Zimostráz vždyzelený - Buxus sempervirens, lidově také krušpánek, je keř nebo strom, jehož dřevo může tvrdostí směle konkurovat ebenu. Ano, tušíte správně, snítku zimostrázu si v českých zemích často dávají do klopy svatebčané. Známe jej také jako stálezelený keř používaný pro výsadbu přísně střižených živých plotů. Rostlina je domovem v západní, střední a jižní Evropě, severní Africe a Malé Asii. Nejčastěji roste v xerotermních společenstvech na skalnatých svazích. Zde dorůstá výšky 1-6 m (výjimečně až 16 m) a průměru kmene kolem 20 cm (rekordně až 45 cm). Staré exempláře rostou již velice pomalu a dožívají se věku šesti set let. Jedná se o relikt přežívající od období třetihor. Listy jsou jednoduché, vstřícné, vejčité až vejčitě podlouhlé, 1-2,5 cm dlouhé, kožovité, lesklé, tmavě zelené. Květy lze snadno přehlédnout, jsou drobné, světle zelené barvy a vyrůstají v paždí listů. Celá rostlina je jedovatá, rozdrcené dřevo se užívalo k léčbě dny, kožních nemocí, revmatismu, také jako náhražka chininu při střídavé zimnici. Dřevo je velmi tvrdé a těžké (s hustotou až 950 kg/m3 jedno z nejhustších dřev Evropy), kanárkově žluté bez viditelného odlišení běli a jádra, s jemnou texturou. Velmi úzké letokruhy bývají často zvlněné, zvláště u boulovitých výhonků má atraktivní kresbu. Nachází využití především ve světě dřevěných dechových nástrojů nebo také při výrobě struníku, podbradku či ladících kolíků houslí. Vedle grenadilového a ebenového dřeva se pro výrobu těla klarinetu nejvíce používá právě zimostráz. Procedura výroby kvalitního klarinetu je velmi náročná již od samotného výběru dřeva. V dnešní době se jediný kus dřeva před vlastním označením pro sušení několikrát kontroluje elektrovibračními zkouškami, zároveň pak technologickými zkouškami tvrdosti a pružnosti. Poté je označený kus dřeva uskladněn k sušení za stálé teploty, vlhkosti i tlaku, a je rovnoměrně vysušován deset až dvacet let.
