Padesátá léta byla v historii Les Paulu klíčovým obdobím. Mrkneme-li přes rameno do konkurenční značky Fender, máme zde představený Broadcaster již dokonce v roce 1951. Společnost Gibson nechtěla naštěstí v žádném případě usnout na vavřínech a chtěla se svým konkurentem držet krok. Proto bylo nutné vytvořit vlastní elektrickou kytaru... Vše se pak povedlo o rok ozději a světu byl přestaven první Les Paul Goldtop.
Les Paul: „Leo Fender viděl celou dobu, co dělám, a začal taky něco vyrábět. Když se pak Gibson dozvěděl, co se chystá v konkurenci Fender,
přivedli mě zpět. Ano, toho chlapíka, kterého nedávno vyhodili s tím koštětem se snímači... A já říkám, jste trochu pozadu za dobou, co? Ale dobře, pojďme na to.“
Nyní se vrátíme ale k podstatě věci a položíme si tu nejdůležitější otázku na světě: Kdo vlastně na rané modely Les Paul hrál? Mezi slavnými hráči to nebyl nikdo jiný než například Jimmy Page, Billy Gibbons, Paul McCarney, Keith Richards, Eric Clapton a David Gilmour. V dalších dekádách se objevuje samozřejmě Slash a totální kytarový blázen Joe Bonamassa a další a další velká jména... To se ženeme ale v čase dost dopředu, jelikož v letech padesátých, kdy byla kytara Les Paul novinkou, ještě nikdo opravdu netušil a nevěděl nic ani o samotné kytaře, zvuku, ani o muži, podle kterého byla kytara pojmenována. No a už vůbec nikdo netušil, že Les Paul bude za dvě desetiletí současně se Stratocastery, Telecastery a dalšími značkami jedním z nejpoužívanějších hudebních nástrojů všech dob.
A teď se jdeme podívat na konstrukci a zákulisí kolem výroby samotné kytary. Okamžitě na začátku vznikají velké nejasnosti. Máme zde totiž dva rozdílné příběhy, jak to vlastně s výrobou a navržením prvního modelu kytary LP v roce 1952 bylo. Podle příběhu společnosti byl prodejní model vyvinut definitivně v roce 1952, a to ještě předtím, než jej Les Paul plně designově schválil. Gibson tvrdí, že jediné úpravy, které údajně tehdy po vývoji Les Paul provedl, byla pouze změna kobylky a jméno nástroje. Nikoli zlaté provedení a další záležitosti. Když se ovšem podíváme na příběh Les Paula, tak ten zas tvrdí, že včetně změny kobylky byla jeho i zásluha při vymyšlení zlaté barvy u modelu Goldtop a celkově mnoho dalších věcí a souvislostí. Jako například navržení modelu Gibson Custom Les Paul, kde mu naopak údajně v Gibsonu nechali poslední slovo v každém kroku vývoje.
No, není jednoduché to rozplést. Jasná věc je ale ta, že Paulovy příspěvky při vývoji kytary byly jistě daleko více než „kosmetické“, a tak jako tak na svět přichází první luxusní zlatý model Les Paul 1952. Nutno podotknout, že dnes tuto kytaru nenazveme jinak než Goldtop, a to díky právě zmíněné zlaté barvě laku.
A jak zlatá barva tehdy vznikala? Bylo to pomocí bronzového prášku, který časem mění barvu, a tím pádem má dnes tato kytara svůj charakteristický zlatonazelenalý vintage vzhled... Zlatá je pak nanesena na javorovém topu a zadní část kytary má bez použití bronzu pak pouze naturální vzhled mahagonového dřeva. No a kdyby byla specifikace dřeva pouze na rozhodnutí Les Paula, tak bychom měli první Goldtopy zcela mahagonové a pozdější modely Custom právě s javorovým topem. Ano, střety názorů mezi společností a vynálezcem zkrátka probíhaly po celou dobu vývoje kytary...
A co to logo na hlavě kytary? Ted McCarty (prezident firmy Gibson) tehdy schválil a prosadil vtisknout jméno vynálezce Les Paul na hlavu kytary, a to se záměrem, aby se zvýšil prodej.
Snímače? Snímače nebyly jiné než slavné jednocívkové singly P-90. Jeden situován u krku nástroje a druhý u kobylky.
