Po půlroce jsme zde opět s dalšími informacemi, zaměřenými výhradně na oblast běžné muzikantské praxe, takové, která je předmětem víceméně stálých, v podstatě nikdy neutuchajících debat.
Ibanez a osobnosti
Ibanez si mohou pořídit ti, kteří obdivují Joea Satrianiho (modely JS), Stevea Vaie (JEM, UV), Paula Gilberta (PGM), Reba Beache, Franka Gambaleho (FGM), Johna Petrucciho, Paula Stanleyho, Allana Holdswortha, Jasona Beckera, Jennifer Batten, z dalších třeba Vinnieho Moorea, Robbieho McIntoshe, Jima Cregana a další.
Paul Reed Smith a osobnosti
PRS se hodí pro vyznavače tónu Carlose Santany, Alexe Lifesona, Teda McCartyho, Al DiMeoly atd.
Gretsch a osobnosti
Gretsch si spojme se jmény Malcolm Young, Elliot Easton, Courtney Love, C.C. DeVille (Poison), Chris Cornell, Billy Duffy (The Cult), Alanis Morissette, Bo Diddley, Brian Setzer, Chet Atkins, dále třeba Joe Perry, John Frusciante, John Lennon, Pete Townshend, Edge a Bono (U2), Django Reinhardt, Eddie Cochran, Eric Johnson, George Harrison...
Jackson a osobnosti
U Jacksona můžeme jmenovat Martyho Friedmana, Phila Collena, Iana Scotta a další.
Rickenbacker a osobnosti
Pro tuto značku jsou typická jména Peter Buck, Michael Campbell (Tom Petty and Heartbreakers), Edge, John Fogerty (Creedence Clearwater Revival), Glen Frey, John Kay, John Lennon, Pete Townshend, George Harrison, Robbie McIntosh, Gram Parsons, Tom Petty, Joe Walsh, Bob Weir atd.
Kramer a osobnosti
U Kramera? Zcela jednoznačně Eddie Van Halen, Richie Sambora, Stanley Jordan, Reb Beach, Eric Bloom (Blue Öyster Cult), Vivian Campbell (Whitesnake), Chris DeGarmo (Queensryche), Michael Fath, Mark Kendall (Great White), Jeff LaBar (Cinderella), Mick Mars (Mötley Crüe), Michael Rutherford, Andy Timmons, a řada, řada dalších.
B. C. Rich a osobnosti
Do této stáje patří Phil Campbell (Motörhead), Tracii Guns (L.A. Guns), Kerry King, Craig Goldy (Dio), Jack Frost (Savatage), Vivian Campbell, CC DeVille (Poison), Don Dokken, Lita Ford, Mick Mars, Mark Kendall (Great White)...
ESP a osobnosti
U této stále slavnější značky bychom mohli jmenovat Michaela Wiltona (Queensryche), Alexiho Laiha (Children of Bodom), Roba Flynna (Machine Head), Emppu Vuorinena (Nightwish), Mikea Stonea (Queensryche), Jamese Hetfielda, Kirka Hammetta, Davea Mustaineho, Stephena Carpentera, George Lynche, Jeffa Hannemana (Slayer), Maxe Cavaleru (Soulfly), Pagea Hamiltona (Helmet), Allena Westa (Obituary), Bobbyho Womacka, Boba Kulicka (W.A.S.P.), Jakea E. Lee, Grega Howea a mnoho dalších
Steinberger a osobnosti
Tak například Allan Holdsworth, David Torn, Steve Klein, Mike Rutherford, Reeves Gabrels, Buck Dharma, Elliot Easton (Cars), Johnny Winter, Steve Howe, Eddie Van Halen, David Rhodes a další.
Burns a osobnosti
Burns neboli klasika, takže: Hank Marvin, Bruce Welch, Andy Powell, Chris Stein (Blondie), Earl Slick (David Bowie Band), raný Mark Knopfler, Jeff Lynne, Jet Harris, George Harrison, Ian Anderson, Joe Walsh, raný Elvis Presley, Geoff Whitehorn, John Farrar, John Jorgenson (Elton John Band), John Mayall, John Paul Jones, Dave Hill (Slade), Andy Bell, Brian May, Ry Cooder, Steve Marriot (Small Faces) atd.
