Letem kytarovým světem - Efekty Hughes & Kettner a Roger Mayer
Pravda je, že jsme v rámci tohoto seriálu přece jen dávali velký prostor kytarám a aparátům. Což bychom měli napravit, takže dnes, po roce, vás opět zavedeme do světa krabiček, těchto kytaristy milovanými a v tom kladném i záporném světle hojně diskutovanými důležitými doplňky zvuku, feelingu a celkového přístupu. A samozřejmě to pro kompletující náhled vezmeme tak, jak jsme si již na těchto stránkách zvykli.
Co to znamená? Jen to, že si lehce přiblížíme historii firmy, celkovou její filozofii, přístup k produkci, vyčleníme si základní řady a série a celou činnost značky si zkompletujeme vymezením nejsoučasnějších linií, a pokud to půjde, nezapomeneme ani uvést ty kytaristy a skupiny, kteří ten určitý výrobek používali. To je vlastně ta nejlepší charakteristika firmy, přímo vypovídající o zaměření a stylu výroby.
Je nutné si ale uvědomit, že na rozdíl od kytar, a vlastně i aparátů (i když tam přece jenom méně), není přiřazení jednotlivých osobností právě k efektům tak jednoznačné. Pokud v tomto ranku nalezneme výjimky, tak jde o wah pedály a zkreslovadla. Proto je lepší spíše uvažovat vždy aktuálně, vzhledem k určitému období kariéry a určitému turné či albu. Inspirujte se také mým seriálem Pódiové sestavy slavných kytaristů. Ten sice nedávno skončil, ale na základě vašich ohlasů ho možná rozjedeme znova...
Články s přímou návazností k textu
Muzikus 5/2010: Boss, Marshall
Muzikus 1/2011: Vox, Maxon
Muzikus 6/2011: Electro-Harmonix, Morley
Muzikus 2/2012: DigiTech, Fulltone
Muzikus 1/2014: Tech21, TC Electronic
A jaké firmy nás tentokrát čekají? Hodně odlišné. A to v mnoha ohledech. První z nich si své jméno vydobyla nejdříve na aparátech, zejména hlavách, a až poté se pustila do sice malé, ale čím dál tím více proslulé série krabiček, které když už nic, tak jedno mají společné - jedná se o lampové záležitosti. Druhá si udělala jméno hned v šedesátých letech, a to rovnou svými krabicemi. Její jméno se neztrácí ani dnes, ba dokonce díky nové zálibě kytarové veřejnosti v nestandardních, rozuměj vintage, tvarech si svými nejnovějšími modely znovu vybudovala nepřehlédnutelnou pozici.
A taky - první z nich slaví letos 30 let své činnosti, druhá 50 let. O koho se tedy jedná?
Články a literatura s rozšiřující tématikou
Muzikus 4/2001: Nejslavnější staré krabičky
Muzikus 11/2002: Multiefekty
Muzikus 5/2003: Wah pedály, distortiony
Muzikus 12/2004: Modulační efekty, zpožďovadla, regulátory gainu a tonality
Muzikus 6/2005: Měniče výšky tónu + posun tónu, regulátory hlasitosti, omezovače frekvencí, měniče tonality, děliče signálů, další speciálnosti, single funkce
Muzikus 11/2007: Jak zapojit efekty za sebou?
Rocková kytara I, páté aktualizované vydání: Elementární přehled (str. 14-19)
Rocková kytara II, druhý dotisk: kapitola V) Efekty (str. 67-85)
Rocková kytara III: část D, kapitola D.3) Galerie historicky nejslavnějších krabiček (str. 147-150). část F, kapitola F1 a F2) Jak zapojit efekty (str. 243-258)
Hughes & Kettner
O této značce v souvislosti s kytarovými aparáty jsme již psali (1/2002). Řekněme si pouze základní fakta (přece jenom už je to nějaký čas). Hughes & Kettner je německá firma, která byla založena roku 1984 v Neukirchenu bratry Hansem a Lotharem Stamerem a od roku 1987 sídlí v St. Wendelu. Když se pánové před třiceti lety setkali, měli své představy, které chtěli uskutečnit. Jedna část, Hughes (synonymum pro kytaristu), snila o zařízení, kterým by obohatila zvukové možnosti kytarových tónů, a druhá část, Kettner (označení elektroinženýra praktika), si to všechno zarámovala do jednoho kompaktního zesilovače. Tak se roku1985 zrodil AS64, plně programovatelné kombo, první svého druhu na světě.
