Letem kytarovým světem - Top 10 manažerů - 2. díl

Dnes nás čeká druhý díl o nej nej manažerech, který jsme začali v čísle 6/2015.

Není manažer jako manažer. Ty, které uvádíme v našem dvoudílném seriále, jsou osoby, které svou činností, svými kancelářemi, svými společnostmi zašťiťovaly celou plejádu dalších služeb poskytovaných kapelám a jednotlivým umělcům. Pod tyto top manažery, což ale platí i obecně, patřili i tour manažeři, ve většině případů ti druzí nejdůležitější v hierarchii vlastního managementu, často do této kategorie příslušeli i producenti, byznys manažeři, právníci a osobní asistenti. Výrazným prvkem této stupnice, zejména v dnešní době, mohou být nejen členové vedení firem zajišťujících smluvně od zvuku přes světla po efekty celou tour, ale, pravda, v ojedinělých případech, i význační tour zvukaři a produkční celého vystoupení, nemluvě o vyhlášených promotérech a vlastnících proslulých pořadů, televizních a internetových show a samozřejmě i koncertních hal a arén k vystupování.

No a teď na chvilku slétněme dolů z těch hvězdných výšin a řekněme se, jak vnímá pozici managementu běžná, neprofesionální kapela - a vy moc dobře víte, co myslím těmi slovy běžná a neprofesionální, že to není nic dehonestujícího. A teď si nebudeme lhát do kapsy, ano?

Většina kapel tohoto ražení nechce po manažerovi nic jiného, než aby jim sehnal koncerty, vystoupení, účasti na festivalech. Další podrobnosti si už skupina zajišťuje sama. Mám zde na mysli dopravu, příjezd na akci, kdy začít hrát, jak dlouho, co tam bude za zvukaře, stage plán, kolik je času na postavení aparátu a bicích, kdy proběhne zvukovka - no, vždyť to každý zná. Finanční požadavky kapely manažer tohoto typu většinou zná, vždyť to je kolikrát základ vyjednávání účasti na akci. Znám ovšem případy, kdy manažer jen vyjedná účast, ví, že za to dostane fixní částku, a kapela si pak i finance dohaduje sama. Není to ale dobrý přístup. Pokud je manažer celkem schopný, v drtivé většině se jedná o to, že odměna se rozdělí tak, jako by kapela měla o jednoho člena (tedy manažera) víc, a to stejným dílem. Na něm pak je, aby, když chce větší peníz, vyjednal lepší podmínky. Ovšem, to se pohybujeme v řádech stokorun...

Není špatné, že skupina má třeba manažerů, neboli lidí, co se trochu starají, víc. Také jsme to tak dělali - prostě domluvíš nám kšeft a máš za to pětikilo. Proč ne? Když těch ochotných lidí bylo víc a každý sehnal tři čtyři vystoupení do roka, něco jste si sehnali sami, tak to vycházelo celkem příznivě.

Převažuje v tomto segmentu skupin ovšem ta praxe, že každá kapela si to zařizuje sama. Většinou to dělá ten, kdo se o to chce starat nebo mu nic jiného nezbyde. V tomto případě je dobré, když každý z kapely se postará o nějaký ten kontakt a domluví nějaké vystoupení a společně se to probere třeba na zkoušce, jestli termín nekoliduje nebo jestli někdo nemá zrovna něco jiného. A ono to funguje taky.

Tak, teď jsme si trochu pohráli na domácím dvorečku a vraťme se zase k těm výýýýýýšínám.