Dean a osobnosti
Dean? To jsou Michael Angelo, Dave Mustaine, Rik Ocasek (Cars), Rik Emmett, Michael Schenker + Rudolf Schenker, Billy Gibbons + Dusty Hill, C.C. DeVille (Poison), Dimebag Darrell, Corey Beaulieu + Matt Heafy (Trivium), Dan Spitz, Leslie West, Eric Peterson (Testament), Sammy Hagar, Steve Stevens (Billy Idol)...
Washburn a osobnosti
Například Sammy Hagar, Jennifer Batten, Dimebag Darrell, Nuno Bettencourt, Michael Angelo, Paul Stanley, Dan Donegan, Frank Hannon (Tesla), Jeff LaBar (Cinderella), Joe Trohman (Fall Out Boy), Jon Donais (Shadows Fall), Meatloaf, Ian Scott atd.
Hamer a osobnosti
Zde najdeme taková jména jako Rick Nielsen (Cheap Trick), David Grissom, K. K. Downing (Judas Priest), Martin Barre (Jethro Tull), Jon Herrington (Steely Dan), Billy Joel, Keb’Mo, Mark Rivera (Billy Joel, Ringo Starr) a řadu dalších.
Gibson Les Paul a osobnosti
Duane Allman, Jeff Beck, Michael Bloomfield, Eric Clapton, Al DiMeola, Ace Frehley, Billy Gibbons, Peter Green, Freddie King, Jimmy Page, Mick Ronson, Slash, Hubert Sumlin’ (od Howlin’ Wolfa), Robert Fripp, John McLaughlin, Joe Perry, Jan Akkerman, Mark Knopfler, Steve Howe, Gary Moore, Carlos Santana, Randy Rhoads, Pete Townshend, Frank Zappa, Martin Barre, Dickey Betts, Marc Bolan, Mick Box, Delaney Bramlett, Toy Caldwell, Manny Charlton, Steve Clark, Dave Davies, Les Dudek, Peter Frampton, Scott Gorham, Steve Hackett, Les Harvey, Warren Haynes, Jeff Healey, Paul Kossoff, Jeff Lynne, Steve Marriott, Micky Moody, Bernie Marsden,Brian Robertson, Tom Scholz, Neal Schon, Tommy Shaw, Izzy Stradlin, Mick Taylor, Pat Travers, Eric Stewart, Stan Webb, Garry Richarth, Steve Jones, Danny Kirwan, Joe Walsh, Ted Turner, Snowy White, Zakk Wylde, Neil Young, Billy Corgan (Smashing Pumpkins), Stephen Jenkins (Third Eye Blind), Ed Kovalczyk (Live), John Squire (Seahorses), Peter Svensson (the Cardigans), Miles Zuniga (Fastball)...
Gibson SG a osobnosti
Sem patří Angus Young, Tony Iommi, Eric Clapton, Bernie Marsden, Mick Mars, Carlos Santana, Stanley Knight, Robbie Krieger, Pete Townshend, Duane Allman, Frank Zappa, Mike Oldfield, Todd Rundgren, Dave Hill, Frank Marino, Micky Moody, Jesse Ed Davis...
Fender Telecaster a osobnosti
James Burton, Jimmy Bryant, Paul Burlison, Roy Nichols, Don Rich, Muddy Waters, George Harrison, Keith Richards, Francis Rossi, Rick Parfitt, Danny Gatton, Albert Collins, Roy Buchanan, Steve Cropper, Pete Townshend, Clarence White, Cornell Dupree, Jerry Donahue, Chrissie Hynde, Mike Stern, Bruce Springsteen, Bill Kirchen, Jeff Buckley, Johnny Greenwood a Thom Yorke (z Radiohead)...
Fender Stratocaster a osobnosti
Dick Dale, Buddy Guy, Jimi Hendrix, Buddy Holly, Hank B. Marvin, Ike Turner, Otis Rush, Jeff Beck, Stevie Ray Vaughan, Jimmie Vaughan, Curtis Mayfield, Robin Trower, Bonnie Raitt, Eric Clapton, Mark Knopfler, Ritchie Blackmore, Yngwie Malmsteen, Sonny Curtis, Richie Valens, Robert Cray, Adrian Belew, Richie Sambora, Pete Townshend, Chris Rea, Bryan Adams, David Gilmour, Eric Johnson, Edge, Rory Gallagher, Robin Trower, Bonnie Raitt, Nils Lofgren, Kenny Wayne Shepherd, Mike McCready, Hughie Thomasson, Mark Tremonti, John Frusciante, Chris Duarte, Gavin McGregor Rossdale, Billy Corgan, Ricky Gardines, Dweezil Zappa...
