Ale ano! Právě tohle nám, mimo jiné, ještě chybělo do té naší celkové mozaiky rockové hudby a v žádném případě se nejedná o něco méně důležitého, či dokonce podřadného. No to vůbec ne! I když by se při pohledu na některá alba mohlo zdát, že stačí jen na obal něco napatlat, a ono to vyjde.
Tak za prvé, obal prodává. Jistě, námitky typu, že záleží na obsahu, a ne na obalu, jsou sice pravdivé, ale při prvním kontaktu se spotřebitelem, zvláště když zde není jednoznačná síla jména interpreta či názvu skupiny, rozhoduje to, jak co vypadá.
Některé kapely si vytvořily svůj vlastní trend či myšlenku, kterou víceméně nemění. Ať už se to týká třeba grafické provedení názvu kapely (Yes, Metallica, jednu dobu třeba Status Quo, u nás Katapult) či motivu nebo maskota (Iron Maiden a jejich Eddie) nebo zpracování (kresba, fotomontáže, fotografie...), v každém případě by obal měl (pokud není záměr vyloženě opačný) vystihovat obsah. Samozřejmě zdaleka se nejedná
o přímou pozvánku k tématu - někdy ta mnohočetnost výrazu z obalu přímo číší a vevnitř se nachází nuda, nuda a zase nuda... A opačně.
Dnes se tedy podíváme na ty obaly, které jsou obecně považovány za nejkvalitnější, nejvíce vypovídající, nejvíce oslovující, s největším vnitřním nábojem, unikátní svým nápadem, zpracováním... a také třeba i vznikem.
Dali jsme dohromady názory celé řady prestižních magazínů a anket, přidali jsme náš názor (ten to ale zvlášť neovlivnil) a jdeme na to. Mimochodem, jak by to vypadalo na české scéně? Co myslíte?
Jo, a navíc vás v závěru čekají ještě dvě kategorie!
Ještě jedna poznámka: Je mi naprosto jasné, že vnímání obalu je silně, přímo brutálně individuální. A navíc se zde zdaleka nemohou ocitnout všechny kvalitní obaly. Takže to vezměte třeba jako převládající názor těch nejprestižnějších anket a také třeba jako průvodce...
A vezmeme to od desátého místa.
No teda wow!
10: Patti Smith - Horses.
Tak tohle je jeden z těch obalů, které v naprosté jednoznačnosti a jednoduchosti vystihují obsah. Fotografie blízkého přítele Patti Smith přímo odhaluje životní postoj zpěvačky a je považována za jednu z nejlepších fotografií ženy-hudebnice.
9: Sex Pistols - Never Mind the Bollocks
Dnes již ikonický obal punkrockové legendy bez jakýchkoli vytáček definoval punk a obsah alba. Se slovem Bollocks měly úřady samozřejmě hodně problémů, různě se to přelepovalo, ale nakonec odpovědní úředníci usoudili, že tomu nějakými zákazy nebudou dělat reklamu a že do roka a do dne nebude po této desce a kapele ani vidu ani slechu. No, mýlili se. A to i přesto, že Sex Pistols velmi rychle zničili sami sebe - ovšem to, co rozproudili, stálo za to. Mimochodem, Sex Pistols se v našem žebříčku, i když hodně vzadu, umístili ještě jednou, svým singlem God Save the Queen.
8: Rolling Stones - Sticky Fingers
S velkým bodovým skokem se umisťuje toto album, kde za původním návrhem stojí známý umělec Andy Warhol. Ten jim zpracovával návrh už i na Through the Past (Big Hits Vol. 2) a na toto album použil fotografii dodnes neznámého mužského modelu (obecně se říkalo, že je to Mick Jagger). A ten zip se v původním návrhu skutečně dal rozepnout.
7: Led Zeppelin - Vol. 1
Světoznámá fotka tragédie vzducholodi Hindenburg vybuchující do plamenů jen pár okamžiků před tím, než klesne na zem a zmaří tak desítky životů, je dokonalým vizuálním úvodem k debutovému mistrovskému dílu Led Zeppelin. Ať už to vidíte jako známku výbušné hudby uvnitř alba nebo bezcitnou šokovou taktiku, která vydělává na tragédii v reálném životě, toto černobílé vykreslení katastrofy se stalo nejmocnějším obrazem v hard rocku. Velká síla. Led Zeppelin v žebříčku bodovali i obalem Houses of the Holy.
6: Clash - London Calling
Vysoce dynamický snímek fotografky Pennie Smith, zachycující energii (byť jakoukoli) punkové legendy Clash. A to, že je trochu rozmazaný (fotografka uhýbala před nápřahem kytaristy), vůbec nevadí, protože tak lépe vystihuje (tedy v tomto případě) atmosféru koncertu.
5: Velvet Underground and Nico - Velvet Underground and Nico
Opět dílo Andyho Warhola, který trval i na tom, že na obrácené straně obalu musí ta slupka jít sloupnout. Nakonec to také tak i vyšlo a tento banán se stal nejznámějším banánem - v rockové historii.
4: Beatles - Sgt. Peppers Lonely Hearts Club Band
Tak zde je to nošení dříví do lesa. S velkým bodovým náskokem před ostatními se umisťuje toto album, které získalo čtyři Grammy, jednu sošku právě za obal. Prakticky ve všech prestižnějších anketách naleznete právě tento obal (to platí i pro ty na medailových místech). Jakékoli parodie (ať už od Rolling Stones, Franka Zappy či dalších) rozhodně nepopírají význam toho grafického díla. Škála osobností je jasná, zajímavostí jsou i nápisy, ale to už jsem se pustil do rozboru.
