Michael Anthony - Bass profil

Zakládající člen Van Halen je jedním z výrazně nedoceněných basistů. Vždy byl ve stínu kytaristů a zpěváků. Přesto patří k nejlepším hardrockovým baskytaristům a ovlivnil nespočet mladších následovníků.

Začátky

Michael Anthony Sobolewski se narodil 20. června 1954 v Chicagu. Přestože hudbu vždycky rád poslouchal, dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl někdy v budoucnu hudbou živit. V mládí se věnoval sportu a ve školních družstvech byl nadějným baseballovým chytačem a také reprezentoval svou školu v atletice - ve skoku dalekém.

Již na střední škole se ale Michael dostal k hudbě aktivně. V letech 1967-1969 hrál v pochodové kapele. Jako teenagera ho také začala zajímat kytara a s ní spojená rocková hudba, ale protože kolem sebe viděl plno kytaristů a bubeníků, rozhodl se, že se bude věnovat raději baskytaře.

Jeho první baskytara byla vlastně kytara Fender Mustang, kterou mu věnoval kamarád a ze které Michael Anthony odstranil vrchní dvě struny a hrál na ni jako na basu. První opravdovou baskytaru dostal od svého otce, který vida zapálení svého syna, koupil mu kopii Fendera Precisionu a k tomu navíc zesilovač Gibson. Svoji hru nejdříve zdokonaloval díky nahrávkám svých vzorů, zejména Jacka Bruce z Cream, ale učil se i od Johna Paula Jonese z Led Zeppelin nebo Harveye Brookse z Electric Flag (blues rocková kapela z Chicaga).

Po absolvování střední školy šel Michael studovat na Pasadena City College, kde se již věnoval hudbě. Vystřídal několik kapel, než zakotvil ve Snake. Tato tříčlenná kapela hrála předělávky ZZ Top a Lynyrd Skynyrd (Michael Anthony zpíval) a často hrála ve stejných klubech jako kapela Mammoth bratrů Van Halenových.

Do stejné školy jako Michael chodil i Eddie Van Halen, se kterým se často potkávali. V té době odešel od Mammoth baskytarista Mike Stone a bratři Van Halenovi se rozhodli pozvat Anthonyho na konkurz. Během jam sessionu na sebe vzájemně zapůsobili natolik, že Eddie nabídl Anthonymu místo a Michael okamžitě kývnul.

Van Halen

V roce 1974 Mammoth zjistili, že jedna taková kapela už existuje a přejmenovali se na Van Halen. Údajně tento název navrhl David Lee Roth, neboť se mu zdál stejně úderný jako třeba Santana.

Van Halen zpočátku hráli po klubech v Pasadeně a Hollywoodu. I díky promyšlené propagaci jejich obecenstvo narůstalo a kapela zaznamenávala první úspěchy. Začali hrát ve známých klubech jako Gazzarri’s a Whiskey a Go Go. V jednom z nich je roku 1976 viděl Gene Simmons z Kiss a produkoval jim jejich první demo.

O rok později se na Van Halen přišli do klubu Starwood podívat Mo Ostin a Tod Templeman z nahrávací společnosti Warner Bros. A kapela je tak zaujala, že jim o týden později nabídli nahrávací smlouvu.

První eponymní album natáčela kapela v září a říjnu 1977. Album zaznamenalo pozoruhodný úspěch a je jedním z nejlepších debutových alb vůbec. Svěží zvuk a pocit živé kapely, umocněný i některými menšími chybami, které producenti na albu nechali, z nahrávky dělá velice emotivní záležitost. Album se dostalo na 19. pozici prodejního žebříčku Billboard a jen v samotných Spojených státech se ho prodalo více než deset milionů. Z alba pocházejí klasiky Runnin’ with the Devil, Ain’t Talkin’ ‘Bout Love nebo Eruption. K propagaci alba vyjeli Van Halen na turné jako předskokani Black Sabbath a získali si velkou reputaci svojí pódiovou show. K té přispívali hlavně zpěvák David Lee Roth a kytarista Eddie Van Halen. Michael Anthony a Alex Van Halen jim takříkajíc kryli záda.