5) Otázka snímačů a osazení kytary
Zde bychom použili nejzákladnější rozdělení na pasivní (vedle prověřených snímačů na Gibsonech a Fenderech jsou nejproslulejšími produkty firem Seymour Duncan či DiMarzio) a aktivní (nejsilnější pozici zde má firma EMG), stranou bychom ponechali MIDI snímače, kde na špici už léta kraluje Roland se svou řadou GK, a lehce bychom se zmínili o piezosnímačích v kobylkách.
Zastavme se nyní u otázky vinutí snímačů. Obecně platí, že čím více závitů, tím silnější výstup, z hlediska tónu pak zvláště ve středních kmitočtech. Tím ale i také další projevy snímání práce strun, včetně nejrůznějších brumů a ruchů. Ve snaze toto omezit zde pak nastupují aktivní snímače, pro které je typický menší počet závitů na cívce, a tedy čistší, ale také sterilnější zvuk. Slabý výstup je právě zde kompenzován zesílením signálu při výstupu z kytary (jde vlastně o formu předzesilovače instalovaného přímo v kytaře). Otázkou je, zda by člověk měl do kytary strkat baterky...
Stranou našeho zájmu by neměl zůstat ani tvar magnetického pole, které může ovlivnit zvuk, svůj vliv mají i materiály, ze kterých jsou jednotlivé magnety vyrobeny. Keramické/feritové a daleko výraznější AlNiCo magnety dávají svůj zvuk ve dvou základních kombinacích, v jednocívkových snímačích, tzv. singlech (SC), a dvoucívkových snímačích, tzv. humbuckerech (HB). A zase velmi zobecňující poznatek - humbuckery produkují silnější, spíše do středů orientovaný zvuk, singly jsou výraznější zejména směrem k vyšším frekvencím. Produkují ale také i více šumu, což se třeba Fender pokusil vyřešit nejdříve řadou Lace Sensor a poté, lépe, snímači Noiseless. A pokud se držíme těch nejobecnějších pravidel, tak HB může být vhodnější pro zkreslené rejstříky zvuku, SC pak vyzní lépe při čistých zvucích.
Důležité je si vedle značky a typu snímačů všimnout i místa jejich instalace na korpusu kytary (samozřejmě mimo klasických a letitými zkušenostmi daných případů). Uvědomme si také i výšku nastavení snímače vůči strunám - pokud to přeženeme, tak vedle mechanických záležitostí nám může magnetické pole „mluvit“ do naladění strun.
A ještě něco k piezosnímačům: nylonové struny neumějí reagovat s magnetickým polem. Ani pro „normální“, běžné akustické kytary s kovovými strunami není snímač (tak, jak ho známe) vhodný pro přenos signálu těchto nástrojů už jenom (v porovnání) pro menší frekvenční rozsah magnetických snímačů. Proto je nutné instalovat takový snímač, který by dokázal reagovat na struny samotné a práci, chvění vrchní ozvučnicové desky, víka a tím i kytary jako takové. V tomto případě výrobci osazují své nástroje piezosnímači, které jsou většinou instalované pod kobylkovým sedlem. Jeho krystaly reagují na změny tlaku a poskytují celkem dost širokou frekvenční odpověď.
Některé firmy (Godin, Parker) instalují piezosnímače i do kobylek plných, masivních kytar, a tak kytarista může vybírat jak ze zvuků elektrické kytary či „akustického“ piezo zvuku, tak i případně kombinovat obojí.
V neposlední řadě je také důležité všimnout si samotného osazení. Řada výrobců spojuje na svých kytarách výhody obou základních typů snímačů a osazují nástroje oběma druhy. Nejčastějšími variacemi osazení kytary snímači jsou pak: 2 x HB, 3 x SC, (směr od krku) SC/HB, SC/SC/HB, HB/SC/HB.
6) Obecná fakta o vlivu vedení strun na zvuk a hru včetně pocitu ze hry.