Chas Chandler

Vlastní jméno: Bryan James „Chas“ Chandler

Nejznámější pro: Jimi Hendrix, Slade

Výrok: „Sežeň benzín do zapalovačů!“ (Chandlerova výzva pro bedňáka, aby Hendrix mohl na pódiu zapálit kytaru)

Co říci o obětavosti člověka, který prodá všechny své nástroje, aby měl na management jednoho kytaristy, kterého předtím ani neznal a viděl ho vlastně poprvé. Ano, Chandler, baskytarista úspěšných Animals, vycítil v Hendrixovi, kterého tehdy ještě nikdo neznal, svou kartu. Nabídl mu, že ho doveze do Anglie, postaví mu tam kapelu a pomůže mu prorazit. Hendrix souhlasil (mezi jeho podmínky patřilo i to, že se seznámí se svým velkým vzorem, Ericem Claptonem) a singl Hey Joe vystoupal po svém uvedení hezky vysoko, ještě výše (na 3. příčku) vylétla Purple Haze. Britská scéna byla ohromena netradičním přístupem ke kytaře a nová kapela, Jimi Hendrix Experience dokonce předskakovala samotným Cream a během krátkého času se z Hendrixe stala mezinárodní hvězda. Která i zpívala (což byla Chandlerova práce). Chandler produkoval první dvě alba, jeho volba na Mitchella a Reddinga jako doplněk k Hendrixovi se ukázala správná - ale nedokázal Hendrixe uchránit od drog.

Po jeho smrti se opět ukázal jeho dobrý čich na talenty. „Jste jako čerstvej průvan,“ prohlásil při sptření Ambrose Slade neboli pozdějších králů singlů v éře glam rocku. Slade se díky jeho vedení stali jednou z určujících skupin této vlny a spolu se Sweet a dalšími určovali do poloviny sedmdesátých let jednu z hlavních větví vývoje rocku. Po příchodu punku se hodně věcí změnilo a Slade se vydali jinou cestou. Chandler pak párkrát stál za některými většími akcemi, ale infarkt 17. července 1996 ukončil jeho dráhu. Jeho přínos nejlepších alb Hendrixe a Slade mu už ale nikdo nevezme.

Steve O’Rourke

Nejznámější pro: Pink Floyd

Výrok: „To je můj převlek za zlýho parchanta.“ (Jeho odpověď na otázku, proč si před obtížnějšími jednáními sebou tahá těžký kožený kabát.)

O’Rourke se narodil 1. října 1940. K Pink Floyd přišel ve chvíli jejich první velké krize, kdy se zbavovali Syda Berretta, svých předchozích dvou manažerů, začínali s novým kytaristou Davidem Gilmourem, odmítali vydávat singly a měli obrovskou světelnou aparaturu, která provozování koncertů stěžovala. O’Rourkovi to ale nevadilo, protože věřil v jejich potenciál. Už předtím nasbíral zkušenosti, kdy zařizoval koncerty pro řadu umělců včetně Pretty Things či T. Rex. I to se teď vyplatilo. Zvláště při vydání alba Dark Side of the Moon, které se stalo jedním z deseti nejprodávanějších alb v dějinách hudby. Navíc, O’Rourke po tomto úspěchu na kapelu nikdy netlačil, aby se řídila termíny vydavatelství či zaměřením tohoto alba - ponechával jim uměleckou volnost. Tato taktika se vyplatila nejen jemu - a u Pink Floyd to platilo dvojnásob. A to i včetně filmu k The Wall. Byl to právě jejich manažer, který velkou znalostí prostředí labelů dokázal vytáhnout ze společností velké peníze ještě předtím, než vůbec něco vzniklo. V podstatě jen díky jemu i na tomto filmu kapela vydělala peníze hned ze začátku. Nenápadný muž v pozadí, jak se mu přezdívalo, se pak při následném rozpadu kapely nakonec přiklonil na stranu Gilmoura a pokračujících Pink Floyd.

O’Rourke zemřel náhle, 30. října 2003. Je možno říci, že jeho styl charakterizuje třeba to, že když někdo z jeho týmu přišel pozdě, koupil mu hodinky? Ano. Ale jsou to zejména Pink Floyd, kteří se za jeho vedení stali tím, čím jsou dodnes.