Po úspěšném konceptu Sound Machine a ATS100, hybridním kombu, předznamenávajícím trend stavby zesilovačů na další desetiletí firma přišla s Red Boxem, opět vůbec prvním kytarovým kabinet emulátorem. Šlo o celosvětový úspěch a tento produkt je neustále ve vývoji, v současnosti ho má firma v nabídce v jeho páté generaci. A právě na počátku devadesátých let přichází firma s řadou Tubeman, která doplňuje pre-ampy zesilovačů o svůj charakteristický, lampy zvýrazňující zvuk. Po dalších vývojových fázích, jako Tubeman Plus (racková verze) a vynikajících hlavách řad TriAmp a Tube, firma přišla s první klasickou krabičkou, a to Rotosphere, samozřejmě s lampou 12AX7 nebo ECC83 a svým charakteristickým zvukem Leslie.
O dva roky později to pak byl velmi populární Tubeman MKII, tříkanálový pre-amp (clean, crunch, lead) s lampou 12AX7, třípásmovým ekvalizérem a knoflíkem Voicing pro kanál High Gain a integrovaným Red DI Boxem. Krabice je v nabídce firmy dodnes, a ani není divu - kdo si ji vyzkoušel (u lampových aparátů se musí najít velmi citlivě poměr signálů), tak ví. Výborně výsledky přináší ve spojení s tranzistorem, dobře pracuje při direct nahrávání, nejlépe pak ve spojení s nějakým procesorem či emulací.
Tentýž rok značka vyrukovala i s Tube Replexem, simulátorem vintage delay/reverb, který se velmi zdařile přibližuje ke krystalické a přitom i měkké znělosti klasických páskových echo zařízení. I zde najdeme klasickou lampu 12AX7, i v tomto případě šlo o úspěch, kdy krabice je dodnes v aktuální nabídce.
Trojici úspěšných stompboxů doplníme krabicí Tube Factor, která doplňuje spektrum Tubeman MKII. Jedná se o lampový overdrive s dvěma módy a na rozdíl od svých předchůdců velmi jednoduchým a přímým ovládáním - Drive, Output a opět Voicing pro čitelnost zkreslených rejstříků.
Firma Hughes & Kettner je dnes synonymum německé preciznosti, a i když v tomto ranku nemá širokou nabídku, vyhrává to svou kvalitou a zaměřením na to, co kytaristé nejvíce hledají. Moudře se nepouští do konkurenčního boje v dalších kategoriích krabic a pedálů a drží se svého. A to moc dobře.
Kdo hrál či hraje na efekty Hughes & Kettner?
Celá řada kytaristů, kdy z těch významnějších si můžeme jmenovat Michaela Wiltona (Queensryche),
Jeffa Waterse (Annihilator), Mikea Scotta (Justin Timberlake), Geoffa Whitehorna (Procol Harum, Roger Chapman) a další.
Roger Mayer
Roger Mayer začal vyrábět první efektová zařízení roku 1964, a to rovnou pro své kamarády, ke kterým patřili Jimmy Page, Jeff Beck a Big Jim Sullivan. K nim se roku 1967 připojil Jimi Hendrix, který ve studu využil Mayerovu tehdejší novinku, octaver Octavia. S Hendrixem pak strávil mnoho koncertů a podílel se i na vzniku jeho studia, kde měl možnost vyzkoušet si řadu svých nápadů. Získával tak tehdy docela dobrý náskok před konkurencí, což využil při nabídce svých dalších efektových zařízení, včetně limitérů a ekvalizérů. Osmdesátá léta, spíše jejich závěr, mu opět přinesl možnosti vrhnout na trhu reissue modely.
V současné době jsou pro tuto značku vysoce typické modely série Rocket, které evokují jak modernistickou snahu svého autora, tak navazují na klasické tvary druhé poloviny šedesátých let při zachování co největší míry autentičnosti původního zvukového spektra. Proslulými jsou zde krabice Octavia (první model použil Jimi Hendrix roku 1967 na Purple Haze), fuzzy Axis (opět první typ použil Hendrix na Axis: Bold as Love), Classic Fuzz s germaniovými tranzistory a možnostmi zvuku Hendrixovy kytary, Mongoose s tlustým soundem fuzzu, Stone Fuzz s vychytanými noisegateovými obvody a zajímavý distortion Spitfire. Modely Classic, Stone, Mongoose a Spitfire firma nabízí i v sérii X s větší adaptabilitou k efektům wah.
Tři efekty v jedné krabici, tj. Vibrato, Tremolo a Chorus, nabízí další klasika Voodoo-Vibe+, navazující na model UniVibe, který používal, jak jinak, Hendrix, ale také třeba i Robin Trower. Série Voodoo je dále tvořena krabicemi Blues pro čistý sustain a lehké nakřápnutí zvuku, zkreslovadlem Axe s chlupatým tónem, Voodoo-1, čistým distortionem, a Voodoo-Boost, gain/distortionem s širším rejstříkem zkreslení.