Pokud si vezmeme jako příklad Fendery a Gibsony, tak kobylky první firmy jsou vyvedeny tak, že struny jdou v ostrém lomu skrz tělo, zatímco u Gibsonů u typu kobyl tune-o-matic je lom malý (existují výjimky, například původní uchycení strun u Flyingů V.). Rozdíl je nejen ve zvuku, ale i ve hře a v pocitu ze hry. Takže zkusme zase určitou míru generalizace. Čím menší lom, tím do středních frekvencí orientovaný zvuk, čím ostřejší, tím výraznější zvuk, preferující krajní fáze jednotlivých frekvencí. U Fenderů se s výsledným zalomením nic dělat nedá, i Gibsonů je možné leccos upravit, někteří kytaristé povolují (neboli vytahují z korpusu) struník ve snaze onen úhel lomu co nejvíce snížit. Setkal jsem se i s případy (podle Zakka Wyldea třeba), že struník byl sice pevně přitažen k tělu, ale struny byly vedeny ve svém průběhu uchycení opačně - nestrkaly se tam odzadu, aby vedly rovnou ke kamenům na kobylce, ale zepředu struníku a ke kobylce se dostaly až obtočením celého struníku. Věřte, že výsledek je také velmi zajímavý.
A co se týče hry, tak opět platí obecné pravidlo, že chyba na Fenderech, neboli na zalomených strunách, vedených skrz tělo, je daleko více znát, než na Gibsonech s tune-o-matic či podobnými systémy u vintage nástrojů. A hledisko pocitu ze hry? Až jsem se divil, když jsem zkusil vytahovat struny u více či méně zalomených strun, jaký je to rozdíl - zde platí to, že čím menší úhel, tím snazší provedení některých technik hry (zejména bend-on).
Zcela stranou pak stojí systémy, kde jsou struny ukončeny v mechanice kobylky - například u Floyd Rose, Kahler a dalších. Struna zde má s korpusem kytary ten nejmenší kontakt a zvuk je tak ochuzen o některé dimenze, běžné u předchozích uchycení (je tupější). Je to ovšem daň za páku a výrobci se to snaží dohánět různými konstrukcemi snímačů.
7) A co přehled názvosloví druhů kytar?
Úplně nejzákladnější rozdělení kytar je toto:
Kytary akustické klasické - nylonové struny (třeba Thomastik, LaBella, Excelsior, Savarez, Vinci), namotávání na kobylku specifickým způsobem, hra prsty (p. i. m. a). A repertoár? Klasická hudba čili kupříkladu John Downland, J. S. Bach, Hans Newsidler, von Lebendorf, skladby Vietorisova kodexu, Adam Michna z Otradovic atd. Nebo ale taky Ritchie Blackmore s Blackmore’s Night či Steve Howe z Yes nebo Eddie Van Halen...
Kytary akustické - tzv. španělky - kovové struny (Adamas, D’Addario, Dean Markley, Dr Strings, GHS, Gibson, Guild, LaBella, Martin, Peavey, Rotosound, SIT, Thomastik-Infeld, Vinci, Yamaha...), trsátko i prsty. Tyto nástroje dělíme dle zpracování na:
- Kytary s klenutým víkem - víko není tvarováno (třeba nad párou), ale vyřezáváno, ubíráno (jako u houslí). Základními firmami jsou D’Angelico, D`Aquisto, Epiphone a Stromberg, klenutými akustickými nástroji proslul i Orville H. Gibson.
- Kytary s rovným, plochým víkem - klasikou jsou zde nástroje firmy Martin, kdy zejména její modely s rovným, plochým víkem ovlivnily pod označením dreadnought celou řadu dalších výrobců, včetně Gibsona. Pro tyto kytary jako takové se časem ujal dosti zobecňující název jumbo, který dnes chápeme jako označení pro kytaru s velkým korpusem, větší zadní částí těla, rovnějšími křivkami u krku a u upínacího kolíku vzadu. Dalšími významnými firmami jsou Guild, Larrivée, Gretsch, Framus, Hofner, Aria, Alvarez-Yairi, Carvin, Citron, Dean, Epiphone, Encore, Fernandes, Godin, Heritage, Hohner, Ibanez, Lakewood, Rickenbacker, Samick, Schecter, Seagull, Taylor a zejména pak Yamaha, Washburn, Ovation a Takamine
Kytary elektroakustické (semiakustické) - spojují ve většině případů charakteristiku akustické kytary se snímačovým systémem při zachování herních specifik (zvláště z hlediska techniky hry) nástrojů s plným korpusem. Tyto kytary sice zní i bez zapojení, ale svůj charakteristický tón (a jemu odpovídající úlohu) získávají až při zapojení. Interně je můžeme rozdělit na:
- Klasické elektroakustické - s klenutým víkem (Gibson ES-175, CES, ES-5 Switchmaster);
- Nízkolubové - s klenutým i plochým víkem (Gibson Byrdland, Fender Starcaster);
- Pololubové - s rovným víkem (Gibson Chet Atkins, Fender Stratacoustic);
- Nízkolubové polomasivy - velmi oblíbené, se středovým blokem uvnitř korpusu (bez dlouhých řečí je lepší jako příklad uvést Gibsony, řadu ES-335 a ES-355). Do přehledu si můžeme doplnit nástroje firem Epiphone (Sheraton, Zephyr...), Guild (Artist, Stratford...), Gretsch (White Falcon...), Rickenbacker, Kay, Harmony, Heritage, Hohner, Hofner, Ibanez, Yamaha, Aria...
