Protože je toho moc a základní charakteristiky jsme si vymezili již minule, přejdeme rovnou k pokračování předchozího dílu.
Představitelé
Roku 1991 hard rock solidně duněl. Do čela anket stoupají Van Halen s For Unlawful Carnal Knowledge i Ozzy Osbourne se silným No More Tears, Alice Cooper jede na své reunionové vlně (Hey Stoopid), Queen finišují s Innuendo, Motorhead na 1916 uvádějí i pomalou skladbu, Kingdom Come mají vysoce silné Hands of Time a Status Quo neměnně řinčí s Rock ‘Til You Drop.
Art rock prožívá opatrnou renesanci s Yes (Union) a jižanský rock zatím pořád nejistě přešlapuje, i když se zajímavým albem Doc Holiday Song for the Outlaw.
Zato heavy metal vynáší trumfy, jako Metallica (Metallica) či Arise (Sepultura).
Punk ve své druhé vlně revivalu zvolňuje postoje, více zabředává do crossoveru a přináší neo (či new) punkové výrazivo.
New Wave prochází úpadkem a nedostatkem silných představitelů.
Singly jsou až na Michaela Jacksona (Black or White) ve znamení rockových jmen: Nejprodávanější je Bryan Adams s (Everything I Do) I Do It for You, na trojce je Joyride (Roxette), následuje hymnická Wind of Change německých Scorpions a na pátém místě je singl Losing My Religion od R.E.M.
V první desítce alb figuruje Michael Jackson (Dangerous), samozřejmě drtivá je Nirvana (Nevermind), Pearl Jam s výborným Ten, najdeme zde U2, Metallicu atd.
Rok 1992 a hard rock je ve znamení úspěchu Def Leppard (Adrenalize) a Bon Jovi s platinovým Keep The Faith. Výborně se uvádějí Black Crowes The Southern Harmony And Musical Companion, dobře si vede bluesrockový Jeff Healey Feel This, Motörhead nenechávají spát s March or Die a Black Sabbath se vracejí do světa platin s Dehumanizer.
Art rock je zatím na úbytě, u jižanů můžeme uvést Greatest Hits od ZZ Top, punk se reorganizuje s Green Day (Kerplunk) a Nová Wave se etabluje s Cure a jejich Wish.
Heavy metal vynáší dvě esa, kterými jsou Pantera A Vulgar Display of Power a Megadeth (Countdown to Ecxcition).
V singlech toho roku díky filmu Osobní strážce zde vede Whitney Houston (I Will Always Love You), ale hned za ní figuruje nepřeslechnutelná Smells Like Teen Spirit (Nirvana).
V albech vedou R.E.M. (Automatic for the People) následovaní debutem Rage Against the Machine, dobře si vedou Alice in Chains (Dirt), najdeme zde i Faith No More.
1993 aneb první knokaut hard rocku. Projekt Coverdale-Page zvlášť moc nevychází, Deep Purple jdou s The Battle Rages On dolů, Guns N’ Roses se také moc neukazují, ani Alive III od Kiss moc nepřesvědčuje, jen Aerosmith drtí s Get a Grip ankety.
Jižani jsou ale úspěšní a silní - Lynyrd Skynyrd vydávají Last Rebel a ZZ Top bodují s platinovou Antenna.
Top 5 u singlů typicky mapuje roztříštěnost tohoto období. Nekonečný Meat Loaf (I’d Do Anything for Love - But I Won’t Do That), reggaeoví UB40 (I Can’t Help Falling in Love with You), rychle poté mizející 4 Non Blondes (What’s Up?) a bla, bla, bla...
Totéž najdeme i u alb. Vedle soundtracku k Osobnímu strážci se objevuje velice silně Unplugged Erica Claptona. V první desítce tam vedle dalších najdeme pro toto období typicky Pearl Jam (Ten) a Stone Temple Pilots (Core).
Hard rock roku 1994 využívá silných jmen minulosti, a to velmi dobře. Jimmy Page a Robert Plant spojují své síly na platinovém No Quarter, první superskupina vůbec, Cream, se opět schází a s Garym Moorem namísto Erica Claptona oslňuje s Around the Next Dream... Jenže ostatní jdou rychlým tempem dolů. Cinderella, Black Crowes, Alice Cooper i Black Sabbath s podivným albem Cross Purposes.
Ovšem art rock slaví úspěchy. Jaký div, že s klasickými jmény. Pink Floyd udivují s Division Bell a Yes ohromují s Talk.
Z ostatních stylů je výrazný punk ve svých současných podobách, a to ve formě alb Dookie (Green Day) a Smash (Offspring).
V singlech toho roku jednoznačně boduje Bruce Springsteen (Streets of Philadelphia), opět díky filmu je na dvojce All for Love, společné dílo Bryana Adamse, Stinga a Roda Stewarta, na třetí pozici jsou švédští Rednex se svým „pro-westernovým“ Cotton Eye Joe, následuje slzavá I Swear (All-4-One) a poté hezká tvářička Mariah Carey (Without You).
V top 10 alb se objevují Oasis (Definitely Maybe), umisťují se dobře i Green Day (Dookie), silní jsou i Soundgarden (Superunknown).