Vývojáři firmy šli ještě dál naproti uživatelskému komfortu a vyvinuli duální krabice zkreslovadel, a to Voodoo-XX (spojení efektů Voodoo-1 a Voodoo-Bass), Voodoo TT (Voodoo-1 a Voodoo-Boost), Kuro-Kage (Spitifire + Mongoose) a nově Metaloid, kde došlo ke spojení výkonu a ovládání prototypů Voodoo-Low X a Voodoo-High X.
Zajímavý ohlas získala firma i na své wah pedály. Klasikou je zde již Vision Wah Classic s šestnácti možnosti nastavení průběhu signálu, známým se stal i model Bel Air s dvěma módy, kdy v prvním switchem přepínáte mezi wahem a volume a ve druhém mezi wahem a bypassem.
Novinkou jsou pak také produkty řady Plug and Play and Record série Amp+, která mě ovšem nijak zvlášť neoslovila.
Roger Mayer je firma, která šla tak trochu napříč časem. Není moc značek, které si udržely povědomí z šedesátých let a navíc se aktivně podílejí dodnes na utváření mozaiky kytarových efektů. To, že jednoznačně tyje z odkazu Hendrixova feelingu, je jednoznačné, ale není to vůbec na škodu. Nejen že tak ukazuje na variabilitu přístupu klasických velikánů konce šedesátých let, ale dokazuje její přístupnost i pro současné hvězdy kytarového nebe. Výsledné zvuky jsou vysoce charakteristické a v podstatě nezaměnitelné, což byl také jeden z aspektů krásných šedesátých let a období první poloviny let sedmdesátých. Unifikace se moc nenosila - to přinesla až další léta...
Firma se tak řadí mezi nemnohé, dalo by se říci dnes atypické, značky, které na rozdíl od třeba Snarling Dogs, snažících se upozornit v jednom období rádoby vintage tvary svých efektů, se nemusí snažit něco vymyslet - za prvé už zde byla, což je nepopíratelné, za druhé se dokázala přenést do současnosti a za třetí si může dovolit být futuristická (čímž vlastně jen navazuje na své postavení v letech šedesátých, kdy je stále v popředí všech novátorských snah úprav zvuku).
Kdo hrál či hraje na efekty Roger Mayer?
To je ovšem síla: Jimi Hendrix, Jimmy Page, Eric Clapton, Jeff Beck, Joe Perry, Stevie Ray Vaughan, Carlos Santana Robin Trower, Dave Gilmour, Gary Moore, Edge, Peter Frampton, Joe Satriani, Lenny Kravitz, Steve Stevens, Kenny Wayne Shepherd, Eric Johnson, Frank Marino, Dweezil Zappa, Joe Bonamassa, Scott Henderson, Dominic Miller (Sting), Noel Gallagher (Oasis), Peter Buck (R.E.M) - je třeba psát, že jsou tady mnozí další?
www:
Osudové album 48
Orianthi
I když už jsem minule ohlásil konec tohoto seriálku, objevili jsme několik zajímavých „Osudových alb“, že ještě pár dílů přidáme.
Australská blonďatá kráska a navíc velmi šikovná kytaristka a skladatelka dokázala za svou prozatím krátkou kariéru už opravdu hodně. Vedle spolupráce s Michaelem Jacksonem se světu rockové kytary prozatím nejlépe představila členstvím v tour kapele Alice Coopera. Jenže již jako teenager, ve čtrnácti letech, si zahrála se Stevem Vaiem, o rok později jamovala se svým idolem Carlosem Santanou. Má za sebou spolupráci s dalšími osobnostmi, včetně Michaela Boltona či Dave Stewarta, a vydala i svěží, velmi dobře poslouchatelná sólová alba. A její fatal album? Carlos Santana - Sacred Fire: Live In South America (1993, Polydor)
„Tohle album je celé prodchnuté množstvím krásného sólování, které se pro mne stalo tou největší inspirací. Vlastně právě tato deska mne inspirovala k tomu, že jsem vzala do ruky kytaru. Sice jsem hrála už od šesti let, ale to byla klasická kytara, kdy jsem chodila na lekce, no ale spíše jsem si jen tak brnkala. A když mi bylo jedenáct let, táta mne vzal na koncert Carlose Santany a pak jsem navíc dostala i tuhle desku. No a bylo to. Album obsahovalo ty největší fláky - Black Magic Woman, Oye Como Va, Samba Pa Ti, Soul Sacrifice, Jingo... To samo o sobě je jasné.
Otec byl dobrý kytarista a měl obrovskou sbírku nahrávek - v té mě bavili vždy nejvíce Hendrix a Santana. A to mi zůstalo dodnes.
Také jsem si uvědomila další věc, když jsem sledovala záznam tohoto živáku na videu: Santana měl za sebou neuvěřitelnou kapelu! Ta už sama od sebe čišela energií. Ani bych nedovedla odhadnout, kolikrát jsem si tu pásku stopla, abych se naučila nějakou část sóla či se víc ponořila do toho jeho frázování...“