- Akusticko-elektrické kytary - nástroje, které můžou být snímány mikrofony i tak, jako běžné akustiky, v kobylce, ale mají instalovány piezosnímače (Fender, řada DG, Yamaha, Washburn, Ovation a Takamine).
Kytary elektrické masivní - snímačový systém, tvar celé kytary, materiál a kompletní filozofie a zpracování při vzniku takovéto solid-body kytary vytváří komplexně tón, jeho barvu a šířku, a to ve vzájemné souvislosti.
Na konci odpovědi na druhou otázku jsme zmínili případnou vhodnost některých druhů kytar dle konstrukce pro tu kterou určitou oblast hudby. Zde se při dodržení veškerých obecných pravidel můžeme přidržet dvou vzájemně se ovlivňujících faktorů. Tím prvním je snaha dostat do zvuku kytary prostor mezi luby a tím druhým je prostá otázka, do jaké míry hodláme kreslit zvuk a na jaký.
Asi již nemá cenu uvádět, že na celkovém soundu kytary se nepodílí jen snímačový systém, ale vedle vlastní konstrukce a tvaru těla, krku, jejich vzájemného spojení, hmatníku, pražců a provedení hardware i dřevo, jeho případné vrstvení, kvalita a, o to nám nyní jde, provedení korpusu. Na mnoha faktorech tak záleží, zda se podíl vlivu stavby kytary a podíl vlivu snímačů dokáže přiblížit nejen poměru padesát na padesát, ale dokonce i výššímu, a to dost razantně - v některých případech bych se nebál i vztahu osmdesát (vlastní kytara) ku dvaceti (snímače). Často je tomu ale i naopak... Takže pokud někomu vyhovuje, že jsou ve výsledném soundu cítit luby, je lepší sáhnout spíše po elektroakustických nástrojích, kdy k vyloženě akustickým číslům se hodí akusticko-elektrické kytary, pro převod klasického repertoáru pololuby, k čistým elektrickým rejstříkům klasické elektroakustické či nízkolubové nástroje a k čistým či již nakresleným zvukům nízkolubové polomasivy. A proč právě k nakresleným zvukům již polomasivy? Protože (a zde je ten avizovaný vztah) konstrukce právě těchto kytar myslí na to, že při silnější amplifikaci a jejím zkreslení lubovky neboli duté kytary díky prostoru mezi víkem a dnem velmi rychle „nahoukávají“, jsou náchylné na feedback, zpětnou vazbu. Což právě nízkoluby řeší tím, že do korpusu mají vložený středový blok, který dokáže výrazně omezit tuto vlastnost. Navíc tak umožňují i další konstrukční úpravy, včetně instalace stejného systému struníku a kobylky, jaké známe s masivních elektrických kytar. Struník se tak může přichytit přímo k tomuto bloku (u lubovek by vrchní víko neuneslo tah strun, proto zde výrobci volí struník hrazdový, přichycený v místě spojení lubů se spodní části korpusu). Popsat charakteristiku začlenění lubů do zvuku elektrické kytary je slovy dost problematické - to se musí prostě vyzkoušet.
Tím jsme se také dostali k tomu druhému aspektu, totiž do jaké míry hodláme zesilovat a kreslit náš zvuk. Právě masivní kytary, tedy obecně řečeno nástroje bez lubů, s plným tělem, dokážou výrazně eliminovat problém zpětné vazby. Jejich konstrukce je přizpůsobena tomu, aby zvuk byl co možná nejkvalitnější. Zde pak nastupuje úloha zpracování, použitých materiálů - ale to už jsme říkali.
