Stalo se již pravidlem, že se v rámci těchto stránek zabýváme vedle elektrických a elektroakustických kytar i kytarami akustickými a akusticko-elektrickými. Dnes nás tedy čekají nástroje firem Takamine, Washburn a Yamaha.
Podíváme se na vývoj každé značky, na vybraných modelech či řadách si přiblížíme filozofii firmy a zařadím sem i osobní zhodnocení, protože na některé modely jsem si zahrál. Rád bych vás upozornil i na přílohy, kde naleznete nejen seznam nejznámějších osobností, které hrály či hrají na kytary těchto firem (tučně jsou uvedeni ti nejtypičtější pro jednotlivé značky, nejlépe tak vyjde najevo charakteristika nástrojů), ale i souhrnný přehled a ucelující orientaci v jednotlivých liniích, řadách, sériích a modelech. V rámci komplexního přehledu tak navazujeme mj. i na článek o kytarách Martin, Guild a Ovation (Muzikus 10/2002).
Takamine
Tato japonská společnost, která dnes spolu s Ovationem a Martinem stojí na pomyslném piedestalu firem zabývajících se z valné většiny akustickými kytarami, začínala před více než čtyřiceti lety jako malá rodinná společnost. Již tehdy kladla firma důraz na kvalitu celkového zpracování s významným podílem ruční práce.
Výrazným zlomem v popularitě jejich produktů znamenal však až rok 1968, kdy do společnosti vstoupil Mass Hirade. Jeho přičiněním začala produkce kytar řady Clasical a to série, která dodnes nese jeho jméno. U akustických kytar se jedná o modely H5 a H8SS, akusticko-elektrickou řadu zastupují dnes HE5C, HE8SS a HE90. Všechny mají luby a spodní víko, dno z palisandru, SS v názvu značí, že vrchní deska (víko) je zhotovena z masívu smrku (platí ale i pro HE90), ostatní jsou z cedrového dřeva.
Kytary mají velmi konkrétní zvuk a (jak je koneckonců typické pro většinu "takamínů") jejich zvukové spektrum je velmi široké, ke klasickým středním frekvencím se výrazně přidávají basy a spíše kulaté než cinkavé výšky. Měl jsem v rukách HE5C (C znamená cutaway, výřez) a opravdu - to cedrové dřevo zjemňovalo razantnost vyšších kmitočtů a celkové "prohrábnutí" strun znělo sametově při zachování čitelnosti jednotlivých tónů.
Roku 1978 firma představila své první akusticko-elektrické nástroje, které svou amplifikací nejen neztratily svůj zvuk, ale naopak vytvořily zcela svébytnou kategorii, která dokonce zastínila čistě akustickou produkci firmy. V současné době tak firma nabízí na nástrojích systém DSP (pravděpodobně první digitální preamp) instalovaný přímo v kytaře, který obsahuje vedle parametrického ekvalizéru a chromatické ladičky i reverb s různou možností voleb, dále již klasickou elektroniku CT-4B s třípásmovým ekvalizérem a chromatickou, velmi stabilně pracující ladičkou. Patří sem i Graph-Ex s individuální kalibrací ekvalizeru, preampy AccurAcoustic (původní označení z roku 1988 bylo TP), N4B, DJ2, TK4N (TK4NT), TV3 a další.
DSP, který je instalován zejména na kytarách řady Signature, obsahuje samozřejmě alfanumerický display, "ledkovou" stupnici a možnost subfunkcí včetně paměti nastavení. Velmi příjemnou funkcí je i FBA, Feedback Absorber, která podstatným způsobem eliminuje vznik zpětné vazby. Na jednom sessionu jsem si zahrál na krásný červený signature model Johna Jorgensona, JJ325SRC, a právě tato funkce fungovala naprosto perfektně, samozřejmě při zachování kvality tónu.
CT-4B obsahuje většina akusticko-elektrických takaminek, takže je najdeme zejména u nástrojů řady Nashville, Supernaturals, Naturals, Noveau & Santa Fe, Classics, Hirade a limitovaných edicí.