A kobylka neboli trapez tailpiece? Ano, právě kobylka byla další příčinou mnoha sporů mezi Les Paulem a společností. Podle vynálezce byla zkrátka na prvním prodávaném modelu vymyšlena zcela špatně. Paul totiž zamýšlel, aby se struny nasazovaly na kobylku, a nikoli skrz. A to kvůli tomu, aby se zvětšil komfort hraní a také tlumení strun pravou rukou, které bylo díky takto vyrobené kobylce zcela nemožné. Neuběhl ani rok, a další model, ročník 1953, měl již kobylku vymyšlenou jinak, jelikož společnost dala Les Paulovi za pravdu. Díky tomu se dostavil ihned i daleko lepší zážitek ze samotného hraní. Nicméně tyto změny fungovaly jen do určité míry a bylo nutno nástroj dále vyvíjet, jelikož zde byly problémy s intonací. A právě kvůli tomu se dalšího roku (1954) objevuje konečně kobylka tune-o-matic, kterou najdete v podstatě na každém moderním současném modelu. Rok 1954 byl také rokem, kdy se vedle Goldtopa objevily další modely. A to již zmíněný Gibson Les Paul Custom a také Gibson Les Paul Junior. Vše bylo tehdy plánováno a modelová řada postupně rostla a rostla...
Gibson Les Paul Custom
Model Gibson Custom vypadal opravdu skvostně, a proto má dnes možná také svou přezdívku Black Beauty. Kytara disponovala ebenovým hmatníkem, zlaceným hardwarem a v neposlední řadě černým finišemchem. Velkou zajímavostí zde je to, že krkový snímač je zde trochu jiný, a to daleko silnější a hlasitější nežli u běžného Goldtopu.
Gibson Les Paul Junior
Třetím modelem nebylo nic jiného než Gibson Les Paul Junior. Zde se jednalo zkrátka a dobře o ekonomický a dostupnější model, jelikož Gibson Goldtop a Custom ve své době opravdu nebyly levné kytary. Tudíž Junior disponuje jednoduchým plochým tělem bez složitějšího tvaru a je zde použit pouze jeden snímač P-90. Díky tomu je ovšem jeho velkou výhodou nízká váha, a tudíž byl také velice oblíbeným modelem po celou dekádu existence těchto nástrojů.
1957
Tak a konečně přichází rok 1957, což je rok, kdy přicházejí největší změny ve výrazu a zvuku kytary. Snímač P-90 je nahrazen humbuckerem známým jako PAF, který byl také patentován. Ano, tento nový snímač doslova rozpoutal revoluci a změnil zvuk rockové hudby díky mnohem silnějšímu výstupu, plnějšímu zvuku a slabším výškám. A protože byl ručně vyráběný, tak se každý jednotlivé kusy od sebe zvukově lišily. Každý drát byl prostě navinut trochu jinak, nebo dokonce mohl vzniknout i rozdíl v použitých surovinách. A to znamenalo, že každá kytara hrála úplně jinak, a hudebníci doslova začali porovnávat kusy mezi sebou a vybírat ty kytary, které jim znějí nejlépe.
Gibson Les Paul Special
Tento dvousnímačový model přišel na svět poprvé roku 1955 a jako většina ostatních rozpočtových modelů je i Les Paul Special často vyroben v barvě TV yellow, která totiž vypadala výborně v černobílé televizi. V roce 1958 pak dochází k razantním změnám. Kytara byla totiž představena také s jiným designem, a to s dvojitým výřezem, tzv. double cuttaway. V roce 1961 se pak instrument Les Paul dočkal drastické změny, kterou dnes nazýváme jako Gibson SG.
Les Paul Standard
Přichází ročník 1958 a nástroj Gibson Goldtop je pomalu, ale jistě vyřazován z výroby. Není to ale důvod ke smutku, jelikož přichází konečně Les Paul Sunburst. Zde se jedná o zcela nový barevný odstín kytary. Na kytaře původní cherry barva podléhala UV světlu. Právě kvůli tomu přešli na jinou odolnější barvu. Ta šla více do oranžova, až si vysloužila označení „rajská polévka“. Princip, proč se stal nástroj tak oblíbeným, je zjevně stejný jako u snímačů PAF. Každý kus byl úplně jiný a díky tomu dodnes sunbursty z konce padesátých let patří k nejvyhledávanějším a zcela nejdražším kytarám na světě. Za zlaté éry jich bylo vyrobeno pouze 1700 kusů a byly to nejkomfortnější nástroje své doby.
Tímto ukončujeme období let padesátých, což je období vývoje nástroje. Ten byl po tuto dekádu zdokonalen do takové podoby, že se od té současné již tolik neliší.
Krutou pravdou zde je také to, že si Les Paul podobně jako nástroje Fender svou klientelu hrajících hráčů v této době příliš nezískal. Zachovejte ale přízeň. Vše teprve zkrátka přijde... Dnes již přeci s jistotou víme, že o jedno dvě desetiletí dál tuto kytaru dostanou na výsluní již zmínění borci jako Jimmy Page, Jeff Beck, Eric Clapton, David Gilmour, ... ehm, mám pokračovat?