Někdo se ale přece jenom nehodlá vzdát a chce prostě hrát, lapidárně řečeno, hlasitý bigbeat na polomasivy. Buď se dá cestou ubrání míry gainu na aparátu, kdy se tak zmírní možnost vazby, nebo bude muset přehodnotit radost z otočení volume doprava či si může pomoci úpravou efektového řetězce, kde by výraznou roli měl hrát předzesilovač a zejména noise gate. Při jeho nastavování ale opatrně, protože při necitlivém nařízení se velmi rychle ztrácí dynamika projevu.
8) Problematika použitého dřeva
Kytary si také můžeme rozdělit i podle materiálu (a jednotlivých vzájemných kombinací, přičemž nebudeme plýtvat místem zmínkami o ne zcela běžných materiálech), z kterého jsou vyrobeny (pro některé firmy je výběr dřeva vyloženě typický). Takže mahagon, těžké a husté dřevo, má plný, „klasický“, mohutný kytarový zvuk široké škály včetně středů (Gibson, PRS, používá se na tělo, krk i hmatník). Javor, je-li hutný a masivní, dodá průzračnost tónu, jasnost a výšky, ve spojení s mahagonem (u Gibsonů Les Paulů jako vrchní deska korpusu) vytváří dokonalou zvukovou kombinaci (Gibson, PRS, elektroakustiky Ibanez, na tělo i krk/hmatník). Javor s olší je zase typický pro některé řady Stratocasterů a javor sám vůbec pro krky stratů. Může být vysoce dekorativní (flame, quilted...), osvědčená je i variace s topolem. Olše, dřevo střední hustoty, produkuje příjemný, vyzrálý, teplý, ale i zvonivě jasný, přesný zvuk dobré rezonance (samostatně většinou u Stratocasterů Signature řady, dále u Ibanezů a superstratů obecně...). Jasan je tvrdé dřevo, obsahující ostrý, trochu vzdušný a hutný zvuk (Fender Telecaster). Smrk se pro svůj vlídný zvuk používá většinou jako svrchní ozvučnicová deska akustických kytar, na víka se používá i cedr, který má měkčí zvuk, než smrk. Lípa je lehčí dřevo teplého zvuku s výraznějším náběhem a širokou zvukovou škálou dobré rezonance (z americké lípy se tvoří většinou Fender Reissue řady). Topol, dřevo lehčí, dodá svému teplému zvuku na zvonivosti a průbojnosti (s olší například u Fenderů řady Ultra, Plus i Standard). Z palisandru jsou většinou hmatníky (i krky). Jeho zvuk je kulatější, produkuje šťavnatý zvuk. Eben, také využívaný pro hmatníky, poskytuje ještě temnější zabarvení s výraznějším attackem.
9) Spojení krku s korpusem
Kytary si můžeme charakterizovat v neposlední řadě i dle způsobu spojení krk-tělo. Základní způsoby spojení jsou vlastně dva, kdy Gibson, PRS a další firmy spojují krk s korpusem lepením a Fender, Ibanez a ostatní zase krk k tělu nástroje přišroubovávají (většinou čtyřmi šrouby). A zase jsme u problému - prohlásit, který spoj je lepší, prostě nejde. Každý je charakteristický pro tu určitou značku. Oba dva svým vlastním způsobem umožňují celkovou práci krku a korpusu při přenášení práce strun ve snaze minimalizovat ztráty mezi oběma komponenty. Z hlediska konstrukce a její odolnosti můžeme ale prohlásit, že šroubované krky mají vedle toho, že takovéto kytary víc vydrží, výhodu relativně snadnějšího oddělení a provádění případných úprav či oprav. Otázka pevnosti spojení je ale přece jenom relativní - Pete Townshend měl rád Gibsony (zejména SG) i proto, že, jak mnohokrát uvedl, se dají krásně roztřískat („... jako kdyby byly z balzy...“). Pokud si ale vzpomenete, s jakou grácií rozmlátil kolikrát Ritchie Blackmore svého Fendera (byť šlo většinou o laciné kopie originálů)...