Graph-Ex s dobře vyřešeným exciterem nalezneme u kytar řady Tradition. Ostatní preampy jsou instalovány většinou na řadě G, která je velmi široká a velmi variabilní už jenom z hlediska použitých materiálů. Ovšem i tato řada splňuje to, co se u kytar Takamine očekává jako všeobecný fakt - zvuk "jde dopředu", je agresivnější než například u Martinek, ale je přece jenom méně tvrdý než u běžných Ovationů.
Z důležitých dat historie firmy bychom ještě měli dodat, že první kytary proslulé řady Natural se objevily v roce 1986. K prestižním údajům také rozhodně patří i to, že zcela v souladu s pověstnou japonskou pečlivostí a technologizací se k intarzii začal od roku 1994 používat laser.
Washburn
Počátky americké firmy Washburn se datují až do roku 1883, do města Chicaga, kde svou dílničku rozjel zakladatel značky, George Washburn Lyon. V současné době se jedná o výrobce, který, ač v posledním desetiletí známější spíše svými masivními elektrickými kytarami, produkuje akustické nástroje na standardně velmi vyvážené úrovni. Nejznámějšími kytarami jsou pak dreadnoughty série D v řadách Southwestern, USA Acoustic, Dreadnought (D10S byla dokonce dlouhou dobu nejprodávanější kytarou tohoto druhu na světě) a Ashwoods, dále klasické kytary série C a zejména jumba, na jejichž ozvučnicové desky (víka) jsou používány vybrané smrkové desky kvality AAA. U lubů a spodních desek jumb firma vsadila na javor, který svou inklinací k výrazným výškám a rychlému attacku "nakopává" měkčí zvukové tendence smrkových vík.
Na washburnech si nelze nepovšimnout snahy o co nejpřesnější seřízení a nejdokonalejší sladění vzájemných poměrů pražců, menzury, nastavení oktáv, action a síly strun. Jde o Buzz Feiten Tuning System, patentovaný Buzzem Feitem, kdy předem určenými přesahy při nastavení oktáv a vzájemnému vztahu ořechu a prahu na kobylce se předchází enharmonicitě strun, a tím i problémům při přesném chromatickém dolaďování. Firma jako jediná na světě používá tento systém skutečně u většiny svých současných produktů včetně standardních modelů (mezi velké fanoušky BFTS patří mj. i Eddie Van Halen, Steve Vai, Joe Satriani a Andy Summers).
Ve srovnání s Takamine nemají akusticko-elektrické modely Washburn takovou váhu. Neznamená to ovšem, že jde o méně kvalitní výrobky. Značka ale přece jen více vsadila na své více než stodvacetileté zkušenosti a základ její činnosti je v akustických nástrojích (záměrně nehovořím o elektrických kytarách).
Na akusticko-elektrických modelech je znát, že firma Washburn postupuje při jejich amplifikaci velice uváženě s maximálním přihlédnutím k původním vlastnostem akustického tónu. To je velmi sympatické, i když tím v rámci nesmlouvavého světového hudebního trhu ztratila z některých svých pozic. V poslední době se ale pustila do několika odvážnějších projektů, mezi nimiž určitě vyčnívá zastřešení vývoje kytar série NV řady USA Acoustic. Z velké části jde o ručně konstruované nástroje osazené snímačem Fishman (u krku, ještě před ozvučnicovým otvorem) a piezo snímačem Washburn/Fishman včetně preampu B-Band, který najdeme na většině akusticko-elektrických wahsburnech.
Firma se také nebojí ověřit si vlastnosti jiných než obvyklých dřev (ať už k tomu má jakýkoli důvod, včetně finančních otázek), takže můžeme na jedné straně narazit na kytary řady Southwestern (jejichž luby a dna jsou s jasanu) či dokonce na celou řadu Ashwoods, jejíž modely produkují velmi příjemný, jasný tón s dlouhým sustainem. Na druhé straně najdeme materiál jako javoru zvukově podobný padauk či koa - s trochu jasnějším tónem, než má např. mahagon.
Z washburnů jsem si zahrál na několik modelů, vedle několika dreadnoughtů včetně klasické D10 mě zaujaly klasické kytary, měl jsem v rukách C80S The Madrid s velmi pregnantním zvukem. Výrobci zde využili více druhů dřev, aby z výsledného nástroje "vytáhli" všechny potřebné frekvence: krk je z mahagonu, hmatník klasicky z palisandru, ozvučnicová deska je smrková a luby s dnem jsou jasanové.
