No, jednoduché to tedy, ač se to třeba zdá, nebude. Abychom si totiž doplnili mapu rockové hudby, tak navazujeme na Magyar rockzene nagyjai, Polscy wielcy rocka, Velikány slovenského rocku a Giants der deutschen Rockszene a mrkneme se na scénu u protinožců.
Není to totiž vůbec malá scéna. I když každého okamžitě napadnou AC/DC (a není samozřejmě divu), tak zde máme poměrně velké množství kapel, které se dokázaly velmi dobře vepsat do historie rockového, obecně hudebního světa. Vedle námi sledovaných žánrů a stylů je potřeba uvést třeba Olivii Newton-John, Kylie Minogue a další. A pozor: I když Bee Gees jsou obecně bráni jako Australané, jsou to původem Angličani...
The fifties and the sixties
V polovině 50. let se dostal rock and roll z Ameriky do Austrálie díky četným cover verzím hraných místními muzikanty. Velký ohlas také zaznamenaly televizní dokumenty rockandrollové americké scény a králem se stal Bill Haley a jeho Comets se skladbou Rock around the Clock. I když to znělo všude po nárožích, přesto se vydaný singl hitem v Austrálii rozhodně nestal. To až následné cover verze od místních umělců, které byly spíše vzaty na milost.
Významným mezníkem byla v letech 1958-1962 i stále častější turné velkých amerických hvězd, od Louise Armstronga přes Franka Sinatru až po Chucka Berryho, Buddyho Hollyho a Little Ruicharda a dalších. Což mimo jiné vedlo i k masovému zakládání gramofonových firem.
Když pomineme velikána 50. let, rokera Johnyho O’Keefa a jeho velký hit Wild One z roku 1956, tak za šedesátky přímo musíme jmenovat dvě ze zásadních kapel, a těmi byly The Seekers a zejména The Easybeats.
První z nich vznikají už roku 1962, a to původně jako folkový kvartet. Jejich příjemně poslouchatelný, popově folkový přístup jim zajišťuje úspěch i ve světě, kdy z jejich katalogu se prodá více než 50 miliónu kusů desek (máme zde na mysli zejména období kolem alba Come the Day). Druzí, The Easybeats, jsou sice dnes známi zejména díky AC/DC (v sestavě působil George Young, mladší bratr Anguse a Malcolma), ale jejich podíl byl i jinak nezanedbatelný. Jsou první místní formací, která boduje v mezinárodních anketách svým hitem Friday on My Mind. To už ale Austrálií naplno zní britská invaze, The Beatles se stávají modlami a na pořadu dne jsou i instrumentální a surfové formace, jako The Atlantics, The Thunderbirds a další.
Powerful 1970s
Ten správný rachot ale nastává až v sedmdesátých letech. Hned na jejich počátku vznikají dvě formace, Midnight Oil a AC/DC, z nichž ti druzí získají celosvětovou a vlastně i stálou a nehynoucí slávu. A neuvěřitelný vliv. I když jde o obecně známou kapelu, tak si řekněme třeba jen to, že jejich album Back in Black patří do deseti nejprodávanějších alb všech dob, že prodali na celém světě přes 200 miliónů alb, že album Highway to Hell patří mezi nejvlivnější alba rockové hudby, že vyrostli z bluesové muziky, že jejich turné patří mezi pět nejúspěšnějších a nejvýdělečnějších turné všech dob...
Midnight Oil se svým sofistikovaným přístupem k rocku získávají v Austrálii platinové prodeje a celosvětově se stávají známými zejména pak v polovině osmdesátých let, a to díky albu Blue Sky Mining. Hard rock s kořeny v blues je zastoupen i u Rose Tattoo a nedá se říci, že by neměli do čeho píchnout (mimochodem, od minulého roku s nimi hraje Mark Evans - ano, ten z AC/DC).
Velké úspěchy sklízejí i pubrockoví Cold Chisel (a to ve druhé polovině sedmdesátek), punkovou scénu výrazně, jedinečně (a neúnavně) představují The Saints, kteří vyrostli na vlivu Ramones, na druhé straně softrocková muzika má v Austrálii také velkou podporu. Little River Band svými alby boduje i v anketě RIAA (dvě alba jsou platinová, včetně výborného First under the Wire), jejich žánroví kolegové Air Supply (duo Graham Russell a Russell Hitchcock) jim vydatně sekundují také platinovými alby v USA (Lost in Love získalo dokonce dvojnásobný kov).
A ještě dvě velká jména tu máme. První z nich jsou INXS, rocková formace s alternativními sklony, která počínaje Shabooh Shoobah se valí po celém světě, a to velmi mohutně. Vrcholem jsou alba Kick (1987) a X (1990), která sklízejí platinu (a to několikanásobnou) snad všude. Smrt jejich frontmana pak kapelu vede k zániku.
Druhým jménem jsou Men at Work, poprockoví velikáni, kteří sice vydali jen tři alba, ale ta první dvě oblétla svět (a to doslova).
Sedmdesátky posunuly Austrálii mezi země, se kterými je nutno v hudebním, potažmo rockovém světě rozhodně počítat. Vedle neoddiskutovatelných AC/DC jsou to zejména Midnight Oil, Men at Work a INXS, kteří dotvářejí tvář australské hudby.