Simon Napier-Bell

Nejznámější pro: Japan, Wham!, Asia

Výrok: „Zodpovídat za kariéru jinejch lidí je práce na hovno.“

Napier-Bell, prudce elegantní anglická buzna, jak sám sebe označuje, se narodil 22. dubna 1939 v Ealingu v Anglii. Začal pracovat u filmu, s Dusty Springfieldovou vymyslel text k jedné písni, která se hned ujala a Napier-Bellovi přinesla první honoráře. Díky tomu se dostal ke své první skupině, Yardbirds. A to v době, kdy se mezi sebou hádali Jeff Beck a Jimmy Page. To ho brzy přestalo bavit a předal kapelu Peterovi Grantovi (v podstatě díky tomu vznikli Led Zeppelin). Poté doslova zakopl o Marca Bolana jeho John’s Children a posléze T. Rex. Ovšem hádky o repertoár vedly k ukončení této spolupráce a „elegantní darebák“, jak se o něm začalo říkat, se následujících deset let živil všelijak (i vydáváním singlů kapel, které nikdy neexistovaly). Od roku 1976 řídil punkové London, ujal se i artrockových Japan, kteří s ním prorazili - jen v Japonsku. Takže jeho další štací byli Wham!, kteří se díky němu dokázali šikovně vyvázat z předchozích nevýhodných smluv a zamířili na první místa v hitparádách. Napier-Bell zúročil jejich úspěch i tím, že je dostal na čínský trh. Ovšem jak se od nich trhl George Michael, loď šla ke dnu. Napier-Bell se tak ujal rockového dinosaura, pomprockových Asia. Ovšem bral to již jen jako odchod do důchodu.

Napier-Bell si nikdy dlouho neudržel svou pozici. Ale dokázal dohnat své svěřence k jim prospěšným změnám, které by bez něj nedokázali: „Hudební firmy si vyberou ty nejnudnější a nejposlušnější lidi, který dělaj’, co se jim řekne. Jak tě pak může bavit dělat jim manažera. Je to jako dělat jim sekretářku.“

Peter Grant

Vlastní jméno: Peter James „G“ Grant

Nejznámější pro: Led Zeppelin, Bad Company

Žák Dona Ardena

Výrok: „Dveře se musely hned otevřít. Když ne, vyráželi jsme je.“

Jeden z trojice největších legend managementu se narodil 5. dubna 1935 v Londýně. Už na vojně organizoval představení pro posádky. Poté se živil různě, i jako vyhazovač a wrestler (metody z těchto zápasů mu přišly vhod při vyjednávání neprosto nadstandardních podmínek pro Led Zeppelin), dostal se i k herectví a nakonec začal vozit kapely ve své dodávce. Roku 1963 začal pracovat v týmu s Donem Ardenem, od něhož se leccos přiučil. Pracoval jako road manager Boa Diddleyho, Everly Brothers, Chucka Berryho a dalších, jako Animals, Jeff Beck Group a Nashville Teens. Poté odpověděl na nabídku Napiera-Bella převzít tehdy problematické Yardbirds. Grant to vzal a rychle našel společnou řeč s Jimmym Pagem, který měl myšlenku utvořit čistě svou kapelu. A podařilo se. První album za třicet hodin, zákaz vydávání jakýchkoli singlů podle hesla, že pokud chce někdo slyšet jejich písničky, ať si koupí celé album, zákaz podávání jakýchkoli rozhovorů dle přesvědčení, že kapela se má vyjádřit muzikou, ne slovy apod. A zafungovalo to tak, že Led Zeppelin se stali tím, čím se stali. Už druhé album sesadilo Abbey Road z prvního místa... Grant také prosadil u promotérů zcela jiná procenta pro kapelu. Z tehdy běžných šedesát na čtyřicet procent to Grant zavedl na devadesát pro kapelu a deset pro pořadatele. Nechcete? Nevadí. My půjdeme jinam a ještě budete prstíčkem...