3: Nirvana - Nevermind
Bronz patří Nirvaně a obal zaznamenal hodně velký rozruch. Zmiňujeme ho ale v další kategorii, takže jdeme dál.
2: Pink Floyd - Dark Side of the Moon
Stříbro s dalším velkým počtem bodů získává naprosto unikátní nápad, jak charakterizovat „vesmírný“ art rock této kapely, a to tím nejjednodušším a zároveň nejjednoznačnějším způsobem. Na konto si to připsala agentura Hipgnosis, umělecký label, který stál za celou řadou dalších alb, zejména Pink Floyd (ty se v seznamu také objevily, nejvýše pak Wish You Were Here a Division Bell). Obal se tak povedl, že motiv rozkládajícího se světla pomocí hranolu se stal symbolem Pink Floyd.
1: Beatles - Abbey Road
Není divu, že s velkým náskokem vyhrál právě tento obal. Ten je tak jednoduchý a na druhou stranu tak všeříkající o době, kapele, Londýně, muzice a pocitech, že je to až neuvěřitelné. Dodnes mne mrzí (a mrzet už bude pořád), že jsem se na tento přechod nepodíval, jsa ten večer už hodně unaven britským pivem (a druhý den už jsme odjížděli pryč). Bez zřetele na nejrůznější fámy a konspirace (proč má Paul McCartney cigaretu v pravé ruce a je to levák, proč je jediný bos apod.) jde o jedinečnou kompozici a je dobře, že nedošlo na původní nápad - totiž vyfotit kapelu v Himalájích.
Tak a co mi zde chybělo osobně? Třeba obaly alb Yes od Jamese Deana, vynikající je Who’s Next od Who, obaly Uriah Heep, Jethro Tull... Je toho hodně.
No teda fuj!
A náš článek by nebyl celý, pokud bychom se nezmínili o těch nejvíce opovrhovaných, zakázaných, pobuřujících obalech. Pravda je, že právě těmito postupy (a zdaleka se nejedná jen o námi dále uvedené) bylo často dosaženo opačného efektu a původní verze obalů alb, a tedy potažmo i samotné desky, získaly na větší proslulosti. No ale tak to chodí.
Nemá cenu zde dělat nějaký žebříček. Těchto obalů je kupodivu docela hodně a za jejich zákazem není jen prudérnost a maloměšťácký pohled. Některé jsou vyloženě hnusné a nedá se o nich snad ani mluvit.
Klasikou v této kategorii je obal Johna Lennona a Yoko Ono Unfinished Music No. 1: Two Virgins, který se musel po uvedení prodávat v neprůhledném sáčku. Pobouření vyvolala i další díla, jako třeba debut kapely Blind Faith (i když té nahé dívce bylo teprve jedenáct, rodiče s fotem souhlasili...), Electric Ladyland Jimiho Hendrixe se sedícími nahými dívkami s deskou v rukách, Scorpions zde bodují více tituly (Virgin Killer s nedospělou dívkou na obalu, Lovedrive - žvýkačka na prsu, In Trance - nákrok nad kytarou...), své místo zde mají Guns N’ Roses a jejich Appetite for Destruction (vlastním desku s tím původním obalem, jak se na květinářku vrhá robot), patří sem špinavý záchod na Beggars Banquet od Rolling Stones a další, a také, a teď pozor, Nevermind od Nirvany. Fotografie byla pořízena za dvě stě dolarů, a když vezmeme v úvahu, co album vydělalo za peníze, byla to prostě dobrá investice a dobrý nápad. Jen v některých zemích se deska prodávala se samolepkou na tom jednom místě.
No teda ACH!
S touto předchozí kategorií souvisí i další. Že by ještě nějaká existovala? No ano! A to Nejvíce sexy obal. Zde kompletně hodně vedou obaly od Roxy Music, kterým nechybí žena či ženy na většině obalů jejich alb (první výjimkou byla deska Avalon). Takže je jasné, že ani zde chybět nesmějí. Jedná se o skvělou kompozici alba Country Life. Aneb krásná, volná sedmdesátá léta, no ne?
Mimochodem, i zde dochází k prolínání kategorií. Opravdu? No ano! Tak třeba znovu Lovedrive od Scorpions či Electric Ladyland Jimiho Hendrixe. Svá čestná místa z oblasti rocku zde drží třeba Amorica od Black Crowes (je vidět, že za hvězdy a pruhy se dá leccos schovat), neškodnou klasikou je interesantně prohnutá dívka na Stick It to Ya kapely Slaughter, na domácí notu zahrál i Bob Geldof (Sex Age and Death), ani Carlos Santana s Abraxasem (a s tou holubicí) se nemá za co stydět a jednoznačně uměleckým dílem je Is This It od Strokes. Tvůrce obalu pořád nevěděl, co nakreslit, co navrhnout, ale pak, když již druhý den měl odevzdat návrh, tak si všiml své manželky - a vyfotil ji v úžasném akordu představivosti, jemnosti a smyslnosti.
No a když půjdeme i do jiných stylových oblastí... tam toho je... Za všechny: blátem pomazané Slits na Cut či samozřejmě Kate Perry a její Teenage Dream...