Měl jsem také možnost zahrát si na dvě jumba ze starší řady Songwriters, ale jeden můj student mi přinesl na ukázku EA20S z řady Festivals, která produkovala velmi silný zvuk s perfektními basy a středy.
Yamaha
Další z firem, jejíž historie sahá až do 19. století. V tomto případě jde o rok 1887, kdy Torakusu Yamaha (zakladatel značky) postavil své první varhany. I když jsou kytary této značky velmi oblíbeny, patří tato firma mezi ty nemnohé, které mají svůj věhlas i mezi výrobci dalších nástrojů (jako klavírů, kláves, syntezátorů, efektů, dechových a bicích nástrojů, reprodukční a studiové techniky). Tato všestrannost se týká i digitálních technologií včetně videotechniky, počítačů a pedagogické činnosti (nemluvě o dopravních prostředcích...). 28 miliónů jenů v základním kapitálu, přes 7 000 patentů a téměř 23 000 zaměstnanců po celém světě - to už vypovídá o mnohém.
Svou první kytaru firma vyprodukovala až roku 1942. To již měla za sebou světové úspěchy s pianiny (roku 1900), grand pianem (1902), foukacími harmonikami (1914), provozem akustické laboratoře (v tom drží Yamaha primát) a produkcí píšťalových varhan.
V šedesátých letech se po obrovském boomu anglické rockové scény a její infiltraci do amerických podmínek začala více věnovat vývoji kytary, baskytary a bicích. Tento vývoj, ač v následujících desetiletích zastíněn nepoměrně proslulejšími firmami (ať už dlouhodobě nebo krátkodobě) jako Epiphone, Gibson, Guild, Gretsch, Larivée, Martin, Ovation, Takamine, Taylor a dalšími, dospěl k současným modelům, které si zejména za posledních patnáct let získaly renomé po celém světě.
Yamaha se sice stejně jako většina japonských a korejských firem, orientovala nejdříve na kopie již zavedených značek a modelů, ale na rozdíl od některých svých souputníků se vymanila z všeobecného povědomí lacinosti těchto kytar a dokázala se výběrem materiálu a jeho zpracováním dotáhnout na přední místa tohoto odvětví.
Stačí si už jenom všimnout toho, že namísto pro asijské výrobce typické překližky používá masivní desky - a to nejen na víka, ale i na další části korpusu. S typickou inklinací pro japonské novátorství se ale nevyhýbá i některým exotičtějším materiálům, takže na jejich kytarách nalezneme cypřiš, ovangkol, cedr, brazilský palisandr (jehož zásoby jsou dnes velmi omezené) nato, achát, ořech, platan, sapele a řadu dalších dřev.
V porovnání s produkcí elektrických kytar je vzájemný poměr vyrovnán s občasnou lehkou inklinací ke kytarám elektrickým (zvláště díky modelu Pacifica). Velkou oblibu mají řady Folk, Country Jumbo a Handcrafted, významné jsou i modely klasických kytar (jednou z nejprodávanějších je C40). Jeden z mých kolegů mi předvedl GC70. Nedá se moc slovy popsat její znělost a kvalita tónu, ale slovo preciznost mě při poslechu napadlo jako první. Když jsem si ji vzal do ruky, tak její tón prorezonoval celým tělem a přecházel do rukou - prostě to hrálo moc dobře.
Akusticko-elektrické modely jsem na našich scénách viděl častěji, zde je kvalita předpokládaná. Na rozdíl od jiných firem (zejména takových jako Ovation, Martin, Takamine, Gibson, Taylor aj.) jsou ale tyto nástroje dost anonymní. Vůbec tím nemyslím to, že osobitost jim "vypálí" teprve uživatel, kytarista. Mám na mysli ten fakt, že přes veškeré nesporné kvality zvuku zní ve srovnání s jmenovanými značkami přece jenom trochu sterilně. Pokud byste se mě ale zeptali, zda-li bych nechtěl vyměnit svou starou, jakkoli perfektně vyhranou klasiku Schneider velmi dobrého ročníku, za nějaký model GC, tak bych neváhal...