Grantovo úspěchy přiměly k jednání i Plukovníka Parkera, který s ním plánoval evropské turné pro Elvise Presleyho. K tomu ovšem nedošlo, protože Presley zemřel. Grant se mohl ujmout i dalšího kolosu, artrockových Emerson, Lake & Palmer, dostal nabídku i k vedení Queen. Místo toho v rámci „zepellíního“ labelu Swan Song se začal starat o další hardrockery, Bad Company.

Grant vytvořil kolem Led Zeppelin tajemné vakuum a nedal se zlákat žádnými, byť sebestrmějšími, nabídkami promotérů a médií k něčemu, co se mu na propracovaném vytváření image nezamlouvalo. Vytvořil z Led Zeppelin sílu, uvnitř které bylo bezpečí, ale zvnějšku působila na všechny zúčastněné v hudebním byznysu jako nezastavitelná agrese. Jednal s promotéry stylem - my nepotřebujeme vás, ale vy potřebujete Led Zeppelin. Zemřel 21. listopadu 1995.

Malcolm McLaren

Vlastní jméno: Malcolm Robert Andrew McLaren

Nejznámější pro: Sex Pistols, Adam and The Ants

Výrok: „Navalte prachy a hned!“

Velkohubý impresário McLaren se narodil 22. ledna 1946 v Londýně. Potloukal se všelijak, ale jedním z prvních jeho počinů bylo, že začal organizovat velký festival, kde podle něj měli vystoupit King Crimson, Pink Floyd, The Rolling Stones a další. Když přišlo na den konání, McLaren se se všemi prostředky zdejchl. Otevřel si malý krámek s „rebelujícím“ oblečením, které využili třeba New York Dolls. Kolem obchodu se také začali potulovat Steve Jones a Paul Cook - a možnost dělat manažera nově vznikající kapele byla tady. A co vybavení kapely? To obstaral Jones, který kradl, kudy chodil. Kytary z koncertu Roxy Music, bicí ze studia BBC, zesilovače z dodávek různých kapel, kompletní PA i s mikrofony z koncertu Davida Bowieho...

Po suchých začátcích McLaren přesvědčil EMI k lukrativní smlouvě a po sprostém vystoupení v televizi se Anarchy In The UK dostalo do všech rádií a médií jako šok. Aneb ideální propagace. EMI se všeho toho poprasku zalekla, ale label A & M po nich sáhl velmi rád. Ovšem tlak veřejnosti tak zesílil, že i tato společnost dala McLarenovi vale. Nakonec eponymní desku punk rocku vydali Virgin. Kapela se rozjela na pár turné a to, že ji McLaren vybízel k demolicím pokojů a k výtržnostem, je dnes už klasika. Sebedestruktivita Sex Pistols i jejich manažera nemohla dlouho nést ovoce. Po rozchodu se McLaren upnul na vycházející kapelu Adam and The Ants stejně jako na Bow Wow Wow. Vždycky jim ale pomohl jen k prvnímu kroku a pak hledal dál. Dalšími jmény byli třeba Boy George.

Tvůrce Sex Pistols a spolupodílník na zásadních změnách v hudebním světě 70. let zemřel 8. dubna 2010. Jeho slova „Lepší okázalé selhání než neškodný úspěch“ jsou on sám.

Sólový kytarista metalcoreových Dillinger Escape Plan s výrazným prvkem prog metalu je opět jeden z těch kytaristů, kteří, jak se říká, na první pohled klamou tělem. Ale takhle to má být. Z jedné i druhé strany. Tam, kde očekáváme určité vzory a ono je to potvrzeno - fajn. Tam, kde tomu tak není - taky fajn. Před hodně drahnými lety jsem psal o padesátce hardrockových a metalových kytaristů a jejich největších albových vzorech. Víte, které album bylo zmiňováno nejvíce? Bluesbreaker Johna Mayalla a Erica Claptona...

Weinmanovo Dillinger Escape Plan produkují čím dál tím silnější alba. One of Us Is the Killer vystoupalo v Billboardu na 25. místo a dokázalo se prosadit slušně v anketách i v řadě ostatních zemí.