Roku 1995 hard rock zažívá velká překvapení. Uriah Heep vydávají silné album Sea of Light a vracejí se legendární Rainbow (Stranger in Us All). Příval silných alb pokračuje: Van Halen „platinují“ s Balance, AC/DC doslova drtí žebříčky (Ballbreaker), taktéž Bon Jovi (These Days), očekávání splňuje Ozzy Osbourne, Jeff Healey a Queen se vzpomínkovým Made in Heaven, jen Bad Company hodně klopýtají (Company of Strangers).
V art rocku King Crimson vydávají Thrak a poté zahlcují trh live deskami a Pink Floyd zhodnocují devadesátky živým Pulse.
Jižani zažívají nenásilnou renesanci, orientují se na klasiku a vycházejí z odkazu 70. let - např. v debutu Gov’t Mule.
Ostatní styly trochu přešlapují na místě, u HM X-Factor Iron Maiden nemá tu sílu, novovlní Pretenders vydávají jen live The Isle of View, zato punk jde do platiny s Rancid a jejich And Out Come the Wolves.
Ze singlů zde za zmínku stojí jen pátí U2 a jejich Hold Me, Thrill Me, Kiss Me, Kill Me
Alba toho roku jsou ve znamení Radiohead s jejich dvojkou The Bends a Oasis, a to také s jejich dvojkou (What’s the Story - Morning Glory?).
2. polovina 90. let
V tomto období se grunge spojuje s řadou klasických osobností (Neil Young) a opouští syrový počáteční styl. Hudební svět se vyznačuje obrovským hladem po původních motivech, nastává časté vykrádání témat a nástup cover verzí. Nové skupiny vycházející z klasického rocku (Black Crowes) rychle ztrácejí invenci a na rozdíl od svých vzorů se nemohou opřít o legendu jména. Albově oba tábory ztrácejí a do této trhliny vniká svět plytké produkce.
Metalová scéna je držena velkými jmény předcházející dekády, obecně ji ale začíná drtit další velký a originální subžánr - nu-metal. Ve vzniklém vakuu se daří některým interpretům vytvořit si svou vlastní a úspěšnou tvář (Red Hot Chili Peppers), výrazně se projevuje brit-pop (Oasis), obrovsky narůstá vliv elektroniky a DJs.
Hard rock roku 1996 představuje nové Deep Purple (Purpendicular), dobře se vracejí Wishbone Ash s Illuminations a Rush jsou zlatí s Test For Echo
V art rocku vládne zklidnění a pozice klasiky, což charakterizují např. Yes s Keys to Ascension 2.
Heavy metal se pomalu otřepává ze ztrát trhu, hledá nová vyjádření a vydává remastery s bonusy. Vedle Metalliky a Pantery zde můžeme jmenovat úspěšné a nové Korn Life Is Peachy či debutující Rammstein (Herzeleid).
A singly roku? No tak tady je to síla. Jedničkou je Macarena (Los Del Rio) a následují Spice Girls...
Roku 1997 se vedle podceňovaného Restless Heart od Whitesnake a slabšího Nine Lives (Aerosmioth) objevuje stále silněji severská scéna. Zde za všechny jmenujme famózní Nightwish s Angels Fall First.
Art rock začíná zhasínat (Genesis - Calling All Stations), jižani se také nijak zvlášť neprojevují (Lynyrd Skynyrd - Twenty), ale nestárnoucí, a již v pozici klasiky, Metallica zachraňuje prapor heavy metalu se svým silným albem Reload. Oživení Nové vlny je vyjádřeno návratem Tangerine Dream či albem Pop (U2).
V singlech vévodí Elton John se svou Candle in the Wind 1997 (reakce na tragédii Marylin a i Diany), z dalších můžeme maximálně zmínit skáčkové No Doubt (Don’t Speak).
1998: V hard rocku je to zklamání za zklamáním. Počínaje Uriah Heep (Sonic Origami) a konče Deep Purple (Abandon). Zato Nightwish začínají hodně stoupat (Oceanborn). Artrockové vody jsou v podstatě už jen ve znamení Yes (Open Your Eyes), southern rock drží stále s alby Molly Hatchet (Silent Reign to Heroes), Gov’t Mule (Dose), Marshall Tucker Band (Face Down in the Blues) atd. A heavy metal? Tady jednoznačně překvapují příjemně Metallica s cover albem Garage Inc..
Díky filmu Titanik je v singlech jedničkou Celine Dion s My Heart Will Go On, následuje nezničitelná Cher a hned za ní jsou Aerosmith s I Dont Want to Miss a Thing (poctivě nutno uznat, že také díky filmu, tentokrát Armageddon).
Hard rock roku 1999 příjemně zastupují Status Quo melodickým Under the Influence a jižani vedle zajímavého počinu Southern Rock Allstars trochu ztrácejí se ZZ Top XXX. Ze scény HM je nutno zmínit silné live album S & M Metallicy, dobře zaduněli i Limp Bizkit s Significant Other.
A singly? Nekompromisně a „panensky“ nastupuje Britney Spears (Baby One More Time). A pak... Pusto a prázdno. Pusto a prázdno.
