Mixy, které bychom měli znát! II. - The Pink Floyd - Money, aneb Prachy, to je Pecka

Aranžér

V době, kdy rocková čtveřice anóbrž koťata Pink and Floyd, podle nichž hráči kapelu kdysi pojmenovali, nahrávala temně odvrácené album, už „undergroundový psychodelic“ tolik nevyznávala. Zmožen LSD odešel kytarista Syd Barrett, nahradil jej racionálnější benjamínek David Gilmour. Kapela se nachází ve fázi autorské rovnováhy, hledá novou tvář. A začíná se rýsovat něco, co později ve škatulkách žánrů pevně zakotví jako progresivní rock.

Přesto se pánové démonů v nitrech zcela nezbavili. V projektu The Dark Side of The Moon ztvárňují mozaiku náměsíčných nálad, postavenou nejenom na hudebních pásmech, ale i vrstvách ruchových a řečových. Vzniká jedinečné LP, jež není zcela přímočaré a pro všechny. Paradoxně nachází věrné posluchače - například americké „študáky“. Album, kde mezi ostatními skvělými songy vévodí hit Money, se stává dlouhodobě třetím nejprodávanějším na světě.

Nahatá písnička

Muziku i slova napsal Roger Waters. Bere si na paškál nepěkné vlastnosti, ba biblické neřesti, hamižnost a chamtivost: Grab that cash with both hands and make a stash... (shrábni chechtáky oběma rukama a udělej skrýš...)

Že je baskytarista, poznáme dle základní stavební jednotky - 7/4 basového riffu melodicky na Hmi7, využívajícího prázdných strun A a D - viz Obr. 2.1 Notový zápis sloky a refrénu. Jedná se o jednu z nejpopulárnějších baskytarových figur vůbec. Dle zdrojů si první, náladou až bluesový, demáč pořídil Roger v provizorním studiu v zahradním přístřešku. No a potom se už jamovalo a na finální podobě se podepsali i ostatní: David Gilmour polykaným zpěvem, přímočarou kytarou, Rick Wright zahušťovanými harmoniemi měkkého Wurlitzeru a bubeník Nick Mason přechody v pravých okamžicích.

Kadence si úsporně vystačí se základními funkcemi: sloka s tónikou Hmi, obohacovanou o 7. měkký stupeň (případně o 4. a velký 6.), refrén pracuje s dominantou Fchar1mi a subdominantou Emi spojenými chromatickým průchodem - viz znovu obr. 2.1. Mimochodem stejný chromatický pokles hraje v RF důležitý okamžik v jinak na rozkládaných akordech vystavěné basové lince a „rachmaninovská chromatika“ je použita i později při zpestřování krokových pasáží.

Kdo zvučil a míchal?

Za pult se posadil zkušený mág Alan Parsons, který má nemalou zásluhu na tom, jak drží song pohromadě, i že bylo album vůbec zdárně a s patřičným „ajfrem“ dokončeno. Je rovněž spoluautorem peněžní smyčky, tehdy ještě pracně poslepované z pásků s cinkáním mincí, pokladnou, trháním papíru, kliknutím počítacího stroje atd.

Když hrozí ponorková nemoc, pryč odtud!

Práce nešla tak hladce, jak by se mohlo zpětným pohledem zdát. Nahrávání odstartovalo v květnu 1972 a po čase uvadlo. Mládenci potřebovali tu nabrat doping u rodin, tu fandit oblíbenému fotbalovému klubu... Inu, tiše se vytráceli a nechali zasněného Alana nad jeho šavlemi a kroutítky samotného.

Regulérní návrat „z bokovek“ nastal v lednu 1973. Čerstvou krev do žil vlily ještě teplé novinky a přibyvší barvičky v podobě ženských vokálů a saxofonu. Řada pasáží vznikala formou improvizace. Tak byl za doprovodu melancholického Wrightova klavíru natočen i pověstný ječák zpěvačky Clare Torry, jež dostala v The Great Gig in the Sky za úkol prostě něco nahodit. Milá Clare to tedy rozbalila a sama se své energie tak polekala, že se pánům omlouvala, že tohle určitě nechtěli. Chlapci vyslovili ale zcela opačný názor!

Výsledek?

Album i písnička Money převzaly zvukový standard pro budoucích 20 až 30. let. Například spojení měkkých kláves se zkreslenou kytarou, staccatové narážky zkreslené kytary i zpívající kytarové sólo, tenorsaxofonový chorus nad rockovým podkladem inspirovaly budoucí generace.