Rok po debutovém albu vychází Van Halen II, které pokračuje v nastoleném směru, dostává se na 6. pozici žebříčku Billboard a pochází z ní jejich první velký hit Dance the Night Away.

S další deskou (Women and Children First) přichází ještě větší úspěch, na druhou stranu jsou ale na programu stále větší třenice mezi oběma frontmany (Davidem Leem Rothem a Eddiem Van Halenem). V průběhu natáčení čtvrtého alba Fair Warning v roce 1981 došlo k hádce, kam by se měla kapela vlastně směřovat. Roth trval na popovějším stylu, Van Halen chtěl komplexnější a rockovější skladby. Tahle deska také znamenala komerční propadák (což musíme brát velmi relativně, protože i tak se jí prodalo jen v USA přes dva miliony kopií). Eddie později přiznal, že v době nahrávání byl neustále na drogách a v alkoholovém opojení.

To další dvě alba si vedla o poznání lépe. Diver Down se dostalo na třetí místo žebříčku Billboard a prodalo se ho přes čtyři miliony kusů jen v USA. Ještě lépe si vedlo 1984, které patří společně s debutem ke komerčně nejúspěšnějším deskám Van Halen. Při následujícím turné však vyvrcholily neshody mezi Davidem a Eddiem a David Lee Roth se rozhodl Van Halen opustit v průběhu turné. Na jeho místo přichází vynikající hardrockový zpěvák, který působil v kapele Montrose a v té době měl nastartovánu i úspěšnou sólovou kariéru - Sammy Hagar.

Hned první společné album 5150 se stalo klasikou a dostalo se na první místo žebříčku Billboard. Album je podstatně klávesovější než předešlá alba a vzešly z něj hity Why Can’t This Be Love, Dreams nebo Love Walks In. Se Sammyho příchodem také vzrostla síla kapely na podiu, protože Sammy je nejen vynikající zpěvák, ale také skvělý kytarista. Následující turné se ukázalo být stejně úspěšným jako předcházející turné s Rothem a bylo zachyceno na živém videu Live without a Net. Kapela se soustředila více na skladby z poslední desky a písničky z éry Rotha omezila na ty největší hity.

V následujícím období, přestože měla kapela stále stejně úspěšná turné, se jejich alba prodávala čím dál hůře. I když všechny desky dosáhly na první místo v žebříčku Billboard, komerčního úspěchu srovnatelného s Van Halen nebo 1984 se jim už nepodařilo dosáhnout. Přesto dosáhli na jiné úspěchy - v roce 1992 vyhráli Grammy za desku For Unlawful Carnal Knowledge a o rok později vydali vynikající živé album Live: Right Here, Right Now.

V roce 1995 vydávají poslední album se Sammy Hagarem Balance a v rámci propagačního turné vyrážejí jako předkapela Bon Jovi po Evropě. O rok později dochází k rozkolu mezi Sammym Hagarem a bratry Van Halenovými a výsledkem je Hagarův odchod z kapely.

Ještě týž rok došlo ke krátkému reunionu s Davidem Leem Rothem. Společně natočili dvě nové skladby na album největších hitů skupiny Best of Volume I. Společně se pak kapela ukázala na předávání cen MTV Music Video Awards, což přispělo k umístění alba na prvním místě žebříčku Billboard. Nicméně i přes spolupráci s Rothem pokračovalo hledání nového zpěváka, jímž se k Rothově nelibosti nakonec stal Gary Cherone z Extreme.

Výsledkem spolupráce bylo album Van Halen III, která ale nezaznamenalo výrazný komerční úspěch. Kapela se přesto vydala na turné a zastavila se i v nových destinacích, v nichž ještě nehrála. V roce 1999 se vydali znovu do studia, nicméně na konci roku odchází z kapely Gary Cherone. Oficiálně to bylo kvůli hudebním odlišnostem, nicméně tvrdí se, že v tom sehrála roli prodejnost alba.