Zvláštní kapitolu pak tvoří i tzv. průchozí krk. Co to vůbec je? Takto provedená kytara má krk a středovou část korpusu z jednoho kusu dřeva. Do konečného tvaru korpusu se k tomuto polotovaru lepí bočnice, boční strany těla, a to buď tak, že se ta „boční křídla“ lepí, přidávají zcela zvlášť, odděleně, či polotovar průchozího krku je přilepen, přidán k již uzpůsobenému celkovému tělu nástroje s připraveným vydlabaným místem. Průchozí krk má dnes také celá řada kytar, z klasik můžeme jmenovat Gibsony Firebirdy, z dalších pak celkem početnou skupinu tzv. superstratů mnoha firem včetně Ibanez, Charvel, Jackson, Washburn atd.
10) ... a další „proč“ při výběru kytary
Jak jsme uvedli v úvodu, existuje opravdu hodně hledisek, podle kterých vybírat nástroj. Některé ze zásadních jsme zmínili. A co ty další? Těžko lze postupovat od jednoho k druhému, protože tzv. vše souvisí se vším. Tak kupříkladu tvar nástroje - záležitost, která je pro někoho rozhodující, jinému na tom nezáleží. Ovšem postupovat tak, jak to udělal jednou Eddie Van Halen, kdy ve snaze dostat se k vyšším polohám na hmatníku vzal pilku a uřízl spodní roh korpusu... Nebo ve snaze pohrát si s tvarem kytary zbavil svého Hamera podstatné části korpusu za kobylkou (použil k tomu vrtačku, kdy navrtal díry vedle sebe a zbytek ulomil) a potom zjistil, že kytara postrádá basy...
A uvádět, že i tvar souvisí s vkusem, image, idolem, kterému se chceme přiblížit, náklonnosti ke značce atd. je zbytečné.
O vztahu k firmám v podstatě platí totéž. S tím je spojena i pověst značky či modelu, a to i včetně proslulých osobností, které za určitým nástrojem či firmou stojí. Pokud vám někdo nějaký nástroj doporučí (a víte, že se jedná o člověka, který je v oboru zkušenější než vy a není to přitom dealer nějaké firmy, snažící se prodávat co nejvíce), můžete dát na radu, ale vždy a hlavně si uvědomte, že záleží jen a jen na vás. To je nejdůležitější a vracím se tím i k počátku tohoto článku, kde jsme zmiňovali řadu faktorů, možných při prvotním výběru kytary.
11) ... a ještě
Takže při výběru je vedle vašeho vlastního pocitu, možností a snah velmi důležité si uvědomit, že kytara, v podstatě ten nejzákladnější prvek vaší snahy produkovat hudbu, není zdaleka jediný, který se podílí na výsledném zvuku. To, abychom se věnovali každému zvlášť, to si necháme někdy na příště (na mnoho z nich jsme se podívali v rámci našeho seriálu a některé nás ještě čekají). Takže je nutné vědět, že je tady otázka aparátu (lampa, tranzistor, hybrid, modeler-digital, combo vs. stack, reproduktory...) či vůbec jeho použití (zvlášť pre-amp a power-amp, zapojení přímo do pultu atd.), dále zde jsou možnosti efektů (krabice, multiefekty, procesory, modelery, syntezátory...), problematika spojovacího materiálu (plus jacky), patří sem struny (síla, konstrukce, značka, typy...), trsátka, bottleneck, styl a technika hry, ale také i údržba... Je toho hodně. Ale nakonec bych chtěl opět zdůraznit - nejzákladnější, co dělá kytaristu kytaristou, je on sám a jeho prsty. Úloha vašich rukou a vašeho feelingu je totiž tím hlavním - a nedá se ničím nahradit. Tečka.
Kde najdete tuto problematiku v základních i daleko širších souvislostech a navíc vzájemně provázanou s dalšími aspekty hry na kytaru?
Rocková kytara 1 (čtvrté aktualizované vydání), Muzikus 2007, část A, Kytary + příslušenství, str. 6-10, str. 14-21, str. 24-25 (nejelementárnější rozdělení).
Rocková kytara 2 (druhý dotisk), Muzikus 2003, část A, Rady, kompletace poznatků, průvodce (část 1.), str. 12-46, str. 54-57, str. 67-85, část D, Techniky hry + příklady notace, str. 122-185
Rocková kytara 3, Muzikus 2006, část D, Kompletace poznatků, průvodce (2. část), str. 141-150, část F, Kompletace poznatků, průvodce (3. část), str. 243-258