Špeky v hudbě

V taktech nepravidelný mateník drží kompozičně pevně pospolu - jestliže song překlopíme do partitury, zjistíme, jak kapela pracuje účelně s repetováním i imitacemi. Efekty na sebe navzájem navazují, tvoří kompaktní celek. Ruchy rytmicky zapadající a v pravý čas se vracející oživují skladbu. Mírně zrychlující se tempo pomáhá gradaci.

Zvukař

Na Měsíc!

Nahrávka se dodnes pyšní čitelným dynamickým zvukem. Alan Parsons vytvořil i kvadrofonní mix, ten ale nebyl nikdy vydán. V roce 2003 vyšel 5.1 mix, kde autoři mohli konečně plně realizovat původní představy. Pro dnešní rozbor jsme vybrali stereoverzi.

Rozbor A - 2. sloka

Základy

Navzdory většině floydovských nahrávek VB a basa netvoří jeden rytmický model. Zatímco v base se skví známý 7/4 riff, bicí se s lichým metrem srovnávají prostým vynechání poslední doby hypotetického 4/4 dvojtaktí a občasným akcentem činelů.

Rozmístění ve stereu je standardní. Basa uprostřed a bicí tak, jak je „vidí“ posluchač. Jen báze činelů je poněkud užší (50 % L - 50 % R) - zřejmě jsou snímané jedním mikrofonem a doplněné o přeslechy z tradičně masivních tomů.

VB bez konkrétních středů a výšek se dobře pojí se středovou basou. Barevně široký ale úsečný MB koresponduje se strojovým vyzněním celého riffu. Snad až příliš tenké Činely a hi-hat se barevně nepletou do pásem ostatních partů - viz Obr. 2.2. Uspořádání 2. sloky.

Doprovody

tvoří elektrické piano Wurlitzer (100 % R), kterému na levoboku odpovídá středová elektrická kytara (100%L). Oba nástroje vstupují do patternu bicí-basa velmi propauzovaně a vůči sobě komplementárně. Další elektrická kytara s efektem tremolo umístěná na středu báze (Center) zdůrazňuje akcenty.

Zpěv

má poněkud tupější barvu a je klasicky umístěn na středu báze.

Prostory

Bicí, elektrické piano a kytara s tremolem jsou dozdobeny širokým jemným hallem v pozadí a tvoří kontrast se suchou kytarou a basou. Na zpěv je aplikován znervózňující slap (několik rychlých ozvěn) umístěný těsně kolem zpěvu.

Rozbor B - sólo kytary

Základy

Rozpohybování kytarového sóla je dáno změnou metra na 4/4 (předchozí saxofonové sólo se drží slokových 7/4). Bicí jsou okořeněny větším hallem. Šíře činelů i hi-hatu se zvýšila (zřejmě výsledek jiných poměrů), přibyl tom 3. Dojem větší mohutnosti je dán stylem hraní bicích a častým užitím tomů - viz Obr. 2.3. Uspořádání kytarového sóla.

Doprovody

se naopak omezují pouze na Wurlitzer, který je „prohnán“ přes wah wah. Je ale hrán s pedálem a mnohem hustěji, tvoří pevnější zvukovou kulisu.

Sólo

Rozdělme jej na tři různě pojaté části:

Část 1: Solo 1 vyjde z levé kytary (100 % L), která je zdvojena v pravé části stereobáze (60 % R) pomocí krátkého zpoždění. Obě takto vzniklé kytary jsou puštěny do bohatého středového halu, který vyplňuje téměř celé pozadí.

Část 2: Sólem v pravém smyslu není. Jedná se o uklidnění - jakousi druhou větu sonátové formy.

Část 3: Solo 2 už není zdvojené, nachází se uprostřed báze (Center), je obdobně efektované a je doplněno o doprovodnou kytaru vlevo (100 % L).

Závěr

Celá píseň je dělena na několik kontrastních úseků, každý barevně vyvážený, nástroje se doplňují, nemaskují a jsou (kromě střední části kytarového sóla) vhodně doplňovány prostory. Mňam!

Smixovaný tip

Že spící agenti KGB nikdy nespí, pocítila Angelina Jolie ve filmu Salt na vlastní kůži. Když přearanžujeme Money do smyčců (včetně tremolové kytary do tremolujících viol) nebo klavíru , vyleze nám z toho Čajkovskij či Rachmaninov. Mollové akordy a klesající chromatická jádra odkryjí čitelnou ruskou melodiku. Tím se neodvratně potvrzují indicie, že v případě Pink Floyd šlo o náměsíčně dřímající sovětské záškodníky. Písní o materiálně nenasytné a morálně shnilé buržoazii chtěli v Anglii rozdmýchat plamen kontrarevoluce. Ještě že se jim to nepovedlo.Uff!

zvukové ukázky

zvukové ukázky ke všem dílům seriálu