Následující léta byla ve znamení reunionů a rozchodů s Davidem Leem Rothem (2000 i 2001), v roce 2002 prodělal Eddie van Halen rakovinu a v roce 2004 došlo na reunion se Sammym Hagarem. Společně natočili tři nové skladby pro novou kompilaci The Best of Both Worlds. Tady ale začaly problémy, neboť Eddie si nepřál, aby byl Michael Anthony členem reunionu. Anthony se neúčastnil ani skládání nového materiálu ani jeho nahrávání. Na turné byl ale opět členem kapely. Samotné turné dopadlo z finančního hlediska velice úspěšně, nicméně v té době na alkoholu těžce závislý Eddie nepodával zrovna dobré výkony. Po skončení turné se Sammym Hagarem vrátil ke své kapele a víceméně od Van Halen odešel i Michael Anthony - ve Van Halen ho potom nahradil syn Eddie Van Halena Wolfgang.

Post Van Halen

Michael Anthony se v době, kdy Van Halen moc nevystupovali (tedy 1999-2004), ukazoval často po boku Sammyho Hagara v jeho sólových projektech. Účastnil se také společného turné Sammyho Hagara a Davida Leea Rotha (!!!) v roce 2002. Společně s Hagarem, kytaristy Joem Satrianim a Nealem Schonem (Journey, Santana, Soul Sirkus) a bubeníkem Deenem Castronovem (Journey, Ozzy Osbourne, Steve Vai) založili v roce 2004 kapelu Planet Us, která sice natočila jen dvě skladby a párkrát vystoupila, nicméně předznamenávala věci příští.

Chickenfoot

V roce 2008 prosákly pověsti o nově zformované kapele, která si říká Chickenfoot a jejímiž členy jsou Sammy Hagar a Michael Anthony, k nimž přibyli Joe Satriani a na bicí Chad Smith (Red Hot Chilli Peppers). Jak kapela vznikla, to si můžete přečíst v rozhovoru s Michaelem v listopadovém čísle Muzikusu ročníku 2009 (hrála v tom roli spousta vypité tequily).

O rok později vydávají Chickenfoot své první album nazvané jednoduše Chickenfoot, které je plné nadupaného hard rocku ve stylu Van Halen. Album bylo celé nahráno živě. Po natáčení vyrazili Chickenfoot na turné nejdříve do Evropy, aby se vzápětí představili doma v Severní Americe.

V současné době pracují Chickenfoot na novém albu a chystají se na další turné. Údajně by se v Evropě měli objevit někdy v září nebo říjnu.

Závěr

Michael Anthony patří zcela po právu k nejrespektovanějším a nejuznávanějším hard rockovým baskytaristům. Jeho vedení basových linek se vyznačuje výraznými spodky a drtivým groovem, který tvoří společně s bubeníkem (ať už je to byl Alex Van Halen nebo to je Chad Smith), a vytváří tolik potřebný podklad pro exhibice frontmanů. Navíc proslul svou konzumací Jacka Danielse v průběhu koncertů - údajně dokázal vypít láhev až dvě během vystoupení. Michael Anthony je také značně nekonfliktní povaha, a proto byl jediným, kdo dokázal bez potíží vycházet jak s bratry Van Halenovými, tak se zpěváky Davidem Leem Rothem a Sammym Hagarem.

Když Van Halen uviděl Gene Simmons, chtěl tuto kapelu pod manažerská křídla Kiss. Dokonce jim produkoval první demo nahrávky. Jeho požadavkem ovšem bylo, aby se kapela přejmenovala na Daddy Shortlegs. Ve chvíli, kdy to členové kapely odmítli, ztratil o Van Halen zájem. Napomohla tomu i skutečnost, že mu manažeři Kiss řekli, že tahle kapela nemá žádnou šanci prorazit.