Embarrassed eighties
Osmdesátá léta navazují na předchozí dekádu, ale tolik významných jmen se zde už nerodí. Nové desetiletí stále těží z popularity předchozích silných jmen a mezi ty těžké váhy se hned tak něco nevměstná. Světem duní heavy metal, ale v Austrálii přes četné soubory není tento styl vzhledem k významu na světovou scénu významný. Přesto zde můžeme nalézt dvě tři velmi významná jména. Vedle novovlnných Divinyls s hodně rozháraným obsazením a na samém konci dekády určitým vlivem v USA se zde vynořují Dead Can Dance, zástupci (a vlastně i jedni z tvůrců) neoklasické temné vlny se svým avantgardním vstupem do world music. Základní členové, multiinstrumentalisté Lisa Gerrard a Brendan Perry, mají na svém kontě osm alb, z nichž sice žádné neboří hitparády, ale jejich tvorba se stává vysoce vlivnou zejména v ambientních kruzích svým spojením polyrytmiky, galského folku, gregoriánského chorálu, středovýchodních manter a artrockových postupů (zejména z hlediska skladby).
Druhým významným jménem je Nick Cave, guru alternativy a jedna z postav post punku, jehož vliv, zejména s formací Bad Seeds je v těchto kruzích stále sílící.
K těmto dvěma jménům osmdesátých let pak můžeme směle přiřadit i kapelu Crowded House, poprockovou skupinu, jejíž alba dokázala získat v USA, UK i v Kanadě platinová ocenění (třeba Woodface). A ještě jedno jméno bychom mohli případně uvést: Hodně melodické Powderfinger, kteří sice nepřekročili hranice Austrálie, ale zato tam vydávají jedno multiplatinové album za druhým.
Osmdesátá léta v Austrálii ne zcela odrážela obecný vývoj světové hudby, aspoň ne tedy tak, že by se zde vyskytla tak silná a mocná jména jako v předchozím desetiletí. Ani onen slavný přechod mezi osmdesátkami a devadesátkami zde nebyl ve znamení tak dramatických změn (návrat klasického rocku, grunge), jako tomu bylo na světové scéně. Což se odrazilo i v následných letech, kdy Austrálie na celkovém významu na mapě rockového fenoménu začíná ztrácet. Sice až na výjimky, ale v celkovém kontextu ano.
Oil-free, salt-free nineties
Vedle jmen z předcházejících období se v Austrálii zabydluje alternativní přístup, včetně názvuků grunge a britpopu. Zde je pravděpodobně nejvýznamnější jméno Silverchair, derivát grunge, art rocku a hard rocku. Kupodivu jim tento mix dost dobře vychází, protože od poloviny dekády suverénně dobývají americký trh se svými velmi silnými alby Frogstomp, Frak Show a Neon Ballroom. Musím říci, že se poslouchají velmi dobře a jejich tvorba je opravdu pestrá.
A trochu z jiného stylu zde klidně můžeme uvést i psychobillyové, postpunkové Living End, kteří, stejně jako u Powderfinger, nepřekračují australský okruh, zato v něm ve svém stylu jednoznačně vévodí. Navíc s dlouhodobým vlivem.
Teprve až na konci devadesátých let se v Austrálii výrazněji probouzí hnutí, které se více ohlíží za klasickým rockem.
... and the new millennium?
Což se projevuje vznikem takových skupin, jako jsou třeba Wolfmother. Hardrocková kapela, která vyrůstá na vlivu Led Zeppelin, Black Sabbath, Blue Cheer a, světě div se, AC/DC. Jejich tvorba je velmi sympatická, alba získávají drahé kovy i za Atlantikem (jejich debut byl hodně slibný) a rozhodně se nevzdávají. Potenciál Andrewa Stockdaleho, kytaristy a osobnosti této kapely, dává tušit, že skupina ještě neřekla své poslední slovo.
Jednoznačně potěšující jsou pak Airbourne, hard rock jako prase, jak by řekl odborník, kde vliv jejich sousedů AC/DC je neoddiskutovatelný. A to, že si vzal na sebe při vystoupení jejich triko Slash, je také určitou známkou. Tuhle kapelu mám hodně rád, protože působí jako svěží závan. Když se díváte na jejich klip Live It Up nebo třeba It’s All for Rock and Roll, jako by se probudil starý duch řinčivého rocku. Prostě - hodně dobrý.
Stejně úspěšní jsou i Jet, mimochodem pojmenovaní dle slavné skladby Paula McCartneyho, což o stylu vypovídá také hodně.
Z power stylů bychom měli uvést metalcoreové Parkway Drive, kteří se dokázali uchytit i v zámoří, a pak třeba i Pendulum, což jsou výrazní zástupci drum and bass a elektroniky.
A závěr?
Vedle monstrózního odkazu AC/DC a do určité míry takových skupin, jako jsou INXS a další zmíněné v textu, jsou to po dlouhé době právě kapely, jako Airbourne, které dávají australské scéně zase nový šmrnc. Takže ještě asi uvidíme...
