postaven na Base (Center), proto ta může mít konkrétnější barvu a ničemu nepřekáží.

Doprovody

Harmonii drží široké Hamondky (80%L-80%R) doplňované akordickou elektrickou Kytarou (95%L), jejíž barva vyvažuje Conga. Vícehlasé protimelodie zpěvu jsou svěřeny smyčcové sekci sestávající jen z 1. a 2. Houslí (100%L-30%L) a Viol (30%R-90%R).

Zpěv

Krásný mezzosporán Marie Rottrové přirozeně vévodí celé nahrávce (Center).

Prostory

Bicí, basa a konga jsou suché (pouze s ambiencí při nahrávání). Ostatní nástroje jsou okořeněny hallem, který je mírně vyosen vpravo. Smyčcová sekce navíc obsahuje příjemně znějící nahrávací prostory.

Špek 1: Smyčce jsou snímány dvěma mikrofony a v panorámě jsou ostře rozděleny na Housle a Violy, aby mezi nimi bylo místo pro Zpěv a Bicí.

Špek 2: Housle maskují Kytaru, která se přes ně stěží prodírá, a tvoří tak jen rytmické plnivo.

Špek 3: Nesymetričnost hallu nemá žádné logické odůvodnění a jedná se tedy zřejmě o nepozornost. V bohatší aranži však nevadí.

Závěr

Seegerova verze je poplatná začátkům 60. let. Dělí se na dvě křídla. Vlevo sólista, na druhé straně ostatní doprovodné nástroje. Spojuje je pouze Kytara3. Nahrávka má příjemnou měkkou barvu.

Verze Rottrové je aranžérsky bohatší. I přes drobné zvukové nedostatky, které na první poslech nejsou nápadné, hraje přirozeně a snad kromě maskování kytary je důkazem výborného souzvuku daného zkušenou aranží.