Dřevo pocházející z východoindického druhu Dalbergia latifolia (Indian rosewood) je dnes nejpoužívanějším druhem palisandru. Stromy dorůstají výšky 20-40 m a šířky kmene 1,5-2 m, nejširší nalezený strom dosahoval průměru kmene tři metry. Z bílých květů velikosti do 1 cm strom vytváří hnědé lusky obsahující až čtyři semena. Dnešní produkce dřeva pochází většinou z plantáží. Stromy zde pěstované se pravidelně hnojí, aby byl urychlen přirozeně pomalý růst a sílení kmene. To má samozřejmě jistý vliv na vlastnosti dřeva. Látky obsažené v borce mají léčebný účinek při zažívacích obtížích nebo dokonce malomocenství. Běl dřeva má nažloutlou barvu s fialovými nádechy. Je tou částí dřeva, která je prakticky bezcenná. Barva jádra přechází od zlatohnědé přes čokoládovou až po temně fialovou nebo černou. Hustota dřeva je o něco nižší než u brazilského palisandru, měrná hmotnost činí 830 kg/m3. Dřevo není tak křehké a nevyštipuje se při zpracovávání. Jako náhražka brazilského palisandru se používá u naprosté většiny nástrojů již od roku 1966, kdy došlo k legislativnímu omezení. Indický palisandr má však odlišné akustické vlastnosti, rozdílná odezva je patrná již při poklepání. Má velmi pěkné basové spektrum, stejně tak je zvuk bohatý i na výšky, ty jsou u brazilského palisandru však ještě výraznější a barevnější. Použití tohoto dřeva je velmi všestranné: hmatníky a kobylkami počínaje, přes luby a zadní desky akustických kytar až po celé korpusy a dokonce i krky u luxusních elektrických nástrojů. Jedná se samozřejmě o drahé dřevo. Takový “celopalisandrový” telecaster, jakým se pyšnil George Harrison, není dostupný pro každého. Obvykle se rovněž jedná o početně limitované série. Ani zásoby tohoto dříví nejsou nevyčerpatelné a kytaráři si stále častěji stěžují na klesající kvalitu dodávaného materiálu. Považuji za zbytečné vypisovat modely nástrojů, na kterých indický palisandr použit. Pokud vlastníte nástroj vyrobený sériově po roce 1965, s největší pravděpodobností je na něm použito právě indického palisandru.
